František Branislav - Večer u studny

Já jsem tedy toho názoru, že i vánoční dárky je třeba zkontrolovat. Tak jsem ti, maminko, tu knížku

zkontroloval, a podle mého je v pořádku. Dokonce v ní je ještě i kontrolní kupon z tiskárny. To bych u knížky z roku 1956 nečekal.

Večer u studny je sbírkou intimní poezie, takové malé vyznání českým zemím a češtině jako takové, naštěstí bez žádných rudých signálů, snad kromě vlčích máků v lánech jedné básně. Trochu mě zarazila oblíbenost trnky - tento keř roste mezi kameny hned na několika stranách. Trochu mi to připomnělo cedry Citadely. Trochu přemýšlím, že musím mít taky něco takového.
Knížečka je krátká, na mě snad až příliš klidná - ale taky není pro mě, tak snad se bude líbit tomu, komu má.

Ukázka:

Česání ovoce

Na cestu léto svítilo mu,
červený šátek viděl z dálky již,
prohýbala se větev stromu,
houpal se košík z proutí. Blíž šel, blíž.

Smích její hrál si s třpytem listů,
trhala nahou rukou ovoce.
Zahradou když pak došel k místu,
zatřásla naschvál stromem divoce.

A vrtošivá, rozesmátá
zadívala se, jak je bezhlavý.
Dál padala jablka zlatá
a rozkutálela se do trávy.

Když voní léto po ovoci,
nedotoužíš se rtoma po ženě.
Až hvězdy prostřou hedváb noci,
spát sama bude, sama, na seně.

Spočítal rychle dvanáct příček,
vzal žebřík opřený tam u stromu.
- Ví: slunce z přivýraných víček
dosavad nerozdala nikomu. - -

Jitřenka mizí, nevíš ani,
jak světlo ponechává krůpěji. -
- Vlas děvče sčesává si dlaní.
A jablka dvě voní prudčeji.

Ed McBain - Killer's Choice (Která stála za vraždu?)

Další mluvená kniha získaná přes Království mluveného slova. Trochu mě překvapilo, že vypravěč Oldtrebi, který tuto knihu namluvil, má podobné "R" jako já. Nicméně jako i u jiných, ucho si brzy zvykne a jelikož je Oldtrebi vlastníkem sytého a pevného hlasu, který se ke knize výtečně hodil, kniha mě velmi bavila.

Co se týče téhle detektivky - je to první věc, kterou jsem od McBaina četl. Pamatuji si, že u nás doma vždycky nějaká jeho detektivka ležela buď položená, nebo rozečtená a v knihovně měl McBain k dispozici celý regál a některé tituly byly i v kopiích - málokdy se ovšem potkávaly.

A je k tomu rozhodně důvod - ať už ten, že Češi detektivky milují, a nebo styl, jakým McBain píše. Která stála za vraždu? je dobrá, poctivá detektivka, psaná přehledným stylem. Postavy detektivů vyšetřující dvě vraždy jsou vážné a poctivé a člověk si je rychle oblíbí. V knize není příliš akčních scén, krom dvou zatýkaček se policajti příliš do rizika nedostanou. Kniha je prostě napínavá, jak má správná detektivka být.

Jak nás Frank opustil

Pokud předchozí příspěvek o Frankovi byl neseriózní písanice, tento příspěvek ladně přeskakuje toto měřítko a nechává zvyšovat laťku pro další osobní rekord.

Strašně nerad na tomto blogu zveřejňuji negativní zprávy. Myslím, že negativních zpráv je dnes dost. Jenže některá fakta zůstávají: Frank se odstěhoval.

Nicméně rád bych zůstal pozitivní, a proto si myslím, že tuším, co za tím stojí. Frank je rocker a založil kapelu, se kterou odjel na turné. Někteří z vás určitě řeknou, že tady jen popouštím uzdu své fantazii, nicméně mám pro to, byť je to také fikce, jisté důvody. Frank vcelku pozitivně reagoval na podupávání - což značí smysl pro rytmus. A na záchodě se čas od času ozývaly periodické zvuky.

Proto si myslím, že Frank založil kapelu. Nepotřeboval k tomu ostatně mnoho. Jako pavouk může hrát na bicí nebo kytaru nebo zpívat. Všimněte si, že jsem použil nebo jako spojku souřadící, nikoliv vylučovací. Jelikož tři role v kapele zvládá Frank sám, vystačí už si třeba s jedním klávesákem, zvukařem a případně řidičem - manažerem. A to dneska zvládne každý škvor.

Takže jen čekám, kdy se Frank vrátí z turné po Evropě.

Frank Herbert - Dune Mesiah (Spasitel Duny)

Divocí fremeni mají pravdu: “Čtyři věci nelze skrýt - lásku, kouř, sloup ohně a muže, jenž kráčí v otevřené poušti.”

Je to těžké - těšil jsem se vrátit na poušť Arakisu, a šetřit kapku v zásobní kapse filtršatu na zapití úspěšného dne, kdy mě nezahubil žádný sardaukar nebo neslupnul šaj-hulúd. Místo toho je tato kniha o intrikách a viděních a více intrikách a jejich nevidění. O lidech kteří mění podobu, a o podobách které se mění v lidi. Je to složitý a zapeklitý příběh, a mentati jsou kombinovaní s věštci, nebo filozofy, takže nám do toho nikdo jasno nevnese.

Příběh se odehrává několik let po první knize. Z Paula Atreida Muad'Diba, který nesl v původním síči jméno Úsul, je imperátor, džihád který se rozpoutal jeho jménem dobyl většinu důležitých planet v galaxii. Paul má mimo několika jmen a pár titulů také vlastnosti jasnovidce, a vůbec ho netěší, kolik miliard lidí umírá jeho jménem. Takže pátrá po způsobu, kterak se historicky znemožnit, a zároveň, jak nevystavit nebezpečí svoji konkubínu. Pikle proti němu kují každý, komu Paul kdy šlápnul na kuří oko. Vzhledem k tomu, že je teď vládce galaxie, je to vlastně skoro každý.

Pak tu máme Alii, Paulovu sestru, která již od narození nese vzpomínky své matky a několika představených matek z Arakisu - včetně vzpomínek na orgie, kterým předsedaly, nebo se jich účastnily, a teď ji tíží potřeby jejího vlastního dospělého těla. A zároveň ji chce dostat zhruba stejný počet lidí, jako jejího bratra.

Kniha se nečetla nikterak špatně, ale prostě spadnout do pouště a unikat roky nepřátelům, aby se člověk vyšvihl na nejvyšší post, na který může jen s pomocí lidí, o kterých si celá galaxie myslí, že je to jen hrstka divochů z pouště - to je příběh, který najdete v první Duně, na v této. A snad jakékoliv pokračování proti původnímu příběhu nemůže dosáhnout více než na druhé housle.

Namísto ukázky můj oblíbený vtip: