Arkadij a Boris Strugačtí - Strana bagrovych tuč (Krajina purpurových mračien)

Kniha o hrdinech Svazu socialistických republik, kteří se nejvíc zasloužili o vybudování prvního letiště na Venuši.

Odpovídá na spoustu otázek, které by vás o Venuši mohly kdy napadnout, např. je na Venuši život, co je největší nepřítel člověka na Venuši, proč je potřeba zavírat dveře do kesonu, proč se člověk má vyhýbat červenému prstenu, proč je důležité s sebou mít odborníka na pouště (popravdě hlavně kvůli tomu, že je to frajer a výborný řidič - frajerů a řidičů se držte, lidičky), a spoustu dalších,

Knížce notnou chvíli trvá, než to nakopne a odlepí se od zemského povrchu, ale pak je to docela fajn. Nicméně jsem trochu rád, že ji mám za sebou a pokud není někdo vysloveně fanda tvorby bratří Strugackých, existují lepší dílka z jejich společný tvorby, která stojí za to.

Cyklistická básnička ke sv. Jiří

Neřiť se tak na tom kole,
přibrzdi a kochej se.
Tu kvete louka, tu zas pole,
vánkem čechrat nechej se.
A nebohé užovky
stihnou uhnout z vozovky.

Pablo Neruda - Óda na artyčok

La alcachofa de tierno corazón se vistió de guerrero, erecta, construyó una pequeña cúpula, se mantuvo impermeable bajo sus escamas, a su lado los vegetales locos se encresparon, se hicieron zarcillos, espadañas, bulbos conmovedores, en el subsuelo durmió la zanahoria de bigotes rojos, la viña resecó los sarmientos por donde sube el vino, la col se dedicó a probarse faldas, el orégano a perfumar el mundo, y la dulce alcachofa allí en el huerto, vestida de guerrero, bruñida como una granada, orgullosa, y un día una con otra en grandes cestos de mimbre, caminó por el mercado a realizar su sueño: la milicia. En hileras nunca fue tan marcial como en la feria, los hombres entre las legumbres con sus camisas blancas eran mariscales de las alcachofas, las filas apretadas, las voces de comando, y la detonación de una caja que cae, pero entonces viene María con su cesto, escoge una alcachofa, no le teme, la examina, la observa contra la luz como si fuera un huevo, la compra, la confunde en su bolsa con un par de zapatos, con un repollo y una botella de vinagre hasta que entrando a la cocina la sumerge en la olla. Así termina en paz esta carrera del vegetal armado que se llama alcachofa, luego escama por escama desvestimos la delicia y comemos la pacífica pasta de su corazón verde.

The artichoke With a tender heart Dressed up like a warrior, Standing at attention, it built A small helmet Under its scales It remained Unshakeable, By its side The crazy vegetables Uncurled Their tendrills and leaf-crowns, Throbbing bulbs, In the sub-soil The carrot With its red mustaches Was sleeping, The grapevine Hung out to dry its branches Through which the wine will rise, The cabbage Dedicated itself To trying on skirts, The oregano To perfuming the world, And the sweet Artichoke There in the garden, Dressed like a warrior, Burnished Like a proud Pomegrante. And one day Side by side In big wicker baskets Walking through the market To realize their dream The artichoke army In formation. Never was it so military Like on parade. The men In their white shirts Among the vegetables Were The Marshals Of the artichokes Lines in close order Command voices, And the bang Of a falling box. But Then Maria Comes With her basket She chooses An artichoke, She's not afraid of it. She examines it, she observes it Up against the light like it was an egg, She buys it, She mixes it up In her handbag With a pair of shoes With a cabbage head and a Bottle Of vinegar Until She enters the kitchen And submerges it in a pot. Thus ends In peace This career Of the armed vegetable Which is called an artichoke, Then Scale by scale, We strip off The delicacy And eat The peaceful mush Of its green heart.

Artyčok s něžným srdcem oblečen jako válečník stojící v pozoru, vystavěl si malou helmu, pod svými šupinami zůstává neotřesitelný. Po jeho boku fanatická zelenina, neohnutá se svými úponky a listy a pulzujícími bulvami v podloží. Mrkev s červenými kníry spala, réva pověsila uschnout své větve, zelí si umínilo zkoušet všechny sukně. Oregáno provoňující svět a sladký artyčok, tam v zahradě oblečen jako válečník, lesklý jako granátové jablko, hrdý, a jednoho dne, bok po boku ve velkých koších pochodovali trhem jak o tom vždy snili: jako armáda. V šiku nikdy nevypadali tak bojovně, na tržnici mezi impulzy mužů v bílých košilích byli maršálové artyčoky, sevřené formace, rozkazy, výbuchy krabic, které upadly, ale pak přišla Marie s košíčkem, vybrala artyčok, nebála se, prohlédla ze všech stran, proti světlu jako vejce, koupila a přidala ke zmatku v tašce s párem bot, zelím a jednou láhví octa, když přišla do kuchyně, dala jej do hrnce. Tak končí v míru příběh obrněné zeleniny zvané artyčok. Pak šupinu po šupině svlékneme delikatesu a jíme vnitřek jejího mírumilovného zeleného srdce.

Španělský originál převzat ze stránek eldígoras.com

Anglický překlad převzat ze stránek motherbird.com

Český amatérský překlad vytvořen svépomocí.