Začínám mít pocit, že ten Nezval mi tak úplně nesedí. Jestli je to tím, že se za režimu vydávalo to, co se hodilo do krámu, nebo prostě toho napsal s touhle rudou příchutí příliš mnoho. Ale když to teď dohledávám tak: Básně noci, Básník v množném čísle i tato kniha mají jaksi stejný problém. A to přílišná úklona vlevo. Zato Sbohem a šáteček jsem tenkrát Michalovi vehementně vnucoval, že to si musí přečíst, že to ho bude bavit.
Domovina, to jsou básníkovy vzpomínky na rodnou vísku, na okolí a lidi v ní. Na její historii a pak popis její budoucnosti. A její budoucnost, to je především společné pole a traktor, a jak se všichni mají dobře, když je to teď dohromady. Jako je to spíš taková příchuť, ale i tak. Ve výsledku mi tahle lyrika příliš srdéčko nerozkmitala, takže jsem knížku dočetl a příliš mnoho si nepamatuji, ani s hodnocením jsem nijak nepospíchal, a tak si ani nevybavím, že by některý veršík byl lepší než jiné, že to tu nechám jen tak bez ukázky. Kdo má chuť, ať si dá šáteček. Třeba tvarohový. Sbohem!
Žádné komentáře:
Okomentovat