Balkonové uvěznění

Tak jsme šli s Martinkou na balkon nakrmit kočku, a pejsek nás za to zavřel na balkoně.
Ještě pak ve vší nevinnosti koukal přes sklo, proč se jako nevracíme, že mu je uvnitř smutno.
Při použití lehkého násilí jsme už naštěstí v teple.
Želvička jako oběť kočko-psí války. Hrůza!

O veverce a liščátkách

Byl nebyl jeden velký hluboký les. Byl to les se vším všudy, rozsáhlým borůvčím obsypaným plody, zurčícími potůčky a slunečnými mýtinkami.
Uprostřed jedné takové mýtinky stála mohutná borovice. V její koruně měla doupě malá zrzavá veverka, v kořenech stromu měla doupě máma liška a jejích pět malých liščátek. Liščátka už byla odrostlá, takže zatímco maminka sháněla zajíce na oběd, mláďátka si hrála v okolí nory, honíce a chňapajíce po všem, co se honit a chňapnout dalo. Většinou to byli motýli, myšky, ptáčci, nebo sourozenci.
Veverka se svými sousedy problém neměla. Jak byla maličká, byla rychlá, takže liščátkům vždy utekla a mámě lišce nestála kvůli tomu všemu běhání za námahu za tak malou porci.
Nicméně vždycky když šla s nějakým oříškem k noře, musela si dát velký pozor, aby jí liščátka náhodou nedohnala. Vždycky se s nimi chvíli honila okolo borovice a pak rychle vyšplhala do větví odkud se jim posmívala.
"Chichichi, naučte se šplhat a běhat, mrňata!"
"Kdo je u tebe mrně!" zlobila se liščátka, "počkej až slezeš dolů, ty mrcho zrzavá!"
"Chichi, vždyť jste taky zrzaví, vy hlupoňové."
Liščátka se snažila škrábat se po kůře stromu, ale jediný výsledek byl ten, že spadla na hlavu některému ze sourozenců, takže na veverku brzy zapomněla a prala se mezi sebou.

Byl už konec léta, když si takhle liščátka hrála s kusem dřeva, když v tom náhle na mýtinu přišel velký zlý vlk. Liščátka se ho nejdřív lekla, ale připadal jim trochu jako jejich maminka a tak nejodvážnější z liščátek přišlo blíže a řeklo:
"Ahoj, budeš s námi hrát na honěnou?"
"Budu. Ale žravou, rrr," zavrčel zlý vlk.
"Aha. A jak se to hraje?" zeptalo se liščátko naivně.
"Hraje se to tak, že koho chytím, toho sežeru, haúúúú!" zavyl vlk a rozehnal se za liščátky. Liščátka začala obíhat starou borovici a po jednom zaletěla do dutiny uvnitř borovice. Vlk zůstal venku, občas tlapou zajel dovnitř, ale k žádnému liščátku se dostat nemohl.
"Rrrr, však vy jednou musíte vylézt," zavrčel a lehl si před vchod do dutiny. Liščátka se uvnitř třásla strachy.
"Čau liščátka," ozvalo se jim náhle nad hlavou. Byla to veverka, která na ně koukala odněkud ze stropu dutiny. "Jak je? Co se tady mačkáte?"
"Venku je zlý vlk a chce nás sníst!" vypísklo jedno z liščátek.
"Ahá," řekla veverka a zapřemýšlela se. Ačkoliv jí liščátka občas lezla na nervy, měla je docela ráda a máma liška ji nikdy ani nehonila. "Možná mám nápad, tak tu vydržte a nebojte se," přikázala jim a zmizela pryč.
Vyběhla do koruny stromu, kde si umazala smůlou špičku ocásku a bříško, odběhla od stromu tak, aby si jí čekající vlk ani nevšiml a běžela k odkvetlým pampeliškám na kraji mýtinky a nalepila si chmýří na místa, kde měla smůlu. Pak běžela k louči a blátem si zamazala načerno tlapky, takže vypadala trochu jako malé liščátko. Párkrát se nadechla a přikradla se zpátky k borovici, kde ležel zlý vlk.
"Hej, hafane!" zakřičela na něj. Zlý vlk se na ni otočil a vyjeveně koukal, jak se jedno z liščátek mohlo dostat z dutiny stromu.
"Pojď se honit!" vyzvala ho.
Vlk zavrčel a vyrazil za ní. Liščátka vykoukla z nory a dívala se, jak oba vyráží pryč z mýtinky.
Veverka běžela, a protože byla o moc obratnější než vlk, ve chvíli, když už po ní chňapal tlamou, vždycky zahnula za strom a tím získala další náskok. Brzy už byli tak daleko od její borovice, že se rozhodla vyšplhat na strom.
"Vrrr. Já nevěděl, že vy zrzavý potvory umíte i šplhat."
"To asi proto, že nejsem liška, ale veverka!" prohlásila hrdě a začala se vlkovi vysmívat.
Vlk se vztekle zkusil skočit po větvi, na které seděla, ale špatně dopadl na záda a tak radši doprovázen veverčiným výsměšným chichotem se staženým ocasem vyklidil z místa porážky. Veverka ho dlouho sledovala, a když jí konečně zmizel z očí, vydala se po větvích na cestu domů.

