Netopýří linka

Ráno jsem na mole objevil netopýra. Protože se ani nehnul, bylo mi jasné, že mu asi není moc fajn. To, že se při pokusu o útěk málem utopil v Mácháči mě jen utvrdilo.
Volání na netopýří linku, kde jsem byl přesměrován do Liberce, z Liberce přesměrován do Litoměřic a v Litoměřicích ujištěn, že mu nejspíš nic není a že ho mám jen pověsit na strom. Tak uvidíme, jak na tom bude ráno. Alespoň večer se už byl napít a také se už hýbal. Nevím, zdálo se mi, že měl cosi s tlamičkou.
Snad to rozlétá, kluk jeden ušatý.

Netopýr

Chytil jsem dnes netopýra,
když se topil v rybníce,
teď má vodu, kousek sýra,
daří se mu velice.

Ptáš se proč ten sýr?
Snad přeci víš,
že je to létající myš!

Pánské počty

U ohně počítáme,
kdo měl kolik dam.
Nevedu.
Přítel je muzikant.

Intimní skeptik

         vzdycháš
         když se snažím
         přemýšlím
         zda ti věřit
ženy jsou prý náramné herečky

Ernst Jandl: Poetische Werke in 10 Bänden (Rozvrzaný mandl)

Vybrali a přeložili: Josef Hiršal a Bohumila Grögerová

Jedná se o knihu rakouské experimentální poezie od nejčtenějšího vídeňského básníka.
Jako spousta jiných knih poezie, i tato mě překvapila a inspirovala, a ani tato nebyla plná jen básní, které by se mi líbily. Spíše je to tak, že ač čtu jakoukoliv poezii, procento básní, které se mi z dané sbírky líbí, se blíží spíše k nižším číslům - někdy třeba i 15% a méně - a i přesto to považuji za vcelku dobrou sbírku. I tato sbírka je tedy víceméně dobrá.
Přímo zděsila mne pouze jedna část, za kterou pravděpodobně může překlad, a věřím, že to nešlo udělat jinak a lépe. Je to část básní, kde jsou naschvál nechány infinitivy, minulá příčestí a slova v prvním pádě...

dobrou chuť
do ústa byl vstrčil
na vidlička nudle
ústa byl zavřel
z ústa byl vytáhl
vidlička bez nudle
nudle bez vidlička
byly zůstaly v ústa
nudle byl poklk
nudly byly vešly do žaludek
tak byl činil častokrát
jíst pasta asciutta

Nicméně byly tu básně, které se mi ohromně líbily. Vložím vám sem dvě na ukázku a sami se rozhodněte, zda se vám vyplatí si tuto knížku přečíst. Myslím, že mně to neurazilo a neporanilo, a možná hezky inspirovalo.

blahopřání 

všichni přejem každému všecko dobré jen:
aby namířenou ranou nebyl potrefen;
aby, byť i potrefen byl, viditelně nekrvácel;
aby, byť i krvácel, všecku svou krev nepoztrácel;
aby, byť i vykrvácel, bolest necítil;
aby, byť i bolestí drán, našel místo, kde dřív byl,
odkud první falešný krok ještě nebyl učiněn -
každý přeje všem všecko dobré jen

A pakněkolik z oboru mého studia, potěšily mne.

lékařské básně 

i když na to zhebnete
berte co vám předepisuji
a dávkování přísně dodržujte
budu aspoň vědět
co mám napsat na úmrtní list
-
no dobrá máte mě
za doktora ignoranta
stejně jako já
mám vás za ignoranta pacienta
označil bych to
za zcela vyvážený stav
mimochodem vás mohu ujistit
že na tom nejste tak špatně
-
jestliže po tom tak dychtíte
tak se tedy ještě nechte
prohlédnout od toho a onoho a támhletoho
a prosím vás nezapomeňte
každému z těch ubohých břídilů
vyřídit mé nejsrdečnější pozdravy
-
právě proto že patřím
k přátelům vaší ctěné nevlastní matky
měl byste se stydět požadovat
po mně jako po lékaři takovou věc
lidé jako vy
jsou dnes na frontě nepostradatelní
tam se okamžitě za to vám ručím mladý příteli
vyléčíte ze své nervové slabosti
která vás dnes tak zneklidňuje

Krušné hory na kolech

Nízkorozpočtový cyklovýlet pro odvážné povahy.

Mapu najdete zde, moje kecy a vyprávění níže.

