neděle 29. října 2017

Miroslav Žamboch - Ostří oceli

Popravdě, i když si myslím, že můj Kindle 5 je můj opravdu nejvěrnější přítel, protože počet přečtených knih bych odhadoval na stovku, počet přednášek na příliš mnoho, má jednu chybu, a to to nedostatečné zobrazování informací o knize. Tudíž se mi povedlo přečíst 5. knihu série jako první. Co si budeme povídat, to že se druhý díl jmenuje Na ostřích čepelí orientaci taky nepřidá. Nevadí.

Dobrá věc je, že Koniáš je jednoduše super, a směle bych ho přirovnal k Zaklínačovi, co se do zábavnosti a ostatně i charakterových rysů týče.
Koniáš je potomek jednoho ze šlechticů. Otec mu svede děvče, takže ho při souboji přizabije a od té doby je na útěku. Roky strávené na cestách a v pronásledování z něj udělaly to, čím je teď: dvoumetrovej ošklivej chlap s přelomeným nosem a zjizvenej tak, že musí platit děvkám trojitou sumu, aby s ním šly. Dobrý v zabíjení a zatraceně umanutý neumřít. Jeho hobby jsou staré knihy a cestování.

Příběhy obsahují menší množství magie. Řekl bych i minimum, žádná zbytečná otravná deus ex machina. Díky absenci střelných zbraní jsme tentokrát uchráněni výčtu jednotlivých značek a ráží pistolí, jako je tomu u jiných příběhů, a popisy šermířských soubojů se dají přežít.

pátek 13. října 2017

Karel Čapek - Hordubal, Povětroň, Obyčejný život


nebo-li noetická triologie. Protože mě kdosi chtěl pozdvihnout k lepší literatuře, ať se zbytečně nepárám s upíry a podobnou verbeží.
Tedy jsem dostal k zapůjčení Čapka. Mám takový pocit, že jsem od něj ještě nic špatného nečetl - byť tahle kniha asi nebude pro každého. Všechny tři povídky mají společného jmenovatele - zabývají se popisem jednoho člověka. Ne však jeho zevnějšek, ale vnitřek, a to tak zevrubně, že ho rozeberou nitku po nitce. Mě to bavilo, ale četl jsem i názory jiných, že tohle pitvání se v jedné myšlence je o ničem.
Jenže nejdřív se podíváme jak se vidí Hordubal - tvrdý, pracovitý člověk, který tak trochu nechce prohlédnout, co se stalo za 8 let, co byl v Americe. A pak vidíme, kterak Hordubala vidí jiní, kterak se z něj stane kdosi úplně jiný.
Povětroň nám za celou dobu o sobě neřekne ani slůvko. Ale povypráví nám o něm lékař, věštec a básník. Vidí všichni stejného člověka?
A Obyčejný život obyčejného drážního úředníka? Snad jen to, že člověk může sám sebe odsoudit, nenávidět a zároveň se sebou musí nějak vyžit.
Pokud máte trochu trpělivosti, Čapek nikdy nezklame.