Nelle Harper Lee - To Kill a Mockingbird (Jako zabít ptáčka)

"Dille, taková věc se musí promyslet," bránil se Jem. "Nech mě to chvilku rozvážit... to je, jako když nutíš želvu, aby vylezla..."
"Jak se to dělá?" zajímal se Dill.
"Zapálí se pod ní sirka."

Knížka se odehrává v letech před druhou světovou válkou a je o malém městečku Maycomb, o jeho obyvatelích, o běloších, černoších a taky o běloších, co žijou vedle skládky a chodí do školy jen první den.

Knížka je psaná z pohledu malé Čipery Finchové, která má staršího bratra Jema a tatínka Atika, protože maminka už jim umřela. Takže se dočítáme, kterak Čipera nahlíží na svět a na svoje sousedy.

Atikus Finch pracuje jako advokát a dostane se k obhajobě případu, kdy jde o znásilnění bělošky černochem. Což není pro občany Maycombu, Alabama, vůbec lehké téma k odpoledním čajům.

Knížka se určitě čte skvěle, často mi nedala ani spát, i když po přečtení bych ji sám nezařadil do seznamu 35 knih, které byste měli za život přečíst podle časopisu Life, ze kterého si tímto pádem odškrtávám patnáctou položku. Ale chápu, že to je místně určené.

Jacques Prévert - Jako zázrakem

Když se dnes mluví o lásce, myslí lidé vždycky na totéž - věčný trojúhelník, nevěra.
Že lidé jeden druhého podváděti?
To se může stát každému, ale psát o tom hry, romány, dělat filmy?
Mě tyhle paroháčské historky nezajímají.
Pro mne to není láska.
Láska...
Když je člověk něčím oslněn, dokáže jen velmi těžko a velmi přibližně vyjádřit toto oslnění, vyslovit nebo popsat.
V životě jsem nespatřil nic lepšího, nic krásnějšího, než je nahá žena...
Ale když se k něčemu takovému přiznáte, hned se vás každý zeptá:
"Ale jdi, koho jsi to viděl? Která to byla? A kdy?"
Je to truchlivé...
Ano láska je svobodná. Svobodná.
Šílená láska?
Vášnivá láska?
Láska s velkým L...
Jen ji neoznačujme nálepkami.
Láska...
Čím častěji to slovo opakuji, tím méně mi říká.
Je to tajemné, mlčenlivé slovo a v tom je jeho půvab, jeho kouzlo.

Stalo se, že jsem prokázal, že nejsem hlupec a že jsem sečtělý a že umím být přínosem pro kolektiv jak pracovně, tak i jako prvek zábavný, dostal tuto nádhernou knihu, za kterou znovu děkuji. Chvíli jsem se styděl, že jméno Prévert slyším prvně, ale tak na druhou stranu nemůžu vědět všechno, a zřeba zase vím, proč takový GSK3 enzym může za to, že něco třeba nevíte vy, a protože jsem si knížku přečetl, jsem o něco chytřejší, a ostatně to je to, k čemu knihy tady jsou.

Jacques Prévert byl francouzský básník, ale taky dělal do filmu a psal texty k šansonům. Kdyby na to přišlo, byl by asi surrealista, ale neměl vůbec žádnou kázeň a tak nemohl být u žádného hnutí, protože nikoho neposlouchal. Napsal spoustu hezkých věcí, ke kterým si dělal taky koláže a nakonec umřel, protože hrozně moc kouřil cigarety. A to asi opravdu hrozně moc, protože v téhle knížce jsou jeho fotografie a nekouří jen na třech z nich. Na dvou se s někým fotí a není mu vidět na ruce, a na třetí hraje divadlo,

V knížce najdeme spoustu básní, pohádky, příběhy z Prévertova života, a taky spoustu životopisných faktů a událostí. Takže kdo ho nezná, ten ho pozná. U knihy je taky gramofonová deska, a já nevím, co na ní je, protože náš gramofon nemá jehlu. Což je třeba naschvál, aby se o ni nikdo nepíchnul. Někdy později si ji určitě někde pustím, abych tu krásnou knížku opravdu prošel celou.

Zahrada

Ani tisíce let

Nestačí

Vypovědět

Vteřinku věčnosti

Kdy jsi mě políbil

Kdy jsem tě políbila

Jednoho rána ve svítivé zimě

V parku Montsouris v Paříži

V Paříži

Na zemi

Na zemi která je hvězdou.

Obchody

Máš něco co chci.
Třeba i ty máš na mě přání.
Mám tu láhev vína
pro naše jednání.
Možná, když si promluvíme,
tak se i dohodnem',
co provedeme s tím vínem
a co s načatým večerem.

Prerekvizita

Prerekvizity člověka jen a jen rozčilují. A začalo to tou první: "Žádné knedlíky, dokud nesníš polévku."

Karel Čapek - Trapné povídky

Tak tato kniha se mi ocitla ve čtečce a dlouho čekala na své dočtení. I když je to Čapek, tak to prostě není úplně ono, buď je to tou dobou, nebo tématy, ale v každém případě mě z povídek bavila sotva jedna nebo dvě.

Povídky jsou o příbězích života obyčejných lidí, kteří se dostanou do takových obyčejných situací, kdy tak trochu trapně upadají do bezmoci, řítí se někam nevěda kam. Zajímavý obraz minulého století, ovšem nic extra záživného.