středa 25. ledna 2012

Postapo - Kittchen

Poslední dobou (pár měsíců) poslouchám Kittchena. Solo hudební projekt jednoho neznámého kuchaře, který používá k tvoření hudby nástroje v duchu "co dům dá". Není to pro každého, ale nějakým způsobem se mi to strašlivě líbí. Dokonce se mi to líbí tak, že jsem začal číst i Kittchenův blog. Na stránkách si navíc můžete stáhnout jeho desku zdarma.

V každém případě, včerejší povídka Lípa, spolu s hudbou, a tím vším okolo roku 2012, stresem ze zkoušky a tím, že jsem potřeboval zaměstnat mozek něčím trochu oddychovým, mi vnuklo ve vlaku nápad na jednu krátkou (post)apokalyptickou povídku. Je inspirovaná Kittchenem, Cestou, kterou mi Kittchen vždycky evokuje a pár skutečnými místy. Pro ty z vás, co by si ji rádi přečetli, ji sem vkládám. Doufám, že mě za to Kittchen neuvaří.

 POSTAPO
KDYŽ SPADLA NA HRADEC PRVNÍ RAKETA, MĚL JSEM ZROVNA ŠTĚSTÍ. SPADLA ELEKTŘINA A LOKOMOTIVA UŽ TEDY NEDOJELA. BYLO TAKOVÉ ZVLÁŠTNÍ TICHO, VYDAL JSEM SE RADŠI PODCHODEM ZPÁTKY DO HALY NÁDRAŽÍ, A KDYŽ JSEM BYL BEZPEČNĚ DOLE, OZVALA SE ZROVNA PRVNÍ DETONACE A PO NÍ PŘIŠLA I NÁRAZOVÁ VLNA. ŠTĚSTÍ JSEM MĚL HNED DVAKRÁT, PROTOŽE TĚŽKÝ KRYT ZÁŘIVKY SPADL SOTVA METR ODE MĚ A ROZTŘÍŠTIL SE NA VELKÉ OSTRÉ STŘEPY, KTERÉ MI NIC NEUDĚLALY. ALE PŘED TROSKAMI NÁSTUPIŠTĚ A VAGÓNŮ, KTERÉ LETĚLY DOLŮ ZE SCHODŮ, JSEM BYL V BEZPEČÍ.
LIDI HNED ZAČALI ODHRABÁVAT SUTINY, ABY SE DOSTALI VEN. SVĚTLO BYLO JEŠTĚ VIDĚT. PO DRUHÉM VÝBUCHU JE SUTINY POHLTILY. ČEKALI JSME V PRACHU A TMĚ, JEN V DÁLCE PROSVÍTAL NĚJAKÝ TENKÝ PAPRSEK ZVENČÍ. TŘETÍ RAKETA ALE NESPADLA.
MŮJ TELEFON NEFUNGOVAL, ZKUSIL JSEM NOTEBOOK SE STEJNÝM VÝSLEDKEM. NOTEBOOK JSEM NECHAL LEŽET, STEJNĚ MI BYL K NIČEMU, UŽ JSEM MĚL PŘEDSTAVU, CO SE DĚJE. MĚL JSEM HEZKÝ TELEFON. CHTĚL JSEM SI HO NECHAT.
PO DESETI MINUTÁCH ZAČALI DALŠÍ ODVÁŽLIVCI ODSUNOVAT TROSKY. POMOHL JSEM JIM. NA POHLED JAK TO VYPADÁ VENKU JSEM SE BĚHEM PRÁCE PŘIPRAVOVAL, ALE STEJNĚ MĚ TO PŘEKVAPILO.
OBZOR ZKÁZY.
VRÁTIL JSEM SE K BATOHU, DO KTERÝHO JSEM ZMUCHLAL SAKO A KALHOTY, A VYDAL SE NA CESTU K HALE NÁDRAŽÍ. VŠUDE LEŽELI LIDI, OBČAS NĚKDO POKULHÁVAL MEZI NIMA. HODNĚ JICH NAŘÍKALO. ŘÍKAL JSEM SI, JESTLI JIM NEMÁM POMOCT, ALE POTŘEBOVAL JSEM SE DOSTAT DOMŮ. ČEKALA MĚ DLOUHÁ CESTA. BOTY JSEM MĚL DOBRÝ, ALE BUNDA A SVETR ZA MOC NESTÁLY.
NAŠEL JSEM NĚJAKÝHO PÁNA, CO MĚL PĚKNÝ KABÁT. LEŽEL A NEHÝBAL SE. NEMĚL PULS ANI NEDÝCHAL, TAK JSEM SI TEN KABÁT VZAL. V KAPSE U KALHOT MĚL KLÍČE S PŘIDĚLANÝM ŠVÝCARSKÝM NOŽEM, VZAL JSEM SI HO TAKY. V KAPSE KABÁTU JSEM NAŠEL PENĚŽENKU S DOKLADY. VÝČITKY SVĚDOMÍ MĚ HRYZALY AŽ DO KRVE. VYLOVIL JSEM Z BATOHU PERO, PÁNOVI ROZEPNUL KOŠILI A NA HRUDNÍK JSEM MU NAPSAL JMÉNO, MĚSTO BYDLIŠTĚ A DNEŠNÍ DATUM.
PŘIBĚHL JINÝ PÁN. Z LEVÉHO UCHA KRVÁCEL A MĚL ODŘENÝ OBLIČEJ. PTAL SE MĚ, JESTLI JE TEN PÁN V POŘÁDKU. JEN JSEM ZAVRTĚL HLAVOU. PODÍVAL SE NA TEN POPSANÝ HRUDNÍK A POKÝVAL HLAVOU. SBALIL JSEM KABÁT DO BATOHU A VYDAL SE NA CESTU PO KOLEJÍCH DOMŮ.

KDYŽ JSEM ZA TŘI DNY DORAZIL DO LÍPY, NAŠEL JSEM SVOJI PŘÍTELKYNI KOUSEK OD JEJICH DOMU.
Z JEJÍCH KRÁSNÝCH PRSOU JSEM SI PŘEČETL JEJÍ JMÉNO A TO, ŽE JSEM PŘIŠEL O DEN POZDĚJI.
KDO MĚ PŘEDBĚHL?

1 komentář:

  1. Neuvařím, naopak, udělalo mi to opravdu velkou radost. Hezký den, KITTCHEN

    OdpovědětVymazat