František Branislav - Večer u studny

Já jsem tedy toho názoru, že i vánoční dárky je třeba zkontrolovat. Tak jsem ti, maminko, tu knížku

zkontroloval, a podle mého je v pořádku. Dokonce v ní je ještě i kontrolní kupon z tiskárny. To bych u knížky z roku 1956 nečekal.

Večer u studny je sbírkou intimní poezie, takové malé vyznání českým zemím a češtině jako takové, naštěstí bez žádných rudých signálů, snad kromě vlčích máků v lánech jedné básně. Trochu mě zarazila oblíbenost trnky - tento keř roste mezi kameny hned na několika stranách. Trochu mi to připomnělo cedry Citadely. Trochu přemýšlím, že musím mít taky něco takového.
Knížečka je krátká, na mě snad až příliš klidná - ale taky není pro mě, tak snad se bude líbit tomu, komu má.

Ukázka:

Česání ovoce

Na cestu léto svítilo mu,
červený šátek viděl z dálky již,
prohýbala se větev stromu,
houpal se košík z proutí. Blíž šel, blíž.

Smích její hrál si s třpytem listů,
trhala nahou rukou ovoce.
Zahradou když pak došel k místu,
zatřásla naschvál stromem divoce.

A vrtošivá, rozesmátá
zadívala se, jak je bezhlavý.
Dál padala jablka zlatá
a rozkutálela se do trávy.

Když voní léto po ovoci,
nedotoužíš se rtoma po ženě.
Až hvězdy prostřou hedváb noci,
spát sama bude, sama, na seně.

Spočítal rychle dvanáct příček,
vzal žebřík opřený tam u stromu.
- Ví: slunce z přivýraných víček
dosavad nerozdala nikomu. - -

Jitřenka mizí, nevíš ani,
jak světlo ponechává krůpěji. -
- Vlas děvče sčesává si dlaní.
A jablka dvě voní prudčeji.