... we await the great Avatar. Meanwhile, let us have a sip of tea. The afternoon glow is brightening the bamboos, the fountains are bubbling with delight, the soughing of the pines is heard in our kettle.
Možná, že trochu tušíte, že je to takový restík z Japonska. Měl jsem vpravdě přichystanou pěknou řádku knih. Vlastně tato byla první na řadě, ale pak jsem v rychlosti sfouknul Knihu samuraje, abych ji zanechal v dobrých českých ručkách v zemi původu.
Kniha čaje čtenáři vštěpuje čtenáři myšlenku, že celá japonská kultura je vlastně natolik spjatá s čajem, že nebýt čajových mistrů, tak snad Japonci srkali vodu z tykví, nebo tak něco. Dobře, maličko přeháním. Nicméně vše souvisí se vším a autor nám vysvětluje, jak vše v Japonsku souvisí s čajem.
All our great tea-masters were students of Zen and attempted to introduce the spirit of Zennism into the actualities of life. Thus the room, like the other equipments of the tea-ceremony, reflects many of the Zen doctrines. The size of the orthodox tea-room, which is four mats and a half, or ten feet square, is determined by a passage in the Sutra of Vikramadytia. In that interesting work, Vikramadytia welcomes the Sait Manjushiri and eighty-four thousand disciples of Buddha in a room of this size, ---an allegory based on the theory of the non-existence of space to the truly enlightened.
Tato kniha má v některých částech poněkud stěžovací tón, nicméně většina pasáží je klidná jako odpoledne v Japonské zahradě. Což bohužel také znamená, že se u ní docela dobře usíná. Nicméně dá vám klidné sny a chuť na horký nápoj...
Celou knihu můžete stáhnout a přečíst v angličtině díky projektu Gutenberg.
"In my young days I praised the master whose pictures I liked but as my judgement matured I praised myself for liking what the masters had chosen to have me like."
Žádné komentáře:
Okomentovat