Kdo je ten Paul Haines?
Vrtá hlavou určitě mnoha z vás. Jako heslo ve wikipedii vám vyjede básník a jazzový textař. Mezi jeho nejznámější dílo patří např. Escalator over the hill. Pořád vám to nic neříká? Nejste v těchto končinách asi první, a nepředpokládám, že by to bylo za mořem o mnoho lepší. Sám jsem o něm do přečteních prvních řádků netušil vůbec nic, a popravdě ani po přečtení se neodvažuju považovat se za nějakého znalce jeho tvorby.
Takže jak tě vůbec napadlo číst něco od někoho takového?
Celá věc se má tak, že Paul Haines má tři děti. Tima, který vlastní nějakou nahrávací společnost, Avery, která je kanadská hlasatelka, a Emily, která je moje oblíbená zpěvačka, zakladatelka kapely Metric, kterou strašně rád poslouchám. A i v rozhovorech se členy kapely mi byla ohromně sympatická, a přišla mi inteligentní a vtipná, a jednoho večera si říkám: Nenapsala ta holka taky něco? Odpověď na tuto otázku zněla ne, ale má tátu a ten je básník. A zanedlouho později si objednávám odněkud z Británie knížku absolutně neznámého člověka na základě přenesených genů a dvou nebo tří básní, které jsem četl někde v ukázce.
Tak historii jak jsem začal číst Paula Hainese bychom měli. A jaká byla knížka?
Knihu sestavil Stuart Broomer po Paulově smrti (2003) v roce 2007. a věnuje se jeho celoživotní tvorbě - ať už to byly krátké povídky, jazzové reportáže, nebo básně.
Ačkoliv bylo jistý období, kdy mě jazz bavil, rozhodně jsem nikdy nepronikl tak hluboko, aby mě bavily jazzové reportáže. Povídkám jsem spíš nerozuměl, což určitě může být způsobeno i nějakou jazykovou bariérou, tak i tím, že styl psaní mě nijak neuchvátil a pointu jsem nenacházel (stejný problém mívám u Hemingwaye).
O něco lepší to bylo s básněmi. Nicméně, jak které období. Např. v počátcích tvorby byl Haines ovlivněn stylem dada, což není zrovna můj šálek kávy.
V pozdějších letech ovšem tyto vlivy vymizely, a tak se našlo i pár básní, které se mi docela líbily.
O něco lepší to bylo s básněmi. Nicméně, jak které období. Např. v počátcích tvorby byl Haines ovlivněn stylem dada, což není zrovna můj šálek kávy.
V pozdějších letech ovšem tyto vlivy vymizely, a tak se našlo i pár básní, které se mi docela líbily.
JUST WHEN I THOUGHT
JUST WHEN I THOUGHT
BICYCLES NO LONGER
EXISTED
I SAW A WOMAN
ON ONE
AU MOMENT MȆME
OÙ JE ME DISAIS QUES LES
BICYCLETTES CA N'EXISTAIT PLUS
J'EN AI VU PASSER UNE
AVEC UNE FEMME
DESSUS
(Když jsem myslel
že kola už více
neexistují
Uviděl jsem ženu
na jednom)
SURPRISE! SURPRISE!
SHE WHIPPED
HER HAIR
FROM HER FACE
AND WITH HER HORNY
LIPS BLEW HIM A
KISS HALF WHIMSY
HALF WHISKY
HER &
HIS
ZAG &
ZIG
(Odhodila
vlasy
vlasy
ze svého obličeje
a nadrženými
rty poslala mu
pusu napůl opile
napůl roztomile.
Její a jeho
sem a tam.)
Jen úryvek z básně Fire
...
Eve born with a walk
to remind
That all love poems
must rhyme
...
Co říci na závěr? Že sáhnutí po naprosto neznámém autorovi bylo vcelku krásné spontánní rozhodnutí. Ve výsledku jsem zklamaný jen kvůli tomu, že jsem si sliboval objev nějakého nového velkého neznámého umělce. Co na tom, v knihovně mám knížku, kterou na 99% nebude nikdo znát, a jsem zase o něco chytřejší.
A kdyby někdo chtěl zapůjčit, víte na koho se obrátit.
A kdyby někdo chtěl zapůjčit, víte na koho se obrátit.
Žádné komentáře:
Okomentovat