Jazyky

 Auto, ve kterém seděli, se pozvolna plnilo atmosférou zklamání. Byl to stejný pocit, jako když hledáte nějaký nějaký důležitý předmět, o němž máte pocit, že jste jej ztratili a s každým dalším prohledávaným místem se jen ujišťujete v tom, že víte, kde to je. Je to v prdeli.

Předmět, který tuto atmosféru vytvořil, ztracený nebyl. Dva pasažéři na zadních sedačkách jej měli na očích a spolujezdec do něj hovořil. Zprvu hlaholný tón rozhovoru ovšem vystřídalo strohé: "Hm. M-hm," a nakonec bylo zakončené: "Dobře, tak se měj hezky a třeba příště," a položením telefonu do klína.

Ticho bylo až do chvíle, než ho přerušil řidič stručnou větou: "Oč šlo?"

Pasažéři vzadu sebou trhli. Nejen kvůli narušení ticha, které měl dle očekávání vyřešit až telefonující, ale hlavně kvůli tomu, že věta byla pronesena česky. Teď oba čekali, zda konverzace bude vedena ve společném jazyce skupiny, nebo v češtině.

"Well, in short: he's not coming. He said he's busy in work, so he won't be coming today as well."

"Hm, klasika," zamručel řidič stále česky. Nutno říci, že oběma česky vyřčeným větám vlastně nebylo potřeba dodávat titulků ani vysvětlení. Z tónu, kterým mluvil, bylo zcela jasné, že na rozdíl od zbytku posádky řidič neměl velká očekávání, a pokud už něco očekával, bylo to spíše zklamání. Tento pesimistický přístup k životu sdíleli oba čeští průvodci, byť u řidiče byl výraznější. Češi to samozřejmě nazývali pragmatismem a je fakt, že v zahraničí občas tento přístup skupině přátel usnadnil den. Oba Češi bývali málokdy zklamaní, pouze příjemně překvapení, pokud se jejich predikce nesplnily.

"Nu což. Show must go on," prohlásil řidič a nastartoval. "Next station: Misha's residence," ohlásil řidič, zřejmě dávaje sbohem používání češtiny a začlenění zahraničních přátel zpět do hovoru. Jediný, kdo zůstal hovořit česky, byla navigace ve voze, kterým jeli. Automobil se vnořil do provozu metropole, a spíše líně se plazil spolu s dalšími dopravními prostředky až do nálevky tunelu.

"Oh my god, this goes all under the city?" ozvalo se zezadu.

"Not all the city, but it certainly is a blessing. When it's closed, the traffic is a nightmare, you can bet," odpověděl řidič.

"But it's not as interesting as the sightseeing tour you take on the surface, though," přidal se spolujezdec ke konverzaci.

"You haven't got enough, today? Anyway the view is great from Misha's place."

Vůz mezitím odbočil do postranního tunelu, aby se vrátil zpět na povrch. Chvíli se ještě prodíral úzkými ulicemi, a pak najel na úzkou horskou silničku, kterou byste tady rozhodně nečekali.

"Is this a vineyard?" ozvala se pasažérka zpoza řidiče, okamžitě prozrazující svůj francouzský původ v přízvuku.

"Yes, it is."

"I would not expect it so close to the city."

"I think it's kinda still in the city," opravil ji její zahraniční přítel z druhé strany zadní sedačky. Ani jeho angličtina nebyla úplně perfektní, ale jeho přízvuk nebyl tak výrazný jako ten francouzský. Nad vinicemi se začaly vynořovat panelové domu a malý vůz se mezitím šplhal stále do kopce. Konečně se dostal k úpatí prvního panelového domu a začal se proplétat betonovým lesem, než vjel do bludiště vedlejších uliček osázených rodinnými domky. Ruční brzda se ozvala s charakteristickým vzrrrr a následovalo ticho usínajícího motoru. Začaly klapat zámky dveří.

"Vitajte u nás!" ozvalo se z otevřených dveří rodinného domku, před kterým vůz zaparkoval. Dívka ještě zápasila s přezutím na ven. "Oh, sorry, welcome, welcome," opravila se, když viděla své cizokrajné přátele. Přivítala všechny objetími, Francouzku políbila na obě tváře.

