V ruce mám tři trnité stonky,
setnulas jim hlavičky,
jak jsi bouchla dveřmi,
utnula mé řečičky.
setnulas jim hlavičky,
jak jsi bouchla dveřmi,
utnula mé řečičky.
Čekám co bude dál,
je mi trochu těžce,
tobě zbyla krása květů,
je mi trochu těžce,
tobě zbyla krása květů,
mně rozdrásané ruce.
místo růží měsíček,
kouknu se zas na život
a čekám další políček.
Kluci, přestaňte už všichni psát o těch zpropadenejch růžích. Nebo se aspoň inspirujte u Halase a propůjčte jim nějakej jinej význam, než to věčný romantický klišé.
OdpovědětVymazatPrvní tři verše dobrý, ale ty řečičky to hrozně shazují. A vůbec... máš tam hezký momenty, ale pak to vždycky něčím zabiješ.