Šestnáct hodin mluveného slova uteklo jako voda, byť dokončení bylo o něco rychlejší, protože dneska protrpěl jsem noc nespavostí, a audiokniha je skvělá aspoň pro odpočinek očí. A při troše štěstí vás i lehce uspí. Aspoň o to vymazlenější by mohla být tahle krátká recenze.
Knížku jsem si stáhnul v
Království mluveného slova, vypravěčem je brilantní Jiřík, který podal opětně bezvadný výkon při ztvárnění všech členů Noční hlídky, Sibyly i několika trpaslíků. Ačkoliv hrozně rád čtu, je zkrátka příjemné si na dobrou noc zavřít oči, a nechat si vyprávět pohádku.
Knížka
Buch! přímo navazuje na sérii knížek o Hlídce, hlavně na knížku
Pátý elefant. Znovu se setkáme se všemi známými, i když v této knize hrají prim samozřejmě velitel Elánius, seržantka Angua, nová policistka Sally von Herbatch - upírka, a seržant Navážka.
Ve městě dojde k vraždě významného trpaslíka. Trpaslíci sami si myslí, že jde jen o jejich věc, nicméně Samuel Elánius, velitel Městské hlídky, má na to jiný pohled. Vražda je vražda, a i kdyby byla ještě hlouběji, stala se v jeho městě a tudíž se ho týká! Do Hlídky je procpána nová policistka upírka, kterou vlkodlačice Angua nemůže ani cítit, což je s vlkodlačím nosem opravdový problém. A ke všemu jsou obě, jakožto bytosti tmou neomezené, donuceny spolupracovat na důlní vraždě.
Jak se blíží výročí bitvy v Koumském údolí, několikrát opakovanému konfliktu mezi trolly a trpaslíky, v Ankh-Morporku to začíná bublat, a probublává se, že za vraždou trpaslíka stojí trol. Tudíž se není čemu divit, že Sama Elánia už vůbec nezajímá nějaká bezvýznamná krádež obrazu z místní galerie.
A aby toho nebylo dost, když už se Elánius na něco zeptá, dočká se akorát dalších hádanek a nových otazníků.
Ani nevím, kolikátá Zeměplocha to pro mě vlastně je, nicméně musím říci, že knížky o Hlídce dosahují teď u mě téměř stejné oblíbenosti jako knížky o Smrťovi.
Buch! je rozhodně jedno z těch nejvíce akčních dílek, které jsem z Pratchettova pera měl zatím tu možnost číst. Okamžik, kdy Elánius spěchá skrze celé město, aby se dostavil včas domů kvůli té nejdůležitější věci na světě, protože jakmile se člověk opozdí z dobrého důvodu, je to jen výmluva pro to, aby se příště opozdil z nějakého špatného. S jeho přesunem pomáhá několik členů Hlídky, a je to akce s plným policajtským nasazením.
Rozhovor s vůdcem místní brekcie (trollí verze mafie), byť jde o krátkou epizodku, se mi rozhodně vryl do paměti, a Navážka se stává opravdu výraznou postavou, když už ne pro jeho mozek, tak rozhodně pro jeho trollí pěst.
A nikdy předtím jsem se tak nebál, když v příběhu objevil Smrť.
velmi povedená ilustrace Sally a Anguy
vykresluje charaktery více, než obvyklé kresby Davida Wyatta
Ukázka:
Sam Elánius se holil. Byl to jeho každodenní akt vzpoury, potvrzení, že je… že je stále tentýž obyčejný Sam Elánius.
Je třeba říci, že se holil doma, a zatímco se tak zaměstnával, četl mu jeho osobní sluha útržky z Komety, ale to byly jen náhodné podmínky. Ze zrcadla mu stále vracel pohled tentýž Sam Elánius. Ten den, kdy tam najde vévodu Ankhského, bude špatný den. „Vévoda“ byl jen popis hodnosti, nic víc.
„Většina novinek se týká momentální… trpasličí situace, pane,“ oznamoval Jeefes, když se Elánius chytil za nos, aby se vypořádal s poněkud choulostivou oblastí pod ním. Stále ještě používal velkou břitvu svého dědečka. To byla další taková kotva spuštěná do skutečnosti. Kromě toho byla z mnohem lepší oceli, než jakou jste dostali v dnešních dnech. Sibyla měla zvláštní slabost pro moderní hračičky a neustále mu vnucovala jeden z těch nových holicích strojků, v nichž byl ukryt malý kouzelný skřet s nůžkami a velmi rychle vás ostříhal, ale Elánius stále odolával. Pokud už má někdo používat ostrou čepel poblíž jeho tváře, pak to bude jedině on.
„Koumské údolí, Koumské údolí,“ zamumlal ke svému odrazu. „Něco nového?“
„Prakticky nic,“ odpověděl Jeefes a obrátil noviny zpět na první stranu. „Je tady komentář k řeči, kterou pronesl ten krak Šunkozboř. Říká se tady, že pak došlo k nějakým nepokojům. Bylo zraněno několik trpaslíků a trollů. Vedoucí komunit nabádají ke klidu.“
Elánius otřel z břitvy pěnu. „Cha! To bych se vsadil, že nabádají! Řekněte mi, Jeefesi, pral jste se jako dítě? Hodně? Byl jste členem gangu nebo něčeho takového?“
„Měl jsem tu čest patřit k Drtičům ze Stydlonohé ulice,“ odpověděl komorník.
„Skutečně?“ Elánius, na nějž to přiznání udělalo opravdu dojem, pozvedl obočí.
„To byli pěkně tvrdí hoši, pokud si pamatuju.“
„Děkuju vám, pane,“ přešel Jeefes jeho slova hladce. „Jsem pyšný na to, že když jsem měl onu neodolatelnou touhu prodiskutovat sporné hranice našeho rajónu s mladíky z Lanové ulice, většinou jsem více rozdal, než obdržel. Jejich oblíbeným prostředkem, pokud si pamatuji, byly vykládací háky.“
„A vaše…?“ nedokázal se udržet užaslý Elánius.
„Štítek čapky pošitý po okrajích nabroušenými mincemi. Stále přítomná praktická pomoc pro případ nouze.“
„U všech bohů, člověče! Vždyť tím byste mohli někoho připravit o oko!“
„Když byl člověk trochu šikovný… pak rozhodně, pane,“ přisvědčil Jeefes, který právě pečlivě skládal ručník.
