Další z ukořistěných knížek poezie... a tak nějak i další, která se spíše vlekla a nesedla mi. Buď tématem nebo často přidanou "rudou" slokou na konci básně, já za ohněm nespěchám.
Mimochodem zajímavostí by mohlo být, že Ivan Skála je jen pseudonym, a autor se vlastním jménem jmenuje Karel Hell... Oheň spěchá pak nabývá trochu jiného rázu.
ZÁVIDÍM
Věčný outsider toužených lásek,
věčný otrok svých snění,
mám na srdci vrásek
k neunesení.
Mám na tváři pečeť
mrazivou, anebo vroucí?
Slovy jak ostřím mačet
prorubávám se nocí.
A ty mne přitahuješ k sobě
vláknem medu.
V tvé zřítelnice obě
bleskem snu sjedu.
Já kelímkům tvým závidím,
střeží tě mlčky v koupelně tvé,
i cigaretě závidím,
že ovíjí tě její dým,
vzpínám k tobě verše jak větve.
A také větru závidím,
když koleny tě tiskne k zemi,
dešti, který jak polibky
pokryje tě krůpějemi.
Z toho pomyšlení ještě teď mne mrazí,
když teď a tady
do mé básně bosou nohou vcházíš
jak do zahrady.
Věčný outsider toužených lásek,
věčný otrok svých snění,
mám na srdci vrásek
k neunesení.
Mám na tváři pečeť
mrazivou, anebo vroucí?
Slovy jak ostřím mačet
prorubávám se nocí.
A ty mne přitahuješ k sobě
vláknem medu.
V tvé zřítelnice obě
bleskem snu sjedu.
Já kelímkům tvým závidím,
střeží tě mlčky v koupelně tvé,
i cigaretě závidím,
že ovíjí tě její dým,
vzpínám k tobě verše jak větve.
A také větru závidím,
když koleny tě tiskne k zemi,
dešti, který jak polibky
pokryje tě krůpějemi.
Z toho pomyšlení ještě teď mne mrazí,
když teď a tady
do mé básně bosou nohou vcházíš
jak do zahrady.
Žádné komentáře:
Okomentovat