Od té doby jí liščátka už nikdy nehonila. A i přesto, že možná časem byla rychlejší než ona. Veverka se zase nebála, že by jí někdo zkoušel přepadnout v jejím pelíšku, když venku hlídala máma liška a její mláďátka. A o zlém vlkovi v téhle části lesa už nikdo nikdy neslyšel.

Hoří pokoj 313

Péťovi se při uklízení slivovice do lednice povede rozbít lahev. Půl litru obstojné pálenky přichází okamžitě nazmar.
"Hlavně se to nepokoušejte zap-" utínám já větu, vědom si toho, že vyřknutí by znamenalo pokus o pravdivost výroku.
"Chtěl jsi říct zapálit?" říká Petr. Kuba, majitel pokoje, odchází pro hadr a vodu, aby se mohlo vytřít.
"Ne. Nechtěl! Nezkoušejte to!" varuji já.
"To by stejně nehořelo. Má to asi 53 procent," říká Petr.
"Hoří všechno nad 40," oponuji.
Víťa stojí se zapalovačem nad louží: "Vidíte, nic to nedělá."
Kapalina chytá lehkým modrým plamínkem. "Tak trochu to hoří," komentuje Víťa.
Plamen se rozšiřuje postupně po celé ploše louže.
"Dejte pryč ty ubrousky," říkám já a vyzvedávám z louže ubrousky nacucené alkoholem.
"A tkaničky," říká Petr a dává pryč boty.
"To uhasíme smetáčkem," říká Víťa. O chvíli později letí hořící smetáček z okna.
"Necháme to vyhořet," řekne někdo z nás. Jsme zkušení chemici, takže víme, že alkohol je lepší nehasit.
Vycházím ven s ubrousky, ze kterých kape slivovice, abych předešel rozsáhlejšímu požáru. Před dveřmi pokoje potkávám Kubu.
"Kubo, teď tam nechoď."
"Co se stalo?"
"Všechno je v pohodě, ale teď tam nechoď."
"Já se nenaseru, ale co se tam děje."
"Ne, nechoď tam, to bude lepší."
Kuba vchází dovnitř a sleduje kaluž požáru.
"To se zašlape. - Hergot já hořim!" skáče, aby uhasil své vlastní pantofle.
Mokrý hadr zhasíná poslední plamínky.
Nic dalšího, kromě smetáčku, požáru nepodlehlo.

Není zima

I když fouká vítr, prší,

padají kroupy nebo sníh,

za jednu věc jsem rád velice -

mé dívce není zima na srdce.

Patálie s botami

Včera jsem byl reklamovat své zimní boty, kvůli prasklině na patě, kvůli které do nich teklo. Prodavačka řekla, že buď si můžu koupit nové hned, nebo jakékoliv jiné zboží. Odmítl jsem to, neboť se mi nové zimní boty ihned kupovat nechtělo.

Jenže do těch letních, co tu mám, mi také teče dírkami v podrážce. Bylo mi jasné, že bych se měl poohlídnout po nějakých nových. Ale žádné se mi nelíbily. V krásném slunečném počasí jsem se vrátil na koleje.

A pak začalo sněžit. Napadlo asi 15 cm sněhu, který samozřejmě začal hned i tát, vytvořily se velké louže...

Příběh budiž ponaučením pro ty, co také odkládají koupi nové obuvi.

Protivný protivítr

Protivný protivítr
odvává mou loďku od horkých břehů Afriky
a takovou chuť jsem měl na fíky
beru si svetr
a i když nálada s teplotou poklesla
děkujeme vynálezcům za vesla.

Zpívání

Človek si chce trochu zazpívat, a ostatní si vrážejí prsty do uší.
Uvědomujete si, že o to hlasitěji musíme zpívat?

Hořkej popel

Seděl jsem uprostřed shořelého pole,

popíjel hořkej čaj ze začouzený termosky

a poslouchal šustění popela.

A celý lidstvo mi v tuhle šedohořkou chvíli

nemohlo být víc ukradený.

Nový sluchátka

Není nic hezčího, než když si koupíte nová sluchátka a zjistíte, že empétrosky v počítači jsou v tak špatné kvalitě, že byste si některý měli sehnat znovu, protože slyšíte v nových super sluchátkách, v jak špatné kvalitě jsou. To už podle mě něco o kvalitě vypovídá.

Ke všemu nebyly drahý!

Jiskření

Že to mezi námi jiskří?

Tuhle od nás málem chytnul svět,

asi sis nevšimla.

Měla's celou dobu zavřené oči.

Hradecká éra - mobilní

Tímto dnem a touto hodinou započala pro mne hradecká éra - mobilní.
Kolo šlape jako čínské hodinky (má to chybičky, ale účel splňuje), 3°C se dají snést v rukavicích, blikátka blikají, přehazovačka přehazuje, válce válčí.

Muž, žena a vlasy

- je název nového dvojdílného románu, strukturou přípomínající Beckettovo Čekání na Godota.

Muž a Žena mají odejít na Ples. Žena si češe vlasy, Muž zatím popíjí alkoholický nápoj a vede dialog sám se sebou, rozebírá jejich vztah, první setkání, svoje dětsví, a komentuje aktuální dění ve světě.
Čtenář je celé dva díly nechán v napětí, zda se žena učeše včas, či zda se učeše vůbec.