neděle 26. července 2015

Will Bryant - Blue Russell (Na hranici zákona)


Tak máme v knihovně malou poličku s knížkami na rozebrání. Taková knihovnička samozřejmě přitahuje knihomoly, a je zajímavá vším, co se na ní může vyskytnout - jednou tu například bylo pět různých vydání Tří mušketýrů. Z knihovničky jednou za čas zmizí všechny knížky, což považuji za hnusnou věc, protože nečekám od nikoho, kdo vybere tři regály knížek naráz, že by je všechny četl. Takže když jdu okolo, připadám si, že nějakou knížku vlastně zachraňuji, když ji vezmu.
Tahle knížka mě zaujala tím, že měla jen jedinou známku nějakého poškození - zřejmě někomu spadla z ruky na jeden roh, který byl maličko ohnutý. Jinak si myslím, knihu přede mnou nikdo nečetl, jelikož stránky byly doposud slepené po ořízce. A popravdě si myslím, že jsem ještě nikdy neměl šťastnější ruku.

Příběh knihy se odehrává ve Spojených státech, ve stejném roce kdy "Cassidy udělal ten vlak ve Wilcoxu". Brzy se v kovářské dílně potkáme s hlavním hrdinou Bluem, který pracuje u svého strýce jako kovář a mechanik, k čemuž má vlohy, nadání a píli. Se strýcem si ale brzy vjedou do vlasů a Blue zmlácený utíká před zákonem v domnění, že svého strýce zabil. Kdesi po proudu řeky ho na břeh vytahuje mrzák Packy. Po nějakých tuláckých peripetiích Packy objevuje u Bluea jeho technický talent a zaučí ho do svého umění - otevírání trezorů. Ukazuje se, že Blue má pro tuhle věc ještě větší vlohy než pro kovařinu. Jejich loupeže jsou čisté a obejdou se bez střelných zbraní, dokud se Blueovi neozve jeho bratr, který přepadává vlaky. Ve vlaku, který se chystají přepadnout je trezor NEPŘEMOŽITELNÝ, velká ocelová bestie se třemi dveřmi a časovým zámkem. Blue přijme výzvu tohoto oříšku i přes námitky svého partnera.
Vzhledem k tomu, že tu knížku někdo odložil, aniž by ji četl, čekal jsem nějaké brakové béčko, vhodné pro cestování do Karlových Varů a do vlaku. I přesto, že to ve výsledku brak je, jsem byl napnutý jak ocelová pružina a těšil se domů, kde jsem ji neprozřetelně zanechal, až si ji dočtu.


sobota 25. července 2015

Zažijte dobrodružství s ČD!

Pátek byl dobrodružný den pro cestování na dráze. První vlak mi ujel před nosem. Stačilo 15 vteřin a bylo by bývalo všechno v pořádku. Naštěstí se snažím nejezdit posledním spojem, takže ještě jeden vlak měl jet za dvě hodiny. Vrátili jsme se na koalí základnu a pak šli chytit ten další vlak.
Jenže ten vlak nejel! Tak jsme se rozhodli se rychlou chůzí přesunout na hlavní nádraží. Od paní výpravčí jsme dostali dobrou radu na cestu:
To nestihnete!
Nasadili jsme tempo a koal vedle mě capkal v sandálkách přes suché chodníky. Ovšem chytit vlak, byť 7 minut zpožděný, který má odjezd v 18:59, když vyrážíte ve 44 a cesta vám zabere 27 minut, to už chce opravdu pořádný hrnec vlastností: odvahu, tělesnou zdatnost a zároveň i drzost.
Kousek před nádražím jsem už viděl natěšený vlak chystající se k odjezdu. Dal jsem koalovi pusu, začal běžet, přelezl plot (zakazuju ty ploty s malejma očkama, normálně by tam mělo být to obyčejný pletivo, nebo svařovaná brána, jako v Lípě) přeběhl kolejiště (rozhlédnout se!) a zakřičel na drsnou průvodčí (bílo-černě obarvená hlava, ostříhaná na nějaký moderní ježkoněcoúčes, učitě měla i piercingy na skrytých místech) a nastoupil před ní.
Často čekám, že za mnou něco vybuchne. Jen tak pro ten efekt.

