Kytičky III

Na jaře má poupátka
vykvetou v žlutá housátka.
Před létem pak moje děti
vezme vítr, a odletí.

Šupinky červencové

Když mi do práce přišla mladá pohledná Ruska, s obrovskýma hnědýma očima a upřímným úsměvem, a potřebovala půjčit nějaký top, ochotně jsem jí půjčil tátovu starou rudou košili. Situace, kdy tahle kráska lamentovala svrchu v ruštině v té napjaté červené košilce, mi přišla stejně trochu komická, i když já si tu dobu nepamatuji ani trochu.

Potkali jsme se po dlouholetém plánování se Zubrem. Konečně nikde nelítá po Anglii, Mali, Rumunsku a podobných blbostech, a zašla se mnou na pivo. Sluší jí to.

Poprvé jsem se při jízdě na kole opravdu bál. Špatné brzdy a opravdu hodně strmé klesání po cestě z práce na nádraží nebyly zrovna příhodné. Místo původně plánovaného závodu s časem, abych stihl vlak, stal se rázem boj o setrvání v evoluci. Naštěstí mohu v boji stále pokračovat.

Balení

Proč batoh není bezedný
i když jedem jen na pár dní?
Tolik věcí do nepohody,
když nevěřím na náhody,
a do toho všeho uvrtat
knížku pana Seiferta.

Jedna

Mohl bych být milencem
tisíce žen
a za své sladké umění
být stejně sladce odměněn.
Však nakonec strážím sen
jen jedné, té nejsladší.
A i když nejsem vítězem
pro ty, co jim jedna nestačí,
pro sebe jsem
a nechci jinačí.

Noční chlad

V noci byl takový chlad,
že nás ani jiskra nezahřála,
oheň nevzplál, plamínek zvad',
a náruč noci nás oba vzala.

Ráno nás vzbudil hlad,
jiskry sršely a plameny vzplály,
vyšlo slunce, nechce se spát,
byl krásný den a my se smáli.

Každé moje balení je lítý souboj člověk vs. hmota. Hmota se ohání zákony o zachování hmoty a objemu, já hrubou silou.

Možná budou věci, kterých budu jednou litovat. Kolik jich bude přesně, to nevím.

Rozhodně ale nikdy neřeknu: Lituji, že jsem si koupil hamaku!

Oblaka

Leckdo by mi mohl vyčíst, že mám hlavu v oblacích. Ale co můžu dělat, když se jimi musím prodírat do práce?
Jinak musím přiznat, že 229 výškových metrů na cestě do práce moc neutíká. Ale víc o tom asi ještě někdy příště.

Filmový festival Karlovy Vary

Do kina moc nechodím. Vzpomněl jsem si jen na pár filmů, na kterých jsem byl v kině. Když řeknu, že jsem byl od roku 2005 v kině asi 8x, je to podle mě velmi reálný údaj. Těžko říct, jestli je to kvůli ceně kina, rozmachu levných DVD filmů, nebo toho, že se na filmy koukám radši z pohodlného křesla nebo postele, než abych se vrtěl v nepohodlné sedačce kina. Během festivalu jsme byli na 17 filmech, průměrně 3-4 za den. Tomu říkám nárůst kino-zkušeností.

Karimatka

Vracíme se v noci z kina do školy, ve které bydlíme. Hned je mi podezřelé, že něco chybí - karimatka. Vcelku rychle mě věci rozčílí, ale tentokrát mi to přijde tak pitomý, že se musím smát. Kdo je taková svině, že dokáže člověku ukrást karimatku (ke všemu špinavou a roztrhanou), aby se lépe vyspal?
Druhý den jsem se vypravil na trestnou výpravu, a karimatku našel o dvě třídy dál. Ve spacáku jsem chmatákovi nechal lístek se vzkazem, že tímhle to doufám skončí. Nicméně byl jsem nervózní celý den až do večera, zda se nerozjede nějaká menší spacáková válka. Naštěstí se všechno obešlo bez incidentu.

Divá zvěř

Festival má svá pravidla, co se týká obsazování sedadel. Skupina film-makerů, novinářů a odborné poroty má pro sebe místa rezervována předem. Pak jsou tu lidé s lístky, kteří mají pro sebe svá místa. Jenže z těchto dvou skupin většinou hodně lidí nepřijde, takže jsou i volná místa pro čekající divou zvěr, která vystála frontu (na opravdu dobré filmy čítající i desítky metrů). Nejhezčí je to ve Velkém sále hotelu Thermal, kde se k tomu všemu ozývá klidný hlas Marka Ebena. Deset minut před začátkem filmu Marek všechny vyzve, aby si posedali na svá místa, jelikož neobsazená místa budou nabídnuta návštěvníkům bez lístků. Lidé s lístky, spokojení se svými místy, si posedají. Jenže ještě můžete mít lístky, a nebýt spokojení (z první řady bolí za krkem, z balkónu není vidět na titulky), a tak se postavíte k uličce s volnými sedadly, a jako supi čekáte na další signál. Pět minut před začátkem filmu Markův klidný hlas rozpoutá šílenství oznámením, že nároky návštěvníků s lístky, kteří nejsou usazeni na svých místech, tímto okamžikem končí. Lidé čekající na lepší místa začnou zabírat sedadla s nejlepším výhledem. My jsme například ještě obsadili vedlejší sedadla batohy pro naše dvě kamarádky. Do sálu jsou vpuštěni čekající, kteří se vrhají na volné sedačky. Ti co drží místa pro kamarády ve frontě musí často anglicky vysvětlovat cizím návštěvníkům, co Marek právě provedl, a že je nemusíme pustit na místo, i když jejich lístek odpovídá. Naštěstí většinou všechno dobře dopadlo.

V sále se zhasíná, promítání začíná.