Jiná

Poněvadž konverzace díky jídlu poněkud ustala, měl jsem chvíli, abych se porozhlédl po podniku, ve kterém jsme seděli. Byla to vcelku slušná vinárna, nicméně jsem si připomněl, že to vůbec není podnik pro mě. Dát si ve vinárně pivo bylo za prvé společenské faux pas, za druhé obvykle pivo stálo za hovno, protože všichni pili víno. Someliér křepčil s lahvemi po place, oháněl se vývrtkou jak naftaři v Texasu a pěl naučené ódy na každou z láhví.

"... zakončené lipovými tóny!" Čmuch, čmuch, srk. "Víno je v pořádku."

Na začátku večera měl v hlase patrné jakési moravské přízvuke, nicméně můj prvotní tip na město původu se s počtem ochutnaných lahví přesouval stále severozápadněji směrem k Hradci.

Nanynky na židlích ochotně napodobovaly. Čmuch, čmuch, srk. "Mmm, můžete rozlít, hihihi."

Začínal jsem mít pocit, že jsem tu holku někde viděl. Nemohl jsem si vzpomenout kde, než jsem opustil povědomou tvář, přelétl všechny ostatní u stolu, které vypadaly jako z jednoho vrhu a dorazil k dalšímu stolu. I tady jsem viděl povědomou tvář. Dlouhé, opečovávané vlasy a namalované obočí takovým způsobem, že původní barvu vlasů jste mohli odhadnout pouze pokud jste se slečně podívali do kalhotek. Dlouhé řasy, bezchybný make-up. Některá tváře okrášlené velkými brýlemi s úzkými drátěnými obroučkami. Bylo jich tu několik, pokud byste se chtěli podívat, co je právě teď v módě, byli jste na správném místě. Ne pro inspiraci, nýbrž pro synchronizaci, neboť jsem přejížděl od stolu ke stolu a až na výjimky všude objevoval podobné obličeje. Pěkné tvářičky hrající tvrdou profesionální hru přes den, je jedno jestli na recepci, v redakci, v účtárně nebo jako pozici junior manažerky retailu. Bezchybné obočí, dokonalé vlasy, pěstěné nehty. Přes týden fitko, za odměnu vinárna s holkama. V posteli od přečtení 50 odstínů šedi svázat a tvrdě ošukat. Můžu si to dovolit tvrdit, už jsem měl tři. A všechny byly vegetariánky, s pečlivě vyváženou dietou. Už jsem měl po krk tofu, sóji i hledání klíčků k poutům. Prostě bych rád někoho normálního.

Stočil jsem hlavu dopředu a prohlédl si svůj doprovod. Zdála se mi roztomilá. Zatímco nanynky kolem zobaly svoje saláty s červenou řepou, ona se ládovala cheeseburgerem. Dali jsme si ho oba. Už samotná objednávka překvapila číšníka, protože ona vypadala na první dojem úplně stejně, jako běžná zákaznice tohoto podniku. Dokonalé vlasy, skvělá pleť. Očekával Chardonnay a Caprese. Poručila si kolu a burgr. Patrně více překvapila objednávka kuchaře, protože burgr se skoro nedal jíst. Nicméně můj protějšek se šťastně ládoval mletým masem, až mu šťáva tekla po prstech.

"Je vidět, že ti chutná," podotkl jsem.

"Já vím, jsem čuně!" řekla šťastně.

"A prozíravý že nemáš dlouhý nehty, jako většina osazenstva tady," pohodil jsem hlavou do okolí. Její nehty byly sice také dokonalé, ale krátké a s přírodní barvou.

"Já nemůžu," řekla, zatímco slízla šťávu, co jí tekla po zápěstí. "Jinak škrábu." Zatvářila se provinile jako kočka, co je plísněná za ulovenou myš.

"Aha," moje představa romantických nocí se začala pomalu rozplývat.

Dohltla zbytek housky, spláchla to kolou.

"Nesnědla jsem zeleninu," oznámila mi a poukázala na zbylou zeleninovou oblohu na svém talíři.

Pozvedl jsem tázavě obočí.

"Možná bys mi za to měl později naplácat," šeptla mi, zatímco číšník odnášel její talíř i s mými ideály.

Koronavirové deníky 29. - K čemu to všechno

 Skončily nám prázdniny, děti se skutečně vracejí do škol a i když jsem si dal dlouhou pauzu od svého posledního květnového příspěvku, řekl jsem si, že by vůbec nebylo špatné sepsat, co si o té koronavirové patálii teď myslím - už jen abych se mohl za 3 měsíce plácnout do čela, že jsem byl úplně vedle.

Můj názor na celou pandemii se samozřejmě vyvíjí stejně jako u ostatních (1. díl tady, pokud si chcete přečíst ten příběh od začátku), a nejvíc jsem ovlivněn tím, že pracuji ve zdravotnictví. Antirouškaři mi přijdou vcelku protivní, už jen z toho důvodu, že všechna nařízení porušují naschvál. Je ale pravda, že covidová nařízení jsou v průměru pitomá a tak se ve výsledku nedivím tolik.

Je to jako s kondomem

V přecházejícím díle jsem psal, jak se těším na nadcházející dovolenou. Za ty dlouhé měsíce odmlky jsem zvládnul dovolenkovat celkem třikrát, a z každé jsem si vyvodil nějaké "moudro", kterým vás teď hodlám oblažit. První dovolená byla na hotelu v Krkonoších, kde se samozřejmě roušky nosit měly. Na rovinu se přiznám, že jsme po prvním nebo druhém dni sundali.

