pátek 13. října 2017

Karel Čapek - Hordubal, Povětroň, Obyčejný život


nebo-li noetická triologie. Protože mě kdosi chtěl pozdvihnout k lepší literatuře, ať se zbytečně nepárám s upíry a podobnou verbeží.
Tedy jsem dostal k zapůjčení Čapka. Mám takový pocit, že jsem od něj ještě nic špatného nečetl - byť tahle kniha asi nebude pro každého. Všechny tři povídky mají společného jmenovatele - zabývají se popisem jednoho člověka. Ne však jeho zevnějšek, ale vnitřek, a to tak zevrubně, že ho rozeberou nitku po nitce. Mě to bavilo, ale četl jsem i názory jiných, že tohle pitvání se v jedné myšlence je o ničem.
Jenže nejdřív se podíváme jak se vidí Hordubal - tvrdý, pracovitý člověk, který tak trochu nechce prohlédnout, co se stalo za 8 let, co byl v Americe. A pak vidíme, kterak Hordubala vidí jiní, kterak se z něj stane kdosi úplně jiný.
Povětroň nám za celou dobu o sobě neřekne ani slůvko. Ale povypráví nám o něm lékař, věštec a básník. Vidí všichni stejného člověka?
A Obyčejný život obyčejného drážního úředníka? Snad jen to, že člověk může sám sebe odsoudit, nenávidět a zároveň se sebou musí nějak vyžit.
Pokud máte trochu trpělivosti, Čapek nikdy nezklame.

Žádné komentáře:

Okomentovat