Socha

Šel jsem nočním městem
s přivřenýma očima

lampy mě oslňovaly svým přebytečným svitem.

Našel jsem cigarety

ležely jen kousek od kaluže.

Pak jsem si všiml stojící sochy.
Nabídl jsem mu, neodmítl.
Vložil jsem mu cigaretu mezi rty
a připálil mu, měl ztuhlé ruce.

Párkrát potáhl a pak se rozpovídal.
Mluvil o minulosti,
sochy ostatně málokdy mluví o něčem jiném.
Když dokouřil, nedopalek mu vypadl ze rtů.
Sebral jsem ho
a spolu s několika dalšími jsem ho vyhodil

do koše opodál.

Rozloučili jsme se pevným stiskem ruky,
já se vydal domů
a on zpátky na svou cestu skrz čas.

Nevím, zda se tato báseň tady již někdy neobjevila. Hledal jsem něco ve starém počítači, a našel tohle a jednu povídku s Laudreym, o které si také nejsem jistý, zda někdy byla publikovaná. Třeba někoho potěším.