Platón - Apologia Sókratus (Obrana Sókratova)

Sókrates

Platónovo dílo, ve kterém žák vkládá svému učiteli do úst obhajobu takovou, jaká podle něj býti měla.

To, že nakonec Sókratovi soud nepřál, a byť již věkem pokročilý, byl nakonec shledán vinným, je věc známá.

Dílo není dlouhé, ale určitě je na něj potřeba mít správnou náladu a náturu. V každém případě je jisté, že to byl král všech rejpalů.

Ukázka:

Nuže, občané athénští, že nejsem vinen podle Melétovy žaloby, k tomu není potřebí, jak se mi zdá, dlouhé obhajoby, nýbrž stačí i toto; co však jsem říkal již napřed ve své řeči, že mi totiž vzniklo velké nepřátelství a u mnoha lidí, dobře vězte, že to je pravda. A to je to, co způsobí mé odsouzení, jestliže k tomu dojde, a nikoli Melétos ani Anytos, nýbrž to špatné mínění a nenávist mnohých lidí. Tyto věci zahubily již mnoho jiných dobrých mužů a myslím, že ještě zahubí; neboť není třeba se obávat, že se u mne zastaví. A kdybyste mě nyní chtěli osvobodit a neuvěřili Anytovi, který řekl, že j sem buď vůbec neměl sem přijíti, nebo když už jsem přišel, že není možno mě neusmrtit; budu-li totiž osvobozen - tak vám vykládal -, budou všichni vaši synové docela zkaženi a budou provádět ty věci, který m Sókratés učí. Na to byste mi snad řekli: “Sókrate, my nyní Anyta neposlechneme, nýbrž tě osvobozujeme, avšak pod tou podmínkou, že se už nebudeš zabývat tímto zkoumáním ani filosofovat; pakli však budeš přistižen, že to ještě děláš, zemřeš.” Kdybyste mě tedy, opakuji, chtěli za těchto podmínek osvobodit, řekl bych vám: “Děkuji vám, občané athénští, a jste hodní, ale budu poslouchat více boha nežli vás, a pokud budu dýchati a budu schopen, buďte jisti, že nepřestanu filosofovat a domlouvat vám a vykládat každému, s kýmkoli z vás se kdy potkám, po svém obvyklém způsobu: Ty, výborný muži, jsi Athéňan, občan obce, která je největší a nejproslulejší svou moudrostí a mocí, a ty se nestydíš starat se o peníze, abys jich měl co nejvíce, i o pověst a čest, avšak o rozum a pravdu a o duši, aby byla co nejlepší, o to se nestaráš ani nepečuješ?` A jestliže to někdo z vás popře a bude tvrdit, že se stará, nepustím ho hned a neodejdu, nýbrž budu se ho dotazovat a budu ho zkoušet i usvědčovat, a jestliže se mi bude zdát, že nedosáhl dokonalosti, ale říká, že ano, budu ho kárat, že si nejcennějších věcí váží nejméně, a malichernějších více. To udělám na potkání i mladému i starému, i cizinci i domácímu, avšak více vám domácím, protože jste mi rodem blíže. Neboť to přikazuje bůh, rozumějte, a já se domnívám že se vám ještě nedostalo v obci žádného většího dobra nežli je to mé sloužení bohu.