Trochu jsem se inspiroval tímto, nicméně jak jste si všimli, trasu jsme o dost prodloužili. Podle měření jsme urazili něco okolo 145 km, ve skutečnosti samozřejmě více, často nevím, které cesty jsme použili a sem tam jsme si trošku zajeli a vraceli se. Nám trasa zabrala 4 dny, myslím, že pokud bychom se po sjezdu z Klínovce nepřipili a celé odpoledne jen nevegetovali, dala by se pohodlně stihnout za 3 dny, protože sjezd z Hubertek do Varů nám zabral asi dvě a půl hodiny.
Celý výlet byl pojat téměř nízkonákladově, byli jsme ochotní platit pouze stravu a dopravu a taky jsme to tak udělali. Na spaní jsme si vezli spacáky, vrchní plachtu stanu (coby provizorní přístřešek), karimatky a já svoji hamaku. Spali jsme schovaní v lese a nebo v turistickém přístřešku.
Koupání - plavky můžete nechat doma. Myslím, že je to jeden z důvodů, proč jsou Krušné hory vcelku liduprázdné, a to, že se v nádržích Přísečnice a Fláje a v jakékoliv další vodní ploše nesmí koupat (hygienické pásmo kvůli zdrojům vody). Koupání tedy řeší potoky... anebo se neřeší. Zoubečky si šikovní lidé umyjí všude.
Voda k pití - najdete príma prameny u vodních nádrží Fláje a Přísečnice - asi 1000krát chuťově lepší, než voda z kohoutku nebo kupovaná. Navíc prima vychlazená.
Cesty - od parádního asfaltu k lesním cestám. Já mám trekové kolo a většinu věcí jsem zvládl bez obtíží. Defekt pouze na Měděnci (jel jsem dost prudce a prubnul duši o ráfek), a v Abertamech jsem scházel sjezdovku. Na druhou stranu asi převážná část cesty je po asfaltkách, takže trek sem tam přeci jen přidal pocitu z jízdy.

Úsek první: Proboštov - Krupka - Cínovec - Fláje
Původně jsem chtěl vyrážet až z Cínovce, nicméně nenašel jsem fajn spoj. Je možné také vyrážet z Teplic. Vlak přijížděl někdy před polednem.
Úkol dne - dostat se na hřeben. Až na Cínovec je to pořád jen kopec, ale jakmile se ocitnete na Krušnohorské magistrále už to šlape jako po másle. Nicméně musím říct, že u Flájí jsem už padal na řidítka únavou.
Spaní jsme provedli kousek od Flájí v lese. K vodě se nedostanete kvůli rozsáhlé oboře a hygienickému pásmu.

Úsek druhý: Háje - Klíny - Nová Ves v Horách - Brandov - po hranicích ČR-DE - Kalek - Jilmová - v. n. Přísečnice - Měděnec - ke Kovářské
Nemusíte zajíždět do Brandova. My tam jeli jen kvůli tomu, že jsme špatně odbočili v Nové Vsi. I když cesta po hranici byla nakonec vcelku příjemná, ztracenou výšku jsme pak museli zase vyšlapávat zpátky. Ke Kovářské jsme zajížděli jen z mé touhy spát v turistickém přístřešku, i když nakonec jsme našli nádherné spaní.
Jídlo:  Jedli jsme v Kaleku a v Měděnci. V Kaleku je obstojná hospoda, nicméně hospodský odmítl vařit minutky, protože má moc lidí, a tak byly pouze hotovky. Trochu nás zarazilo, že prostě neřekne dobře, a nenechal nás čekat, ale kšeft je kšeft, on tomu asi rozumí lépe. V Měděnci to bylo s obsluhou lepší, nedával bych si zde ale už nic s omáčkou, mně se nezdála.
Po cestě jsme narazili na vietnamskou tržnici, kde si můžete koupit skoro všechno, včetně jídla, konzum najdete ale i v Nové Vsi v Horách.

Úsek třetí: Kovářská - Háj - Klínovec - Boží Dar - Hubertky
Na Klínovec vede dlouhá táhlá mírně stoupavá silnice. Někdo to má rád, mně z toho málem hráblo. Radši jsem se pak na vrchol drápal po červené, která sice byla terénem a strmá, ale aspoň trochu nejednotvárná a proměnlivá. Pokud někdo kopce nemusí vůbec, jezdí na vrchol i lanovka a podle všeho vozila i kola.
Jídlo: Jedli jsme na Klínovci - hotovky se vlezly do stovky. V Božím Daru jsme se stavovali na pivo v hotelu Zelený Dům kvůli dešti - příšerně drahé.
Za Božím Darem najdete spletitou síť cyklostezek směrem do Německa i Česka, parádní štěrkové cesty. Dali jsme si pár koleček a pak to zapíchli v jednom turistickém přístřešku (kterých tam teď je na pět na každém kilometru) a tam relaxovali a následně spali. Večer se ovšem začali vyskytovat neobyčejně protivné malé bodavé mušky, takže možná by bylo lepší spár jinde. Mně v hamace to teda nevadilo, ale kluci se moc nevyspali.

Úsek čtvrtý: Hubertky - Myslivny - Rýžovna - Abertamy - po žluté do - Pstruží - Merklín - Hroznětín - Velký Rybník - Karlovy Vary
Úsek za odměnu. Po cestě asi tři malá stoupání, jinak samý sjezd po lesní cestě a pak po nové asfaltové silnici. Rychlost klesala pod 40 km/hod pouze málokdy. Za Velkým Rybníkem nás trochu zmátlo značení - neposlouchali jsme jej a dojeli jsme dobře. Ve Varech nám to akorát vyšlo na nákup v Albertu a zpátky na nádraží a na vlak domů.