Art Spiegelman - Maus


Maus I: A Survivor's Tale: My Father Bleeds History
(
Otcova krvavá pouť dějinami)
Maus II: A Survivor's Tale: And Here My Troubles Began
(
A tady začalo moje trápení)


Komixy Arta Spiegelmana jsou taktéž zařazeny do stále zmiňovaného článku časopisu Life [19/35]. Nakresleny jsou dvě příběhové linky, jedna o životě Vladka Spiegelmana a jeho ženy před válkou a pak v koncentračních táborech a druhá o zpovídání Vladka jeho synem, jak čerpá náměty na tento komix.

Za sebe musím říct, že komix prostě není můj šálek kávy. Nevím proč musím informace hledat rozházené na stránce, když se to dá pěkně zhustit, ale asi chápu, že někteří lidé tak úplně nevyrostli z potřeby mít v knížce hodně obrázků. Uměl bych si to představit jako doplňkovou četbu k dějepisu na základní škole.
Příběh židů za druhé světové války je pochopitelně drsný a temný. Holocaust bylo tak nesmyslné peklo, že to podle mě nejde vysvětlit. Spiegelmanovi si prošli vším - ghetty až po Birkenau. Vyprávění bylo velmi zajímavé obzvláště v druhém díle.
Linka vztahu autora a jeho otce mi popravdě přijde trochu zbytečná, často mě velmi nudila. Na druhou stranu to dělá trochu zajímavějším, tak trochu polidštěným. Aby člověk nespadl do hnusné deprese z koncentračních táborů máme tu protivného důchodce a syna, který se na něj vzteká. Pravda odůvodněně. Ale i z příběhu se dovídáme, že Art Spiegelman se nikdy odhalování intimních zážitků nebál, možná se tak dokonce s nimi vyrovnává.
Ve výsledku bych řekl, že pokud vás komixy stále baví, nebojte se po Mausovi sáhnout.
Ukázka

úterý 21. července 2015

John Steinbeck - East of Eden (Na východ od ráje)

[18/35]
Na východ od ráje považoval Steinbeck za svou nejlepší knihu. Od člověka, který se může pyšnit i nobelovkou za literaturu, to něco znamenat musí. Pro mě je to první kniha, kterou jsem od něj četl a předesílám, že jsem dalek toho, aby byla poslední.
Po pomalejším rozjezdu, který nám popíše údolí Salinas od stébel trávy a větru do hloubky podloží, se seznámíme s hlavní generací protagonistů i jejich předky.
Příběh knihy se odehrává na přelomu 19. a 20. století, končí během Velké světové války.
Mně osobně kniha připomínala Jak zabít ptáčka, což se týče především umístění, ale i tím, že se mi kniha velmi líbila.

Úryvek:
Lee pokračoval: „Proto se do toho zahrnuju taky. Všichni jsme zdědili něco podobného, bez ohledu na to, odkud se vystěhovali naši rodiče. Američané všech barev a druhů mají společné sklony. Tvoří jedno plemeno — poznamenané náhodným výběrem. A tak jsme zároveň fanfarónsky kurážní i plní zbytečných strachů — jsme laskaví i krutí jako děti. Rozplýváme se přátelstvím a zároveň se bojíme všeho cizího. Vychloubáme se, ale snadno se dáme ohromit. Jsme přecitlivělí, a přitom realističtí. Jsme hmotařští pozemšťané — ale znáš jiný národ, který se dá tolik strhnout ideály? Přejídáme se. Nemáme žádný vkus a smysl pro úměrnost. Mrháme energií nazdařbůh. Ve starých zemích o nás říkají, že přecházíme z barbarství do dekadence bez mezičlánku kultury. Je možné, že naši kritikové nenašli klíč nebo nepostihli jazyk naší kultury? Takoví jsme, Cale — všichni. A ty nejsi o moc jiný."

