pátek 18. března 2022

Koronavirové deníky 36. - Covid a válka

 V pondělí 14.3. došlo k dlouho očekávanému rozvolnění! Covid-19 naštěstí dělá přesně to, co se od něj čekalo - co si můžete prohlédnout sami na grafech mzcr.cz, kde už popravdě není téma covidu tak lehce nalezitelné. Všechno totiž překryly banery s pomocí Ukrajině, nepřekvapivě.

 Taktéž nepřekvapí, že si lidé úplně nevšimli, že některá opatření jsou stále v platnosti, např. to, že ve zdravotnických zařízeních se stále roušky nosit musí. Což zahrnuje samozřejmě i lékárny. Nicméně to, že většina lidí nevnímá lékárnu jako zdravotnické zařízení, jsme si za ty dva roky všimnout stihli. Nicméně po dvou letech jsem naprosto rezignovaný bojovat za pravidla, která nikdo nevymáhá. Tudíž situace je taková, že my stále respirátory nosíme (což jsem také avizoval v některém z předchozích dílů).
Část lidí nosí respirátor i mimo lékárny, např. do obchodních center, což považuji za naprosto rozumné. Coronavir byl sice přehlušen jinými tématy, ale rozhodně nás neopustil. Stále se sem tam objeví zpráva, že nám vypadne celý kolektiv lékárny kvůli pozitivitě, počet lidí, kteří si nemoc prodělali v posledním měsíci je opravdu velký, a ne že by se všichni cítili po rýmičce ihned fit.
Co ovšem nepochopím je docela velké procento lidí, kteří si vezmou roušku do obchoďáku a mají ho pod nosem. Jakože vážně? Nebo jde o nějaký módní směr, kterému nerozumím?

Všechny obvazy co máte

Přihodila se docela zvláštní událost ve spojitosti se začátkem války na Ukrajině. Na lékárnách se začal plošně vyprodávat obvazový materiál, a také některé léky. Pro účely humanitární pomoci na Ukrajině.
V lékárně jsem zrovna nebyl, mám z toho poněkud rozporuplné pocity. Nechci rozporovat dobrý úmysl. Nicméně si myslím, že pomoc by měla být organizovaná. Neumím si představit, jak materiál z 50 igelitek někdo třídí a tvoří z toho výbavu polní nemocnice (přiznávám, že v úplně nejvyšší nouzi se to tak dít může). Představím-li se já v této pozici, radši bych to bral z palet a krabic, než po kusech vybíral z neoznačených tašek.
To, že to spousta lidí udělala hlavně pro to, aby uklidnila rozjitřené nervy a měla pocit, že dělá aspoň něco, je věc druhá. Poslané peníze někam na účet nevypadají tak dobře, jako když darujete tašku obvazů.


Jsem zvědavý, co se týká dalších dílů této série. Rozhodně nemám ambice se stát válečným dopisovatelem, uvidíme, k čemu se ještě covid zmůže. Hrozně by mě potěšilo, kdyby už byl jen díl  Sbohem a kapesníček a tím jsme s ním skončili, tak snad se nám to splní.