Jaroslav Seifert - Jablko s klína

Jsou knihy, které vás nepřekvapí. Třeba tahle je nepřekvapivě dobrá, což je prima. Znej své básníky a oni tě nezradí.


Další ukázky tady.

Čtenářka veršů

Tak opuštění samotáři

na lodi plují večerem,
rybáři, kteří nerybaří

a se složeným čeřenem.

Jak zrnko hrášku v mělké misce

rým o rým něžně zazvoní,
prst náhle zůstal na ořízce,

jako by upad‘ do snění.

Básníku lháři! Jaká slova

ve jménu krásy nalhal jsi tu!
Je krásnější noc fialová

a světla v matném asfaltu.

Někdo jí horce drtil dlaně

a dal jí růži, zahalen
v škrabošce stínu pomačkané;

hodila růži do kamen.

Žal jako spona vlas jí zdobí

a vlas jí spadá do spánku;
tak chutná pramen mezi hroby,

tak voní listí krušpánku.

Tak opuštění samotáři

na lodi plují večerem,
rybáři, kteří nerybaří

a se složeným čeřenem.

Pohádka o kominíkovi

Příběh našeho hrdiny
se do života může hodit.
On byl ten jediný,
kdo princeznu mohl osvobodit.

Princezna byla překrásná

a, jak to bývá, zakletá,
jak ve všem byla úžasná,
byla to hrozná popleta.

Ve věži kráska zamčená,
dílem vlastni viny,
klíček ze zámku ztratila
a neměla žádný jiný.

Náš hrdina byl kominík,
člověk zvyklý výšky,
jen si došel pro žebřík,
hned zdolal okno vížky.

Princezna je celá šťastná,
málem se z toho zajíká,
vzplane láskou jako kamna
po návštěvě kominíka.

Byla svatba, jak to bývá
na královském dvoře,
ženich v černém, slečna bílá,
dopadlo to dobře.

Daniel Keyes - Flowers for Algernon (Růže pro Algernon)

Krátká povídka o vědeckém pokusu, kdy na mentálně retardovaném člověku provedou doktoři pokus o zvýšení jeho mentálního výkonu. Operace je úspěšná a Karel tak zažívá prudký nárůst intelektu. Kniha je psána formou přepisu záznamů, kde si Karel zaznamenává své prožitky na magnetofon pro vědecké pozorování.

Povídku jsem slyšel namluvenou Ladislavem Mrkvičkou, velmi dobře přednesená a podkreslená hudbou zanechá nepochybně daleko hlubší, poněkud depresivní dojem z příběhu. [17/35]

Telefon pana magistra

Volal mi pan magistr. Myslel jsem si, že je to Jarda a dělá si ze mě prdel. Nebyl to Jarda. Byl to pan magistr a nabízel mi práci.

Vzal to v pohodě, asi má taky veselé kamarády.

Ale já opravdu nejsem Jarda.

Dech slunce

Slunce se opřelo plnými dlaněmi
do města
rozpálilo střechy
plechové ozdoby na plotech
z kamenných ulic vyrazilo dech.

Ale taky vysvléklo hochy z kalhot
dívkám obléklo sukně
a hluboké výstřihy
bojují proti potu na místech
z horkých pokojů vyrazilo dech.

Žebrácká lekce za 8 korun

Jsem důvěřivý člověk. Nevím, jestli za to můžou příběhy, kdy dáte dědovi buchtu a on vám zjeví, že je kouzelný dědeček a splní vám tři přání, nebo různé akce Musíme si pomáhat. Zkrátka když za mnou někdo přijde, že potřebuje drobné na vlak, protože nemá, tak je ode mě dostane.

Tenhle pán chtěl 8 korun na cestu do Poděbrad. Dal jsem mu je.

Na chvíli se ztratil. Já si přesedl na protější lavičku, abych viděl na tabuli, kdy mi jede přípoj a pán na cestě do Poděbrad se objevil asi za 10 minut. Zastavil se kousek ode mě a ve vzduchu bylo cítit napětí, že se rozhoupává k tomu, aby mě oslovil. Čekal jsem, že když jsem mu pomohl k jeho lístku do Poděbrad, že mi sdělí svůj příběh, proč cestuje kam cestuje, odkud přijel a vůbec. O tenhle příběh jsem zájem neměl a proto jsem ho vytrvale ignoroval. Po dvou minutách se rozhoupal a oslovil mě.

"Mohl bych vás o něco požádat?"

Zvedl jsem obočí. Nečekal jsem to, ale tušil jsem která bije. "Povídejte," řekl jsem.

"Neměl byste 8 korun?"

"Člověče, já jsem před 10 minutama seděl na támhletý lavičce," ukázal jsem, "a už jste mě o 8 korun stáhnul."

Odmávnul mě a odešel. Ale ten způsob jakým mě odmávnul - ve stylu omluvte, profesionální chyba, ve svém podstatě takové velkorysé odmávnutí.

Snad jsem z té důvěřivosti na dlouhou dobu vyléčený.

Kurt Vonnegut - Slaughterhouse-Five (Jatka č. 5)

[16/35] Byl jsem v očekávání nějaké podobné knížky jako Věčnou válku a místo toho jsem se dočkal zajímavé směsi sci-fi a protiválečného díla.

V knížce se dozvídáme, že autor bude psát o vybombardování Drážďan za druhé světové války a o tom jak byl německým zajatcem, jak o té knížce dlouho přemýšlel, než ji napsal, a pak si tu knížku můžeme i přečíst.

Hlavním hrdinou knížky je Billy Pilgrim, který kromě toho, že je maličký a hubený a do zajetí padl dost zmatečně a neozbrojený, začne pendlovat časem sem a tam. Takže se z druhé světové války přesouvá do budoucnosti, kde je optikem a ženatý, a pak do nemocnice po nehodě, kde je stále optikem, ale už není ženatý, a do jiné nemocnice, kde se zotavuje z hrůz, které prožil ve druhé světové válce, a kde začne číst sci-fi, a taky na planetu Tralfamador, kde ho malí mimozemšťané drží v zoo spolu s filmovou hvězdou. Během toho pendlování vždycky chvíli trvá, než se zase vrátí do správného okamžiku, takže knížka nejde tak úplně popořádku. Tedy já se v tom vyznal lehce, ale těžko říct, co na to jiní.

V knížce je napsáno, že v Drážďanech umřelo daleko víc lidí, než kolik tam umřelo podle oficiálních zpráv, což nemění nic na tom, že ohnivá bouře je hrozná věc a Drážďaňané by byli určitě radši, kdyby je byla  nepotkala. A pokaždé, když v knize někdo umře, je za tím napsáno tak to chodí, což je docela dobré vyjádření pravdy.

Knížka není dlouhá, je zajímavě napsaná, a někomu se zdála být tak dobrá, že ji dal na ten seznam do časopisu Life a já bych řekl, proč ne?