"Where were you yesterday? How do you like the city?"

"Incroyable! Maybe, but very maybe, it's more beautiful than Paris. But it's really really close," prohlásila Francouzka.

"And we were in the Old Town, we've seen the bridge, the theatre, we had some beers there..."

"Of course you have, I don't know how is Jake's history knowledge, but sure he knows where to get a beer," dloubla si dívka z rodinného domku do řidiče.

"And then I get o non-alcoholic one, because I'm driving. Life's tough," postesknul si řidič. "But there we are on the end of our journey. It's time to feast!" Zaradoval se a otevíral kufr, odkud začal vytahovat podezřele cinkající flašky. "Where is the fridge?"

"Chladnička? V hornom poschodí, Erik ti pomôže to nájsť. And everybody else go downstairs, where we will have the base. The grill is waiting outside."

Cizinci sešli s paní domu do překvapivě útulné sklepní místnosti s několika gauči a velkou obrazovkou.

"There we gonna sleep, so you can leave your things here, and you can proceed outside, where is the grill."

"And the View," přidal se spolujezdec ke skupince.

"You were here before, Marek?" zeptala se Míša spolujezdce.

"We had meeting there before we depart to Italy last year."

"That's right, we did," odpověděla Míša.

Vyšli ven na zahradu, kde byl hned za plotem výhled na celou metropoli pod nimi. Už od schodů byl jen částečně blokován pár ovocnými stromy, ale i přesto připomínal výhled z útesu na hladinu moře, s červenými střechami místo vln a velkými bloky nových obchodních center a mrakodrapů místo lodí, které čekalo rozbití o útesy věží chrámů a kostelů.

Chvíli postávali a obdivovali výhled, ukazovali si, které budovy poznávají z dopoledne, zatímco se k nim připojili řidič a Erik z vnitřku, oba s otevřenou lahví piva.

"Erik said that you are leaving to Slovakia tomorrow morning," začal příchozí konverzaci.

"Yes, we do, unfortunately," odpověděla Míša.

"He wasn't sure about the depart."

"The train leaves in 5:15."

"Okey," řekl řidič a podíval se na hodinky s kamenným obličejem. "So you have to go from here about 4:30..."

"Yes, that's right Kuba."

Jakub i tuhle informaci zpracovával s pohledem upřeným na svoje zápěstí. "That leaves us two beers for me to sober through the night. Maybe two saunas and 4 to 5 hours of sleep."

"I know it's unfortunate, that it developed that way," začala se Míša omlouvat.

"Don't worry about it, we'll use the time we have," zastavil jí Jakub. "Martin, what time do you need to be at the airport?"

"The flight to Brussel departs on 9 a.m., so about 7 a.m. I think."

"And  I have to be at work at 10," přidal se spolujezdec.

"Ok, so we drive Martin to airport shuttle, we drop Marek at work -"

"I take the metro from the same place, I need to go to my place first. And it's easier driving for you."

"- ok, so that means I have Céline from tommorow 9 o'clock just for myself!  I call it good news. N'est pas, mon cherie?" oznámil Jakub plán dne se zářivým úsměvem. Francouzka mu úsměv vrátila.

"Time to drink, life's short. Who wants a beer and who drinks wine?"

---

Ve tmě zazvonil budík. Začaly se ozývat zvuky typické pro někoho, kdo hledá jen podle zvuku a hmatu. Polohlasné klení v cizím jazyce. Ozvalo se cvaknutí baterky a úzký kužel světla, pomáhající hledajícímu.

"Danke," řekl Martin a vypnul budík na telefonu.

"Bitte. Guten morgen," odpověděl Marek.

"You do have a flashlight with you?" podivil se Martin nad vybaveností svého českého kamaráda.

"You don't?" vrátila se mu škodolibá odpověď.

Společnost se začala budit a štrachat se na nohy. Postupně se vystřídali v koupelně.

"Was Míša here or not?" zeptal se Jakub, když byli všichni čtyři pobalení. Jejich hostitelé spali v jiné místnosti nahoře.

"Not yet," dostalo se mu odpovědi.

"Ok, maybe they're waiting upstairs, I'll go find them," řekl Jakub.

"Maybe we can go all, I think we're done here. We can load the car."

