Abych pravdu přiznal - knížek poezie jsem si teď dotáhnul do své knihovničky nějak hodně, nemám na to čas a nejhorší ze všeho je to, že zjišťuji, jak jsem v poezii vybíravý. Snad mne může jen uklidnit, že drtivá většina lidí není schopna číst poezii vůbec, což mě vlastně také jakožto poetu i trochu mrzí. Nevadí.
S Jiřím Václavem Svobodou bychom se snad pochopili. Aspoň mně se jeho Těžká krev líbí, i když jsem měl zpočátku těžkou hlavu a připravoval se na těžké boje za proletariát. Naštěstí tomu tak nebylo, a básničky jsou to kolikrát kratší a veskrze milé.
SESTRA
Podává mi
hrnek čaje.
Udýchaná
droboučká je.
Útlou ruku bez prstýnku
popraskanou
od lysolu.
Moje křivka na teplotce
skotačivě
skáče dolů.
Z plecháčku se na mě dívá
čerstvá ranka
mlčenlivá.
Modrobíle pruhovaný
kabát
na hřebíček věším.
Jí do tváře
lehla vráska,
které jsem si nikdy nevšim.
Žádné komentáře:
Okomentovat