Koronavirové deníky 16. - Přichází plukovník

Dlouho jsem nepsal, protože i když podle čísel vypadá, že se situace drasticky mění, v mém okolí se toho vlastně příliš neděje. Čtyři dny po posledním článku se nám vyměnili ministři zdravotnictví.
Po odchodu Adama Vojtěcha někdo pokýval hlavou, že to vlastně tak špatný ministr nebyl, a že tlak koronavirové krize takhle mladý člověk ustát nemohl. Mně se k němu vybaví samozřejmě Superstar, odvolávání ředitelů nemocnic a Nebuďte slušnej! Spíš než cokoliv jiného jsem ho považoval za človíčka s vystupováním navenek, kdežto instrukce mu psal někdo jiný. Dalším velkým vtipem je, že dva týdny po jeho odstoupení bylo "zakázáno zpívat" novým ministrem.

Po Vojtěchovi nastupuje ministr Prymula, přezdívaný plukovník. Už v nástupu do funkce bylo jasné, že bude působit především jako ministr koronaviru. Jakožto studovaný epidemiolog se k tomuto účelu hodí zcela objektivně lépe než jeho předchůdce. Od začátku bylo jasné, že se budou utahovat kohouty, aby se zbrzdila stále méně a méně nepříznivá čísla.

Bylo ohlášeno znovuobnovení nouzového stavu. Zrovna to tedy vyšlo na pondělí po volbách, což se může zdát trošku účelně plánované, ale náhody se zkrátka dějí.
Plukovník Prymula vůbec působí dojmem struktury pevně zakořeněné v prostoru a čase. Už v březnu se ukázal jako autor těch nejostřejších scénářů a nejtvrdších opatření. Jeho vstup coby ministra na scénu Twitteru musel být potvrzován samotným Ministerstvem, aby bylo jasné, že se nejedná o parodický účet.

Lékárny

A co my v lékárně? Je vtipné, jak vždycky zmizí z poliček to, o čem se někde šeptne, že to na covid zaručeně pomáhá.

"Máte vitamin D? Víte, oni ho nikde nemaj."
"Já tu mám ještě poslední dvě balení."
"Tak to mi dejte hned dva. Oni ho lidi všude vykoupili!"

Momentálně jde na odbyt vitamin D a zaznamenal jsem zájem o Bromhexin, jaký jsem ještě neviděl. Stejně tak zmizel z receptového šuplíku Isoprinosine, o kterém se také psalo, že nějaké výsledky v léčbě covid-19 má. Pacienti s recepty na tento lék obráží lékárny podobně jako ti s recepty na očkování proti chřipce, se kterým je ještě větší potíž než loni a předloni.

Co se týče osobní hygieny zákazníků, je to stále stejně tristní. Zrovna jsem doposlouchal brífink pana premiéra. Ve zkratce on za nic nemůže, lidi neposlouchají a nosí roušky pod nosem - slyšel jsem pro tento styl nošení slovní označení "na pinďoura" a moc se mi to líbí. Spousta lidí zkrátka nepochopila zavedená opatření, neustále se omílají cíle (chraňme důchodce), ale nevnímám nikde žádné velké snahy vysvětlovat ta základní opatření.

Nicméně třeba za poslední týden má pozorování: Pán, co si stáhne roušku, aby si olízl prsty pro oddělení bankovek. Pán, co si sundá roušku, aby si odkašlal do dlaně a pak si roušku spokojeně zase nandal. Slečna, co mi na upozornění, že nemá roušku, řekne, že tu mám plexisklo, takže to neplatí. Všichni, co vrazí uprostřed obchoďáku dítěti rohlík do pusy, aby neotravovalo. Všichni, co malé zvědavé dítě vezmou s sebou mezi lidi...
Nicméně nevím, jestli apel od někoho, kdo je schopný protlačit jednohubky pod rouškou a nenakazit se vedle nakažené hygieničky, protože seděl pod otevřeným oknem, je úplně ten správný.
Vcelku zajímavá mi přišla i informace pana premiéra o tom, že lidé už nechodí na testy, i když jsou povinné. Podle mě je to ukazatel, jak se běžnému člověku líbí fungování Chytré karantény.

Samozřejmě je tu ještě tábor odmítačů, na které aktuální čísla nedělají větší dojem, a dožadují jejich porovnání s jinými (často vážnějšími) chorobami.
Moudrost praví, že pravda je někde mezi. Vzhledem k číslům zřejmě uvidíme brzy, na čí stranu síťky dopadne míček. A taky jak často se bude měnit ministr zdravotnictví.