Další z knih, které jsem si koupil sám sobě za odměnu za některou ze zkoušek. Do antikvariátu jsem přišel zcela nepřipraven (a je tolik knížek, které si chci přečíst), a nakonec jsem skončil s rozmýšlením mezi Marťanskou kronikou od Bradburyho a touhle knížkou. Popravdě je to jedno z rozhodnutí, které bych třeba i změnil, kdyby nešlo o takovou malichernost.
Knížka obsahuje tři povídky:
- Dravci mého století
- Obydlený osrov
- Miliardu let před koncem světa
První z povídek je vlastně taková sci-fi detektivka. Není to nic extra, ze začátku je člověk spíš zmatený, a do paměti se mi zaryl monolog neznámého ze záznamníku:
Ukázka:
"Nazdar, nazdar a ještě jednou nazdar!" zvolal veselý mužský hlas. "Pevně tisknu pravici, případně líbám na tvářinku - to přijde na pohlaví a věk. Žil jsem tu dva měsíce a musím říct, že se mi dařilo výtečně. Dovol, abych ti udělil několik rad. Nejlepší podnik ve městě je Hoyti-Toyti v Parku snů. Nejlepší holka ve městě je Basia z Domu modelů. Nejlepší kluk ve městě jsem já, ale já už jsem odjel. ..."
Brzy ovšem přijdete všemu na kloub.
Druhá z povídek je super! Obydlený ostrov je planeta s hustou atmosférou tak, že její obyvatelé vůbec netuší, že je nějaký vesmír. Navíc jsou všichni trošku brutální. A když se mezi nimi objeví ztepilý astronaut v trenýrkách, mají ho za blázna a horala. Tedy příběh Maxima, který se snaží vypořádat s poměry na barbarské planetě. Trochu Mark Stone, ale bez středověku a sexy mimozemšťanek. Tedy dobré sci-fi, ale o dost méně šťavnaté.
Třetí povídka mi přišla zmatená. Nevím, jestli to bylo účelem, nebo je nedopsaná (dovětek pod jejím názvem zní rukopis nalezený za podivných okolností). V každém případě je podezřelé, když připadáte na kloub objevu, který vám může přinést Nobelovu cenu, a najednou se v okolí začnou dít věci, které by se dít neměly.
Ne, že by to byla špatná knížka, ale pokud budu mít příště na výběr mezi Ruskem a Bradburym, zkusím Bradburyho.
Žádné komentáře:
Okomentovat