Jsou určitě chvíle, kdy posunutý biologický režim využijete ve svůj prospěch. Chvíle, kdy potřebujete jít spát, a ještě ke všemu rozčilujete svoji normálně unavenou polospící přítelkyni k nim určitě nepatří.

Výletujeme!

Na pracovní pohovor jsem se oblékl opravdu pěkně. Vzal jsem si tílko, košili, kraťasy a pohorky, sbalil mapu a buzolu a vyrazil vláčkem na Jedlovou. Výlet mi po dlouhém zkouškovém přišel opravdu vhod. Štěrk mi křupal pod podrážkami a já jsem na místo schůzky dorazil o hodinu dříve.

Učil jsem se na svahu opřený o rozřezaný kmen, a byla to fakt příjemná změna proti špatně větranému pokoji.

Pohovor nakonec dopadl tak dobře, že jsem se ani v nejoptimističtějších odhadech zdaleka nepřiblížil.

Mám radost. Jedlová se mi líbí skoro stejně jako Jezero.

Linka

Prsty kreslím linku

dolu přes tvá záda,

máš na tváři úsměv,

asi to máš ráda.

Dlaní kroužím kruhy,

tvůj úsměv se šíří,

jeden větší než druhý,

tušíš kam to míří...

Slunéčko

Oknem vlaku přistoupilo
za jízdy slunéčko sedmitečné,
překvapivě prohlásilo,
že vystupuje na konečné.
Nevěřil jsem vlastním očím,
odkdy brouci mluví?
Ukryl jsem ho před průvodčím,
teď mi krátí chvíli.

Slunéčko nakonec nevystoupilo na konečné. Když v Doksech ucítilo vzduch okolo Máchova jezera, zamávalo mi krovkami a odletělo směrem k pláži...

"Mám se oholit?" ptám se své dívky.
"Jak chceš."
"Neškrábe tě to?"
"Moc ne."
"Vypadám starší?"
Usměje se na mě: "Asi tak o měsíc."

Vlčí máky

Chci natrhat ti vlčí máky
vedle tratě u polí,
ale ne pokaždé vlaky
u červené postojí.

Pizza na egyptský způsob

Je to vcelku jednoduchý recept. Nepotřebujete ani speciální egyptské koření, ani prach Sahary na těsto. Jen na pizzu naházíte všechno, co máte na pizze rádi - rajčatový protlak, šunku, cibulku, pórek, žampiony, kukuřici, hrášek, rajčata, olivy, vajíčko, špenát, mozzarelu a strouhaný eidam.
Pizza pak vypadá jako malá pyramidka, když jí dáváte péci.

Zdviž

Potkám kamarádku Kláru před výtahem. Jsme rádi, že se vidíme, a že máme aspoň tu společnou cestu výtahem. Ona mačká čtvrté patro, já si volím svoje šesté.
"Bydlíš až nahoře?" ptá se.
Přitakávám.
A ona mačká páté patro: "Tak ať se projedeš."
Potvora.

vanili

Pro legraci jsem se zúčastnil literární soutěže na portálu vanili.cz, tak jsem zvědavý, jak to dopadne. Soutěž o sci-fi mikropovídku (méně než 100 znaků), mi loni přišla jako šílenost, letos se mi ale nápad v hlavě vylíhnul.
Taky jsem se díval, zda bych se čistě náhodou nemohl zúčastnit s Laudreym něčeho, abych ho trochu vyvezl do světa, ale zjistil jsem, že jsem to o hodinu prošvihl. Nevadí, snad svět letos nekončí.

Požár

Plameny šlehaly z oken domu. Oheň už začal pomalu polykat i střechu.

Stála, dívala se do plamenů, trochu se kolébala v bocích. Teplo sálalo tak, že jsem musel stát notný kus od domu, abych ten žár vůbec vydržel, ona byla o hodně blíž, jako by to ani nevnímala.

Bylo slyšet syčení páry, praskání kamenů, borcení ohořelého dřeva a hučení plamenů. I přesto bylo jasně slyšet, že jak tančí, chřestí do rytmu krabičkou zápalek.