sobota 11. července 2015

Pelham Grenville Wodehouse - Much obliged, Jeeves (Vřelé díky, Jeevesi)


Je-li vaší oblíbenou knihou Jirotkův Saturnin, což by nemělo být tak vzácné, knihy P. G. Wodehouse by se vám měli líbit stejnou měrou. Literární kritici jsou toho názoru, že Jirotka si k Wodehousovi přišel pro notnou dávku inspirace. Wodehousovu hlavní dvojici tvoří mladý pan Wooster a jeho sluha Jeeves. Stejně jako Saturnin je Jeeves dokonalý prototyp společníka a řešitele společenských nesnází svého pána, přičemž jeho metody jsou velmi ortodoxní, propracované a téměř nezjistitelné. Nachází se vždy ve správný čas na správném místě, případně přichází i se správným nápadem.
Rozdílem oproti Jirotkovi je podle mého názoru Bertram Wooster. I tentokrát sledujeme příběh popisovaný jeho osobou, ale oproti panu Oulickému je to většinou Wooster, který vyhledává a způsobuje problémy - ačkoliv se stane, že je v tom i celkem nevinně, rozhodně se nejedná o osůbku zmítanou osudem sem a tam, jako je tomu v českém podání. Bertie se rád napije, rád se baví a vyhýbá se svazku manželskému jako čert svěcené vodě. A že na něj ženské letí jak vosy na nahnilé ovoce.
Pro milovníky Saturnina jde podle mě o jasnou volbu, ostatně si myslím, že jde o čtení téměř pro každého. Navíc P. G. Wodehouse napsal několik pokračování, takže se nemusíte bát, že byste se pak octli bez přídavku.

sobota 4. července 2015

Vítězslav Nezval - Básně noci

Soubor sedmi rozsáhlejších básnických skladeb Vítězslava Nezvala, které jsou sice krásné, ale já preferuji spíše ty krátké útvary. Vznik jednotlivých básní se datuje od 1922 do 1929, lyrika v nich je přímo překrásná, proto mě docela překvapil Podivuhodný kouzelník ze kterého přikládám dva úryvky na ukázku. Ve chvíli, kdy jsem to předčítal svému přitulenému medvídkovi, který trochu vrněl a pověděl, že nevnímá vůbec ta slova, ale jen tón hlasu - vzhledem k tomu, že šlo o sloky lyrikou protkané tak, že ani já sám už jsem netušil, o čem vlastně předčítám, to považuji za velký kompliment - a pak jsme se náhle dostali do slok čtvrtého zpěvu a tam se náhle zhmotnilo, o čem si to vlastně čteme. Což mi trochu popravdě zážitek lehce zkalilo. Ale na nikoho se nemá cenu zlobit.

Podivuhodný kouzelník (úryvky)

Zpěv druhý
...

Uhelný důl
jak mnich který zkameněl
tě poděsí
nuž projdi rychle
a spusť se po nádherném copanu zlata
To byl střed země
a střed bolesti

Uvidíš zázrak na prahu země protinožců
Světélkující roubení studny
kulaté oko
nový zrak

Toť laterna magica podzemí
jež na dně studny dívá se čočkou z rádia
a prosvětluje si zem
Hle cihlová řeka
s korábem jak mramor
sněhobílým
Labuti podzemí
zachycuješ se kotvou
o křehký talíř měsíce
tam dole
na nebi protinožců

...

Zpěv čtvrtý

Zelený stůl podpíral ruce staré vládě

patnáct tisíc revolucionářů stálo na barikádě

Podivuhodný kouzelník v šatech kamelota
čte na rohu ulice kdejaké noviny
Soudruzi do boje! hřměla revoluční rota
se starcem v čele jejž kryly už šediny

Tu tam jsi viděl čapku našišato
ženy šly s konvičkami jak do práce
Četl se Manifest To každému z nás budiž svato
Hej soudruzi hurá na zrádce!
...

středa 1. července 2015

Krásný den na to, aby se člověk pěkně projel, píchnul a pěkně se prošel.