Koronavirové deníky 14. - Roušky a my

 Minule jsem se snažil napsat článek bez označení té ochrany dýchacích cest, tentokrát to ale opravdu nepůjde. Jak jste si mohli všimnout v okolí, nebo případně zpětně v tom posledním článku, čísla se nám zvyšují a nakažení se v okolí objevují úměrně tomu. Tudíž je naprosto logické, že se musí zavést nějaká vládní opatření. Jenže stejně tak je naprosto logické, že vzhledem k blížícím se volbám je to potřeba dělat šetrně, aby se volič nenaštval a hodil to správně tomu, komu má, že ANO. Najít zprávy o tom, že stát nefunguje, tak jak by měl, můžeme najít téměř všude, nicméně iluze musí zůstat dokonalá.

Pročež mám to štěstí, že ač zdravotník, jsem v soukromém sektoru. A tak vládní opatření, která jsou podle jedné optiky zbytečně přísná, podle optiky druhé naprosto děravá, si můžeme doplnit pravidly interními. Takže podle vlády (a hygienických stanic) platí povinnost nosit roušky ve zdravotnických zařízeních pouze v některých okresech (viz. tu odkaz na MZ). Naše firma ovšem toto opatření zpřísnila a povinnost nosit roušky zavedla do všech lékáren už na srpen. Dokonce já jako zaskakující musím mít po celou dobu FFP2. Kde to jde, mají na lékárně nastavit směnný provoz, ruší se meetingy a školení. Člověk nemusí být hlavou představenstva, aby si přebral, co k takovému kroku vedlo. Zkusím vám tu jen načrtnout hlavní dva důvody, které napadly mě. Když vás napadne něco dalšího, tak mi to sem doplňte.

1. Prozákaznický postoj - někdo na to upozornil i u Billy, kdy řetězec reklamou láká na to, že u nich zaměstnanci mají povinnost chránit okolí, tudíž je u nich šance nákazy nižší. V praxi to samozřejmě vypadá tak, že zaměstnanci to mají pod nosem a protože zákazníky to nikdo nutit nosit nemůže, tak to taky málokdo dělá.
2. Ochrana před hygienickými opatřeními - údajně nepíšu ochrana zdraví, protože - všem se omlouvám - ale jsem zastánce toho, že pokud si nemusím vzít roušku do obchoďáku plného lidí, ale do lékárny jo, logiku to nemá. Nicméně jeden pozitivní z personálu znamená 14 dní karantény pro všechny, co s ním vešli do styku. A fakticky nejsou lidi, co by tam zaskočili.

A teď praxe. Zkusím psát opětně anonymně, protože tady by mohli mít konkrétní lidé (hlavně asi já) maličko problémy. Nicméně vycházím z toho, že jsem se přizpůsobil zavedenému systému na pracovišti a místním podmínkám.

Lékárna A

Se nachází v regionu, kde jsou roušky povinné. Je umístěna v obchodním centru, takže od pokladen můžete relativně rychle přejít přímo do lékárny. Domluvili jsme se, že roušky nosit budeme a nosíme, mimo zázemí lékárny, kam se zákazníci nedostanou. Protože 12 hodin v roušce není žádná legrace.
Na lékárně máme vyvěšené cedule, že je nutné nosit do lékárny roušku, přesto ji nosí asi tak 50% lidí. Z těch co ji nemají, je tak polovina ve stresu, že si ji zapomněla. Tak 1 z 10 si ji sám od sebe spontánně koupí, stejně tak 1 z 10 se pro ni vrátí do auta. Tak 3 lidé z 10 se po otázce, zda musí mít roušku (co asi tak mohou dostat za odpověď, když musí mít roušku), naštvaně otočí a odejdou bez toho, aniž by cokoli nakoupili. Tak nějak celodenně trpím stresem, jestli začne řvát někdo v roušce na někoho bez roušky, nebo někdo bez roušky na mě, že ji po něm chci, zatímco někdo na hulváta přijde bez roušky a neřekne ani popel.

Lékárna B

Tahle lékárna se nachází ve zcela bezpečném bezrouškovém regionu. Také je umístěna v OC naproti pokladnám. Po příchodu jsem se všech kolegyní zeptal, jak to tu řeší s rouškami. Odpověď byla vcelku vulgárně laděná, že ji rozhodně nosit nebudou. Z čehož vyplývá, že bych se za celý den ani bezpečně nenajedl, takže nemá cenu si trápit obličej zbytečně.
Podle odhadů tak 10% lidí mělo roušku samo od sebe, sem tam se někdo zeptal, zda je to povinné nebo ne. Všichni byli v klidu a v pohodě.

Lékárna C

Se nachází v regionu, kde roušky povinné jsou. Taktéž je v OC. Když jsem se tady optal, jak s rouškami, kolegyně se odkázala vyloženě na prof. Žaloudíka, kterýžto se pár dní předtím objevil dokonce v televizi, a myslím, že podle projevených názorů ho klidně můžeme označit termínem odmítač roušek. Pročež kolegyně se ukázala být členem stejné skupiny s tím, že roušku si nasazuje až ve chvíli, kdy ji o to někdo požádá. Jelikož na každé táře máme plexisklo, není úplně nutné roušku mít, proto jsem si respirátor nechal pověšený na košili s tím, že když někdo přišel do mé blízkosti do 2 metrů, okamžitě jsem ho nasadil.
Asi nejvíc mě překvapilo chování lidí. Brzy ráno přišlo pár lidí s rouškou pro recepty, pak už chodili lidé spíše bez roušek. Na otázku, zda mají mít roušku, se jim dostalo zhruba odpovědi: "Měli byste ji mít vy i já, ale jak vidíte, tak ji nemám."
"To je dobře!" pročež i ten, který roušku měl, si ji sundal.
Byť jsem byl trochu nervózní, celý den se obešel naprosto bez jakéhokoliv incidentu ohledně roušek, spíš naopak. Atmosféra byla uvolněná a pozitivní, jak se každý druhý cítil být členem protirouškového odboje.

Z čehož bychom mohli možná i vyvodit křivku závislosti pohody a vynucovaného nošení roušek. Očekávat spolupráci po 1.9., kdy se opatření zpřísňují, je čirý optimismus. Mimochodem -  ten rozpor u lékáren v OC bude stále trvat.

Já mám naplánované na září dvě svatby a výlet do Prahy, byť se z okolí ozývá, jestli to je rozumné. Asi záleží na té optice. Myslím, že rozdíl nakazit se na svatbě, nebo nakazit se v práci, je ten, že jeden způsob je větší legrace. Mimochodem dcera uklízečky na jedné z lékáren je pozitivní, uklízečka naštěstí negativní, takže na testy jsem zase nemusel.

Co se týče opatření myslím, že rozumné postoje jsou dva: buďto všichni* a všude*, nebo nikdo nikde - s výjimkou nejnutnějších případů, což je zhruba postoj prof. Žaloudíka. Cokoliv mezi tím je jen nefunkční kompromis a opatření "aby se něco dělalo a nikdo se na vládu nemohl zlobit". A vzhledem k tomu, že postoj první většina lidí zaujmout nechce... Ale tak uvidíme, třeba společnost počínaje zářím překvapí.

*všichni = všichni co mohou,  *všude = všude, kde to jde, kde se potkáme s neznámými lidmi ve větším počtu a kde nebudeme otevírat mordu kvůli jídlu a pití