Miroslav Žamboch - Drsný spasitel

Není nad dobrý béčko. I když mi teda tohle postapo fantasy ve výsledku nepřišlo zas tak moc nápaditý, jak by bývalo mohlo být, hlavní hrdina je opravdu originál.

Takže seznamte se s cizincem, který se až po notné chvíli dozví, že by mohl nosit iniciály C. R. Svoje jméno si sice nepamatuje, ale za to má spolehlivé společníky, jejichž jména známá jsou. Brokovnice Margaret, granátomet Greyson, ke kterým se po pár stránkách připojuje revolver Zabiják. Všechno absolutně absurdní ráže. Pak má nůž, kterému říká Nůž. A koně - biologický konstrukt, který se jmenuje Micuma. Jeho Ruka je velké klepeto se superostřím, a jedno oko má z démona, který zřejmě dlí spoutaný na dně jeho duše. A pokud má démon trochu inteligence, tak se C. R. dost bojí.

Hlavní linka knihy je objevování hrdinovy minulosti, která nás nakonec zavede až do Ostravy, kde zrovna řádí třeskuté mrazy - dotáhneme to až na -95°C. A tam se konečně dozvíme, co je ten Drsný spasitel vlastně zač.

Drsný spasitel je, jak jsem psal v úvodu, dobrý béčko. Bohužel, když to shrnu dokola a dokola, tak kromě hlavní postavy se žádná velká překvapení nekonají. Když to srovnám třeba s Asfaltem, tak je Drsný spasitel slabá káva.

Boris Vian - L' Arrache-coeur (Srdcerváč)

Soukolí života se otáčí, až se dotočí zpátky o celou obrátku. Mé seznámení s Borisem Vianem proběhlo přes filmové plátno. Od Pěny dní jsem si sliboval víc, než jen hezké pohyblivé obrázky Audrey Tautou, ale zůstal jsem zmaten. Pak jsem v koalí knihovničce objevil dvě knihy, které jméno Boris Vian vrátily do pomyslného výsluní. Byly to knihy, které napsal pod pseudonymem Vernon Sullivan. Popravdě, jestli někdy budu sahat po něčem od něj, budu hledat zrovna to falešné jméno, které, jak se mi zdá, použil při psaní drsných a syrových knížek, které jsou mi tedy mnohem, mnohem bližší, než ty zvláštní příběhy, které psal pod svým vlastním.

Kniha Srdcerváč je plná neobyčejných obrazů a absurdních situací. Některé scény jsou vykresleny až brutálně detailně. S přihlédnutím k této detailnosti a tomu, že často popisují nechutnosti, není to kniha pro slabé povahy. To, co mě nakonec udrželo u čtení je ale právě to, že kniha je psaná velmi originálně, a scény jsou často až groteskně tragikomické. A ve výsledku mě pokaždé zajímá, jak to všechno vlastně může skončit.

Ukazatele

Bloudění bude má cesta,
 a ve snu snad najdu pravdu,
 a ze samoty davu
 mě vyvede nitka příze
ze svetru s uvolněným očkem.

J. R. R. Tolkien - The Fellowship of the Ring (Společenstvo prstenu)

Tak jsem se přeci jen rozhodl, že nakonec dám Tolkienovi šanci. Před dávnou dobou jsem se rozhodl po té knížce sáhnout - pravda byla mi přinesena v době, kdy zfilmovaná verze měla jít do kin. Nicméně už v té době jsem byl zřejmě ve špatném rozmaru (jak se ostatně u náctiletých stává) a knihu jsem po pár stránkách odložil k navrácení do regálu. Radši jsem se podíval na všechny ty filmy, přičemž největší legraci jsme pak zažívali se sestrou, když jsme na celou trilogii koukali tak, že všechny scény, které se nám nelíbily (defacto všechny s Frodem), jsme přeskočili - takže z mnoha hodin úmorných filmů a kecacích scén o přátelství, náročném úkolu a blabla vám zbude svižný akční film o Aragornovi, Legolasovi a Gimlim, kteří se rozhodli vyrazit si na výlet za ničením skřetů.

Nicméně zpátky na začátek - protože jsem se nastěhoval do oblasti, kde se to vlastně hemží fantasy názvy, přišel čas i na Tolkiena. Ale zdá se, že zakořeněný odpor vyvinutý před dávnými lety zůstal. Navíc s přihlédnutím k tomu, že celý příběh vlastně znám, a tak překvapení se koná málokdy, a ještě navíc je to samá básnička a písnička... Ne, jsou tu jiné série, které stojí za pokus.