Třináctá kapitola těchto deníků měla název Chodí covid okolo. V té kapitole se událo hodně věcí a ohroženo bylo hodně lidí, ale mně se nakonec všechno šťastně vyhlo.
Vlastně mě překvapuje, že se mi celý rok všechno vyhlo, protože je tomu rok, co se covid-19 poprvé ukázal v Čechách. Za týden to bude rok i pro mě, protože za počátek svých koronavirových deníků považuji nákupní horečku víkendu 13.-15. března.
Jenže doba je úplně jiná, a čísla jsou úplně jiná - tak jiná, že už je ani nesleduji a nedávám k článkům jako dříve. Protože tu první vlnu, které jsme se báli na jaře, už na tom grafu můžete snadno přehlédnout.
Situace je ovšem podobná. Kolegyně, tentokrát jiná než ta, co na jaře, byla v kontaktu s pozitivním člověkem. Ta osoba je z blízké rodiny, kde byli o víkendu na návštěvě, takže se řeší to samé - pryč z práce, na testy a do té doby doma. To, že test tentokrát nevyjde dobře, už se začalo ukazovat druhý den, co byla kolegyně doma - symptomy prozrazovaly výsledek dříve, než laboratoř domněnku potvrdila. Pozitivní.
Hlava mi začala počítat moje šance, ale vzhledem k tomu, že se u mě nic moc nedělo, hýčkal jsem naději, že se vše zase jen přežene kolem. Kolegyně byla na infekční návštěvě v neděli, v práci v úterý, symptomy začaly pořádně až ve čtvrtek. V práci se navíc snažím nosit respirátor co největší dobu - samozřejmě na pití a jídlo je potřeba jej sundat, takže zcela bez kontaktu se ten den neobejde. Nemáme tu každý svoji kancelář, ani s okny kvůli větrání to není žádná hitparáda. Nicméně i tak jsem vyhodnotil svoje šance na infikaci jako vcelku nízké.
Jiný názor měla hygiena. Kolegyně zřejmě popsala svůj běžný pracovní den, a i když jsme podle nám známých metodik do toho spadnout neměli, v sobotu přišla oznamovací SMS, že jsem v tom.
Z hygieny se ten den už nikdo neozval, takže jsem jen začal řešit s manažerkou lékárny, co a jak, protože v neděli jsem měl mít službu.
Zdravotnická výjimka
Běžně karanténa funguje zhruba takto:
- Máte kontakt s nakaženým
- Jdete do karantény
- Lékař nebo hygiena vám vystaví žádanku na PCR test
- Vy jdete na test. Pokud jste negativní, setrváváte v karanténě 14 dní (dříve 10) a pak jdete šťastně do práce.
Jenže naštěstí už v březnu někomu došlo, že tímto stylem by v nemocnicích brzy nebyl vůbec nikdo a zdravotníci by se váleli otrávení v karanténách. Ministerstvo vydalo toto opatření o pracovní karanténě pro zdravotníky. Funguje to zhruba takto:
Zdravotník má kontakt s nakaženým
- Jde do karantény
- Lékař nebo hygiena mu vystaví žádanku na PCR test
- Zaměstnavatel podá žádost, že je daný zdravotník nezbytný pro poskytování péče a tedy zdravotník jde to tzv. pracovní karantény. To znamená, že může jít jen do práce, kde omezuje svůj pohyb po pracovišti, má FFP3 respirátor, který mění každých 8 hodin (nově FFP2 respirátor, který mění každé 4 hodiny). Z práce může jít jen domů.
- Mezitím jde na test, pokud je výsledek negativní, zůstává 14 dní (dříve 10) v režimu pracovní karantény.
Tudíž já se v sobotu dozvěděl o tom, že mám jít do karantény. Aktivně jsem napsal obvodnímu lékaři, že potřebuju žádanku na test (protože čekat na hygienu nemá smysl), a horečně sháněl registraci na test, abych šel co nejdříve. A v neděli nešel do práce.
Trochu mě to štvalo, venku bylo pěkně a teplo, takže jsem umyl okna. V 16:50 mi pípnul e-mail, že žádanku mám vystavenou, a tak jsem se ještě stihnul přeobjednat a ještě před šestou jsem byl zpátky i s vytřenou nosní dírkou.
V pondělí ráno přišla zpráva od manažerky, že pracovní karanténa je povolená. Stále jsem byl bez příznaků, takže jsem věděl, že v úterý jedu do práce. Bylo krásně, já nikam nesměl, takže jsem se rozhodl, že domeju okna na balkóně. Ženuška šla vyvětrat alespoň kočárek s děťátkem, já si otevřel balkónová okna a uvařil si svařák pro zahřátí. Vlastně bylo vcelku pěkně.
U posledního okna pípnul telefon s výsledk PCR. Negativní.
Člověk by si řekl, že bych mohl jít slavit.
Paradoxy pracovní karantény
Řekněme si na rovinu, že den po testu jsem o svém zdravotním stavu v ohledu na SARS-CoV-2 věděl nejvíce za poslední rok. Samozřejmě, je tu riziko, že výsledek byl falešně negativní. Ale v kombinaci s absencí symptomů, mi to přijde vcelku prokazatelné.
V pracovní karanténě smím: chodit do práce a pak se vrátit domů (aspoň že tak)
V pracovní karanténě nesmím: chodit ven, chodit nakupovat (i přesto, že naše lékárna je v OC), používat výtah (i přesto, že procházím přes všechna další patra v domě - samozřejmě musím mít nasazený respirátor)
Zní vám to logicky? Zeptejte se svého lékaře a lékárníka, jak na tom zrovna jsou s covidem...
Haló, jste v karanténě!
Za největší nedostatek celého období považuji nedostatek informací, chaos ohledně opatření, zmatek, který panuje kvůli tomu, jak se vše neustále mění.
V sobotu mi přišla SMS o tom, že jsem v karanténě. V pondělí ráno mi napsala manažerka, že jsem v pracovní karanténě. Teprve potom se ozvala nějaká slečna z hygieny, která se mě zeptala, zda jsem ten a ten a že jsem v karanténě.
Vítr z plachet jsem jí vzal už první otázkou, zda jsem nahlášen na sociálce jako v karanténě, nebo mi tento stav musí nahlásit lékař. To neví.
Druhá otázka byla, zda když budu mít test negativní, musím setrvávat ve stavu pracovní karantény (protože ta dle mého nedává smysl). Zkuste si zavolat na infolinku 1221.
Výborně, co jste chtěla vědět vy ode mě?
Cítíte se zdráv a kde se budete během své karantény?
No já nevím? Doma, nebo v práci? Jako všichni ostatní.