Předpokládám, že většina čtenářů někdy podnikla sexuální styk (pokud ne, doporučuju) a hláška, která se s touto činností často pojí je milovat se s kondomem je jako sex v pláštěnce. Přiměřovat rodinnou dovolenou k totální hotelové swingers párty je možná přehnané, nicméně ve chvíli, kdy všichni okolo nenosí nic je opravdu hloupé se pak chránit před svojí zákonnou manželkou a pohodovou dovolenou. Přičemž nutno říci, že ve společných prostorách bazénů, saun, případně švédských snídaní a večeří je opravdu skoro marné snažit se o nějaký suchý respirátor nebo dostatečný prostor.

Nutno říci dvě věci - dovolenou jsem si dosyta užil a dovezl si z ní brutální zánět dutin. Ono jako lékárník si vytvoříte vcelku slušnou imunitu. Většinou si váš organizmus vybere, jestli se s každou chřipkovou epidemií upíchne do postele na začátku, nebo ke konci, ale odstonávám je většinou rychle. Jenže teď už na nás rok a půl nikdo nic neprská. Takže jsem paradoxně díky covidu nebyl rok a půl nemocný, než jsem si to na hotelu pokazil.

KVIFF

Už 8. rokem jsem nadšeným návštěvníkem Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech. Ten loňský se nakonec kvůli pandemii konal roztříštěný po různých malých kinech (byli jsme se ženou asi na dvou projekcích a bylo to i tak dost super), ten letošní se přesunul na srpen, aby se vůbec mohl uskutečnit. Slavnostní zahájení festivalu se stejně jako každý rok dostalo do všech médií - tentokrát i kvůli tomu, že hvězdy nenosily respirátory. Včetně přítomného ministra zdravotnictví. Řekl bych, že jsem člověk docela zásad dbalý, ale opravdu se není čemu divit, že to u nás vypadá, tak jak to vypadá, když autority celou dobu si hrají na papaláše.

Doma byla vyjádřena obava, abych se ve Varech nakonec nenakazil, protože by nám to pokazilo třetí plánovanou dovolenou, tentokrát v zahraničí. Po dlouhé době jsem šel na stránky MZ a zjistil vcelku zajímavou věc - ono to v tu chvíli podle čísel opravdu nevypadalo vůbec špatně - počet nemocných 1242, počet hospitalizovaných 70. To mi nepřijde jako pandemická čísla.

Moje úvahy se pak zaobíraly tím, proč se vlastně nerozvolňuje jako loni? A odpověď je vlastně stejná - volby. Jenže ty jsou tentokrát v říjnu, kdy se projeví nástup chladného počasí a tudíž by to bylo jako házet si mincí. Rozvolnit a hlásat, že jsme to všechno zvládli? Aby se to nakonec rozjelo jako loni na podzim? Nebo naopak držet otěže respirátorů a stíhat antirouškaře pod hrozbou obušku?

Myslím, že nakonec marketérům ANO vyšlo nejlépe nedělat nic, a k rouškám pod bradou být tolerantní. Což by se nakonec nemuselo dělat, kdyby pravidla byla od začátku nastavená rozumně a ohleduplně, ale to už jsem tu psal tolikrát...

My si nakonec KVIFF užili dosyta - při příjezdu jsme každý prokázali, že jsme očkovaní a dostali tak "in pásku" - ta se vyžadovala pro vstup do každého sálu - přesná pravidla tady. Nošení respirátoru po dobu projekce je sice pruda, ale většina lidí v sále byla rozumná a mělo to tedy smysl. Vzhledem k tomu, že na festival jezdíme hlavně kvůli filmům a ne kvůli obrážení koncertů a párty, v naší úzké skupince 4 lidí nebyl problém nevystavovat se nějakým kriticky přelidněným místům.

Egypt

Protože jsme už opravdu dlouho chtěli k moři, dlouho jsme plánovali dovolenou v zahraničí. Letěl s námi i náš nejmenší jako jeho úplně první let letadlem, nicméně nejvíc jsme stejně byli nervózní z toho, jak to nakonec bude, až se budeme vracet. Semafor pro cestování do jiných zemí by totiž mohl citlivým jedincům přivodit epileptický záchvat. Nakonec se ukázalo, že jako 2x očkovaní nemusíme po příletu nic a odletěli jsme s lehkým srdcem. Určitě je to správná cesta, jak popíchnout nerozhodnuté lidi k očkování, nevím jestli je to úplně ta nejsprávnější cesta k nějakému fungování, když se virová mutace delta přenáší i přes očkované. Nicméně je to určité rozvolnění, které se dá respektovat, vzhledem k tomu, že tam je alespoň částečná ochrana.

Co ovšem nemá absolutně žádný význam je Příjezdový formulář. Tento byrokratický apendix musí být vyplněn po příjezdu do ČR, tudíž ho po nás vyžadovali ještě v Egyptě před odletem zpátky. Vzhledem k tomu, že je to země, kde za pasovou kontrolou sedí další člověk, který kontroluje pasy, tak to zas tak nepřekvapí. Dokonce ani nepřekvapí, že chtěli vidět QR kódy příjezdových formulářů a očkovacích certifikátů, aniž by měli jakoukoliv čtečku.

Když jsme ovšem přiletěli do ČR, kde po nás chtěli vidět opět příjezdový formulář - a opět proběhla kontrola bez čtečky. Ve svém telefonu jsem měl nahrané QR kódy 2 členů výpravy, když jsem zjistil, jak kontrola probíhá, ze srandy jsem ukázal stejný QR kód 2x a samozřejmě jsem prošel. Tahle sranda nás všechny stojí nějaké peníze, ale vzhledem k systému kontrol člověk pochybuje, zda je celý systém vůbec v provozu vyjma SMS brány.