Doufám, že někomu tyto informace pomohly nebo ho inspirovaly.
Sedlejte kola!

Krušný návrat

Po čtyřech dny na kole, s koupáním v potoce a moknutím v dešti, vrátil jsem domů zrovna ve chvíli, aby v okamžik mého vstupu do suchého domova začala neuvěřitelná průtrž mračen.
Zrovna včas...

Joseph Heller: Catch-22 (Hlava XXII)

Po ohromně dlouhé době si i zde zařizuji rubriku knížky. Ačkoliv čtu rád, bohužel poslední dobou (myslím, že téměř přesně od nástupu na vysokou školu) mám na čtení neuvěřitelně málo času a

neuvěřitelně málo chuti. Asi nikoho nezajímá, které učebnice jsem přečetl a o čem byly.

Hlava XXII: "Letecké povinnosti může být zbaven jen ten, kdo je uznán za psychicky narušeného a zároveň požádá o uvolnění - to, že o uvolnění požádá, svědčí o jeho psychickém zdraví, tedy propuštěn být nemůže."

Pokud se tedy zkouší hlavní hrdina knihy Yossarian dostat z armády (slouží u letectva stejně jako jeho literární otec), už pouhou žádostí se podle hlavy dostává zpátky.

Kromě Yossarianova úsilí dostat se pryč knížka barvitě popisuje spoustu postav, se kterými se Yossarian za svoji vojenskou kariéru potkává. Lidé jako Orr, Hladový Joe, náčelník Bílý Polozub, kaplan a McWatt, vám prostě nemůžou nepřirůst k srdci, stejně tak jako Yossarianovi. Avšak je tu několik postav, u jejichž charakteru váháte, zda se vám chce zvracet, nebo smát - Milo Minderbinder, Aarfy, plukovník Cathcart.

Celá kniha se nese v jakém si černém hořkosladkém humoru, kdy na jednu stranu jako čtenář stále spatřujete jakési světélko naděje a humoru, zatímco ke konci knihy a s postupem války se humor a světélko vytrácí a konec knihy je tak temný, až mě to samotného překvapilo.

Nicméně často je kniha zábavná tak, že jsem se nahlas smál. Absurdita dohnaná až ke stropu, některé nápady jsou naprosto skvělé. Zvláště postava Orra - kombinace kutila a Rampy McKváka - mi naprosto přirostla k srdci a věřil jsem, že to do toho Švédska zvládne.

Je to jedna z těch knížek, které jsem si koupil jako odměnu za složené zkoušky a koupě nelituju.

Sbalila sis všechno?

Vrať se, nechalas tu
polibek na mé tváři,
svoji vůni na polštáři,
svůj otisk v matraci...
a omylem sis zabalila
moje důvody k legraci.

Ruská slovní zásoba

Подожди - počkej
Давай - davaj
спасибо - děkuji
хорошо - dobře

Moje veškerá ruská slovní zásoba. V praxi velmi použitelná, je to vše, co potřebujete k obsloužení zákazníka z Běloruska.

Planetky

Na své planetce stojím,
má průměr na dvě obejmutí,
hlubokým Kosmem letím,
na tebe myslet mě to nutí.

Snad se s ničím nesrazím,
nejsou snadné tyhle lety,
až až k tobě dorazím
spojíme naše planety.

Kutnohorská romance

Běželi uličkou, zatímco se zvedal mohutný vichr, jenž bral písek a špínu rozpáleného  a horkem rozpukaného města, a metal jim ho do tváře.
"Měli bychom přidat," zvolala ona.
Chtěl něco říci, ale jakmile otevřel ústa, cítil jak mu jemný písek vrže mezi zuby. Nenáviděl ten zvuk trpící skloviny. Stejně tak téměř nic neviděl, jak měl oči plné prachu.
Proplétali se spletitými bočními uličkami, které přímo prahly po té obrovské dávce vody, která se na ně měla v dalších chvílích snést. Domovní dveře za nimi zaklaply přesně tak, aby se vyhnuli té největší průtrži.
Udělali si večeři, natáhli se na pohodlné matrace a ona mu usnula v náručí.

Každý, kdo si myslí, že si romantik musí vymýšlet, žije v hlubokém omylu.

Hradecké hodiny

V Hradci Králové na hlavním nádraží to mají hodiny těžké. Každý tam tak spěchá, že když se pohne minutová ručička, tak se dobrých pět vteřin chvěje i ta hodinová.

uzly s mořeplavcem

Plavání v dešti je nádhera. Jste ve vodě, voda vám kape na hlavu, a protože se nikdo jiný nekoupe, slyšíte dopadat každou z těch tisíce kapek.
Poté, co jsem přestal býti plavcem, vázal jsem uzly s mořeplavcem. Mikuláš je prostě nádhernej člověk, měl ještě plnovous jako Thor Heyerdhahl, stařičké brýle, dvě děsně šikovný ruce, pevný stisk a praktický uvažování. Tu loď, co se na ní plavil, si prý i sám postavil.