Stojím na skále u slaňáku a vytahuji lano, abych dobral Michala, který vyleze za mnou. Motám, motám, motám, koukám na Šárku (Divokou) a mám vcelku vypnuto. Takové lano jde skrz pár karabin (na můj vkus méně než bych si přál) a drhne se o skálu, takže takové tahání není úplně lehká záležitost.
Náhle to jde snadno.
Náhle to jde snadno.
To je ten okamžik, kdy zbystřím. Nechci o sobě rozhodně tvrdit, že jsem zkušený rybář. Dokonce o sobě nebudu ani tvrdit, že jsem zkušený horolezec. Jenže člověk snadno pozná dvě věci: Když na háčku není ryba, a když na druhém konci lana není parťák.
"Neukrad' jsem ti lano?"
"Ty vole a jo," ozývá se Michal.
V tomhle má horolezectví dost velkou výhodu. Kapr na vás kašle a neozve se.
Žádné komentáře:
Okomentovat