Vernon Sullivan - Et on tuera tous les affreux (Boris Vian - Zabte ošklivé)

Pokud se něco vydává za žánr crazy crimi erotic science & politic fiction, buďte si jistí, že se to pokusí splnit všechna vaše očekávání.

Příběh popisuje nešťastný sled událostí, které postihnou jednoho překrásného, vysokého a silného hocha, kterému chybí pouhých 6 měsíců do dovršení 20 let, do kterých, jak se zařekl, zůstane panicem a bude pěstovat pouze své tělo, případně ducha, když na to dojde. Když je tedy z jednoho pěkného večera mezi přáteli unesen a nahý předhozen nějaké nahé dívce, která je zcela očividně "při chuti", je značně vyveden z míry. I přesto, že se mu podaří odolat, je podroben přímo nelidskému zacházení, které ho ovšem uvede do nálady, kdy se hodlá své trýznitele vypátrat a zjistit, co za tím vším stojí.

Rozhodně originální sci-fi by si neměli nechat ujít ti, kteří se zdravého sexuálního života nebojí, krásní lidé, kteří se dočtou určitě šokující fakta.

Pěstění těla, občas i ducha, zdar!

Rozpálené město

Ach
mé oči pro samé slunce nevidí
rozpálené město co dýchá zkyslým dechem
kocoviny popelnicí.
Perlíš se potem
snad jsme měli jet k moři
je to jen o dva vlaky dál.
Večer se mi o vlnách sen zdál
byly dvě
a jejich zrcadlové amplitudy
napovídaly mi kudy.

Sergej Lukjaněnko - Dněvnoj dozor (Denní hlídka)

Druhý díl série Sergeje Lukjaněnka, přímé pokračování Noční hlídky, děj se stále točí kolem souboje Jiných, mezi Světlem a Tmou. Tentokrát se ale na celé to zápolení podíváme očima těch, kteří si říkají Temní a hájí ideály Tmy.

Ve třech na sebe navazujících povídkách se podíváme do dětského tábora na Krymu, do Moskvy, kde se svede velký souboj o mocný artefakt, a kde se najednou objeví nový mocný hráč, a pak do Prahy, kde si s Antonem dáme pár piv a zúčastníme se tribunálu Inkvizice, která dohlíží na dodržování Dohody mezi Noční a Denní hlídkou.

Knížka si drží svoji úroveň a i když jsou některé pasáže lehce zmatené, na konci člověk zjistí, že je o něco moudřejší a do příběhu přibyla trocha světla. Nebo šera?

Sázava

Takový výlet na Sázavě uštědřil mi zase mnohá poučení.

První - nemá cenu se opalovat, vždycky se spálím. Čísla krémů jsou jen čísla.

Druhé - čas od času je potřeba zapnout mozek a dát i na ostatní. Naštěstí mám tak dobrou hlavu, že když vynecháme vlastní důležité funkce, vnější obaly vykonají svoji povinnost.

Třetí - koala je univerzální a skvělá, ať už se to týká háčkování, výletování, anebo prostě jen vyvažování lodi a nálady.

Vernon Sullivan - Les morts ont tous la meme peau (Boris Vian - U mrtvých na barvě kůže nesejde)

Tak se ukázalo, že po návratu ze Sázavy má můj mozek vcelku slušný apetit na písmenka, a když se má nejdražší zabývala svojí hygienou, nechtěje jen ležet a umírat touhou po její blízké přítomnosti, jal jsem se zaobírati se její knihovnou, kterážto mi už jen poskytnutím této činnosti ukrátila dlouhou chvíli.

Nebudu lhát - jméno Boris Vian na obálce mě zaujalo sice tím, že jsem je již znal, ale nijak zvlášť mě nepřitáhlo. Loni jsme na festivalu v Karlových Varech viděli se zmíněnou polovičkou film, natočený právě podle jedné z Vianových knížek, a musím říci, že jsem byl dost zmaten a částečně i odpuzen. Nicméně tohle je knížečka útlá, a tak jsem si řekl, že na zkoušku se těch pár stránek dá přetrpět, případně mohu knihu odložit zpět a věnovat se jiným titulům, případně flekům na stropě. Jen po pár hodinách přišlo hned dvojí překvapení. První, že jsem knihu odložil dočtenou, a druhé, že Vian není člověk, který popisuje příběh jen metaforickými přirovnáními, ale umí se držet věci, jít až na kůži, a nestydí se ušpinit hrdinovi ruce.

Příběh se odehrává v New Yorku, a hlavní postavou je vyhazovač, který nucen uchýlit se ke krajnostem, když se v jeho blízkosti objeví jeho černý bratr, který vyhrožuje, že vyzradí, že hlavní hrdina má v žilách čtvrtinu černé krve. Nezbývá, než se uchýlit k tomu, co člověk umí. A když se člověk už pár let živí tím, že masí bělochy a píchá jim ženy, čeká nás krvavá a brutální historie.

Vzhledem k tomu, že mám už do tří čtvrtin rozčtenou další knížku, kterou Boris Vian vydal pod pseudonymem Vernon Sullivan, můžu s klidným srdcem doporučit jako svižné a zajímavé béčkové počtení.

Jakub König - NAty

Malá povídka od mého oblíbeného textaře, zpěváka, a vůbec talentovanýho člověka, kterej je hlavním inspirátorem mejch postapo povídek.

Tohle je takovej tajemnej příběh, u kterýho já, jako fanoušek Obří Broskve slyším ty různý písničky, a cannyho a Olgy hlasy, který to všechno vypráví... K poslechu najdete něco tady, a ukázku nebo celou knížku si najdete tuhle.

A tím bych asi skončil.

Nevadí, že mluvim chvilkama vyprávim spisovně a chvilku ne? Ok.

Ray Bradbury - Martian Chronicles (Marťanská kronika)

Pár věcí člověku z té školy přeci jen uvízne, a tak si vybavuji, jak mě překvapilo, jak celý můj oblíbený žánr sci-fi reprezentuje v útlých skriptech literatury na gymnáziu, tzv. Prokopovi, právě jen jméno Raye Bradburyho právě s tímto titulem.

Nechci se tu nějak rozepisovat, tahle knížka je mockrát lepší než 451°F, a je tak dobrá, že se dostala i do Prokopa... Potřebujete snad něco víc?

Nějakou tu ukázku najdete třeba tady.

Klikoroh

Dnes mi z vlasů do koprové omáčky spadl klikoroh. A byl to klikoroh hned dvojitý, neboť nejen že měl kliku na nose, ale zároveň měl kliku v tom, že jsem si ho včas všiml a vylovil ho.