"Ok, let's go then, I'll open it and I'll find Míša and Erik."

"Ukaž, vezmu ti bágl," řekl Marek a vyrazil s dalšími dvěma přáteli ven. Naložili kufr automobilu bagáží a čekali v chladném jitru na zbytek. Což trvalo překvapivě dlouho.

První se objevil Jakub a sám. Seběhl schody s křivým úsměvem.

"Ok, there will be a little change of plan, as always. They're late, as always. So I drop them at the metro, so they have bigger chance to catch their train, then turn around and pick you up and then we proceed, ok?"

Všichni pokývali hlavami, že s plánem souhlasí. Zvnitřku domu vyklopýtali Míša s Erikem, ověšení taškami.

"Dobré ránko, my sme trochu zaspali. Prepáčte: We overslept."

"Rychle. Rozloučit, naložit a jedem. You got a train to catch."

Proběhlo loučení tak rychlé, že ani nestihlo být smutné. Auto odjelo a skupinka se pomalu vydala za ním, aby se trochu zahřála pohybem.

"I wonder, is Misha always late or it's just when she is with us?" zeptala se Céline.

"She is late since I know her," potvrdil Marek její myšlenku.

"Yeah. Until I knew her, I thought that running on the airports is just a movie thing."

"Oh my god, yes. And then you realize how big the airports are," přidala se Francouzka se smíchem a vzpomínkou na některý z jejich dostihů za letadlem.

Dorazil jejich vůz, zaparkoval u chodníku. Pomalu jej obešli ze všech stran a posedali si na prázdná sedadla.

"Do you think they will make it?" zeptala se Céline.

"I think they will. It's the train which doesn't start in here, so it's usually delayed," řekl Jakub, který odlepil vůz od chodníku a začal splouvat k cíli společně s proudem narůstajícího ranního provozu.

"Oh my god, you are so sure. Like it's a normal state of things." byla překvapená Céline.

"What?"

"Delayed train."

"Expirience," potvrdil řidičova slova Marek.

"It shouldn't be like it! We're still in Europe!" zlobila se hraně Cel.

"A wizard is never late, nor he is early, he arrives precisely when he means to," zarecitoval Martin.

"We are not in Terre du Milieu!"

"We are nearly at the airport shuttle station," přerušil je Jakub. "Good flight to you, Martin."

"Thanks for an invitation, see you on the next trip!" odpověděl Martin. Objal se se Celine na zadním sedadle a společně s Markem vystoupil.

"Pivo v pátek, Marku?"

"Ty vole, nevím jestli budu mít žízeň," zakřenil se zpátky do auta Marek. "Čus."

"Čau," řekl Jakub a pozoroval francouzku, jak si přesedá místo Marka dopředu. "So you decided, where do you want me to take you?"

"Take me somewhere you like in this city."

"Wow, that's a request. Ok," řekl, zatímco manévroval s vozem zpátky mezi auta, "where do I really like it?"

---

"So are we finally here?"

"Over the last hill and we will be on the spot. But I think I like the way here as well. You know, as a whole thing."

"You like the way," podivila se Cel a shlédla na svoje zaprášené boty. Ohlédla se na vyšlapanou cestičku v trávě, která byla poseta kameny. Konečně přešla poslední horizont a objevilo se před nimi město i se svojí stovkou věží. I když byli dost daleko, bylo slyšet, že hučí společným zvukem šustících pneumatik, vrčících motorů a pískajících přístrojů. I když bylo město z části skryté v oponě zelených kopců, tam kde se pahorky rozestupovaly, bylo vidět, že ani ty ho nezastavily, a že se postupně rozlézá do šířky i dálky.

Jakub se mezitím posadil na jednu dostatečně širokou skalku, která mohla posloužit jako lavice pro dva lidi, kteří se nestyděli sedět blízko sebe. Nestyděla se.

"I see why you like here," řekla. "That's some vue."

"Maybe it's not the best one, but I like the trip here. You go through a sad plains and then this."

"I think it could be even better."

"You would make a lookout here?"

"No," řekla a políbila ho.

Pod nimi bylo slyšet tisícovky hovorů vedené v několika jazycích. Hovor, který se na jednom ze vzdálených výhledů vedl šeptem neslyšel nikdo jiný, než oni dva.