Dan Simmons - The Rise of Endymion (Vzestup Endymionu)

První skok ji přivedl do gravitací obtěžkaného světa jménem Ixion. Pax tady měl zastoupení, ale soustředil se na opačnou polokouli. Ixion nebyl po Pádu nikdy znovu kolonializován a vysokou, džunglí zarostlou náhorní planinu, kde se Aenea s A. Bettikem objevili, představoval labyrint zarostlých zřícenin, kde spolu válčily kmeny neo-marxistů a amerických Indiánů. Tento zmatek ještě více narušovaly skupiny uprchlíků a potulných ARNistů, kteří se snažili oživit všechny zdokumentované druhy dinosaurů, kteří žili na Staré Zemi.

Další díl Kantosu Hyperionu, tentokrát rozdělen na dva svazky. Začíná asi 4 roky po předchozím díle Endymion, s tím že se Raul Endymion vydává na cestu přenašeči tentokrát bez Aeney z jemu neznámých důvodů. Opět nás tak čeká dlouhé putování po rozličných planetách.

K příběhu se ovšem přidává "vatikánská linie", která popisuje fungování Paxu, intriky Technojádra a papeže, a vůbec jak ten kruciform funguje a co to vlastně je.

Počtení je to dobré, ale začíná se to vléci. Navíc už má po tolika knihách člověk autora dostatečně prokouknutého, takže není problém některá místa uhodnout. Ostatně většina postav budoucnost zná, nedochází to jen tupému hlavnímu hrdinovi. Ve výsledku bych z celého Kantosu doporučil hlavně první dva díly.

Udělal jsem hodně z toho, o co mě ...  požádal ten opilý večer, který jsme spolu strávili před víc jak jednou standardní dekádou. Musel být šťastný a vděčný.

“Kurva, to to trvalo, než jsi sem přivlekl tu svou línou prdel,” pozdravila mě mumie zabalená v síti trubiček a vláken, která ho držela při životě. “Už jsem myslel, že se budu muset zvednout a vytáhnout tě z tý díry, kde ses válel jak ňáká bohatá děvka.”

Za celým Kantosem lze nalézt ještě tečku v souborech různých e-knih označovanou jako Zpěvy Hyperionu. Jde ovšem o povídku Sirotci ze šroubovice.

Je to krátká, vcelku jednoduchá povídka, kde vystupuje jeden z národů a konkrétně i jedna z postav, které Raul Endymion během Vzestupu potká. Neurazí, jsou tam skvěle popsaní Vyvrženci, ale to je as tak vše. Určeno spíše pro ty, kteří se s Hyperionem nehodlají rozloučit snadno.

Kluci nikdy nezestárnou

Nikdy nezestárnout

si pletu s nikdy nedospět.

Po cestě  z práce žhavím aparát

ve stylu:

"Může si jít Tomáš se mnou dneska hrát?"

Tomáš chce.

Kluci zůstávají kluky navěky.

Jen se musí zeptat manželky.

Julie

Julie má v jméně háček.

Háček a na něm žížalu,

(vzpomínáme na Dádu)

a tak bez vší pochyby

choď s Julčou ven na ryby.

Maxim E. Matkin - Polnočný denník

Tuhle knížku mi dala moje kamarádka Majka spolu s Miluj ma ironicky od stejného autora. Trochu přemýšlím, co mi tím chtěla asi naznačit, jelikož je to knížka téměř bez výhrady o sexu, vztazích a zase sexu. Dobře, možná chápu, co mi tím chtěla naznačit.

Matkinova barvitá dobrodružství mě tedy dělala společnost při obědech. Čtu si tam něco pořád, ale i tak doufám, že názvy kapitol jako: Orál, anál, kaviár nebo Ten istý penis ušly pozornosti obsluhy. Když jsem si knihu vzal někam do společnosti, Češi se většinou ptali, co a o čem to je, kdežto Slováci se zrazu uškrnovali.

Náplní knihy jsou příběhy inspirované autorovým životem. Postavy nemají jména, ale přezdívky. Kupodivu není počet nijak velký počet aktérů. Většina příběhů se točí kolem autorovy sestry Hysterky, jejich matky, Hysterčiny kamarádky Raněné labutě, pak je tu ještě Santé, teplý veterinář Alex a Pařížanka. Ve třetině knihy autor již osouložil asi 80% veškerých ženských postav. Zdárně tomu unikají jen jeho matka a Hysterka. Jinak je to celou dobu o zdárném plácání se v životě, v postelích a tak nějak bezútěšné hledání smyslu bytí a životního partnera.

Záverom: naozaj pekna kniha pre precvičenie slovenčiny. Tiež ukážka toho, že mi vlastne nezáleží na tom, čo čítam, hlavne že čítam. Ale keby to bolo naozaj tak zlé, tak to možno predsa len odložím. Ale kapitoly som dočítal vcelku hladne aj po obede.

Andrej Babiš schvaluje tento článok.