Toto slovo se přestěhovalo ze starého Krunýře i sem, asi by bylo vhodné jej vysvětlit:
Jedná se o speciální výplod mé fantazie. Popravdě si nemyslím, že ho bude používat někdy ještě někdo jiný. Jde vlastně o podstatné slovo, které označuje věc, která je podobná věci, která je u ní uvedená, ale přesto to tak úplně není ono. Popravdě, dalo by se často nahradit zkratkou "apod." nebo souslovím "a tak podobně", ale mám pocit, že tohle se vůbec do názvu rubriky nehodí.
Takže tu místo toho máme takovýhle novotvar, který je snad pro čechy snadno srozumitelný.
Chtěl bych napsat, že hledám děvče, opět. Měla by to být mněpodobenka, takže pokud někdo takovou dívku zná, zkuste mi napsat do komentářů. Časem přeci musí přijít zlom... nebo jemupodobnost.
Tak ráda znala bych to děvče,
OdpovědětVymazatco podívá se na tebe a zatouží žít věčně.
Slečnu s úsměvem na tváří,
která temné tvé dny prozáří.
Na svět hledí přes barevné brýle
a miluje všechny ty banální chvíle:
Západ slunce, co osvítí město...
Pohled na ruce, jenž slepilo jí těsto...
Doteky ranní rosy,
v té co dívky chodí bosy...
Úsměvné mrknutí na neznámého
a z něj náhle přítele svého...
Chůzi pod kapkami deště...
A dále pokračovala bych ještě.
Blondýnka, brunetka nebo zrzka?
Na tom nesejde i tak bude hezká.
Pokožka snědá nebo barvy lilie?
Na tom nezáleží, když tě miluje.
A v očích smaragdy nebo krystal safíru?
To je jedno, chce to jen věřit na víru.
Tak ráda bych znala to děvče,
co podívá se na tebe a zatouží žít věčně.
Ale jsem tu jen já,
skrytá v hávu tajemna,
a snažím se být příliš dojemná...
To děvče obvykle sedá,
OdpovědětVymazatpřemýšlí o každé hádance,
a ani spát jí nedá,
když jí chybí dílek v skládance,
je jako lev v kleci,
v myslí převrací a kombinuje,
zaobírá se tou věcí,
ptá se každého kdo slyší.
Je jako lev v kleci,
když si s ní někdo hraje jako s myší,
však nedokáže myslet klidně,
sedět s rukama loženýma v klíně,
a každý večer doufá, že až se zasní,
ve snu odhalí identitu autora těch básní.
Ten chlapec, co už vlastně chlapcem není,
OdpovědětVymazatkaždého dne si užívá a života si cení.
Nedá mysli spát, nerad zahálí
a na gauči se pořád neválí.
Vlastní úsměv, jenž srdce rozehřeje.
Jen morous, ten se nezasměje.
Šibalský pohled a v očích jiskřičky
probouzí údiv ale ne maličký.
Miluje společnost a prostě všechny lidi.
Co každý přehlédne, to jeho duše vidí.
Věří v dobro a sám dobrem je.
O čem dluho sní, to si dopřeje.
To co však nevídím,
je stránka temná
snažím se, přemýšlím,
ale on ji prostě nemá.
Temná stránka světlé knihy,
OdpovědětVymazatv obsahu ji nenajdeš,
na ní tuší bílou chyby,
zlo a svár, a hnus a lež.
Každá chyba té bytosti,
a že jich má až dost,
od A až po závislosti,
v poznámkách také "zvědavost".
se tady vylíhla fakt parádní ukázka těch nejhorších rýmů,co jsem kdy četl (brýle-chvíle,těsto-město, sedá-nedá,kleci-věci,...). I když je to jen v komentech...ty vole, tohle je děsný
OdpovědětVymazatnekdy slova boli vic nez kopnuti do bricha...a zvlast to slovo "nejhorsi" tak to mi opravdu obrovsky zvedlo naladu
OdpovědětVymazatPřemýšlel jsi o tom, že občas nejde o formu ale o obsah? Zkus se vcítit do situace, že opravdu netuším, o koho se jedná, mně to přijde celkem úžasné, detektivky jsem měl vždycky rád...
OdpovědětVymazatPokusím se někdy se překonat, a napsat něco ještě horšího, abych pozvednul naši korespondenci s Anonymní na trochu lepší úroveň. ;)
Někdy se ale stává, že vlastně ani nechceš vědět jak detektivka skončí, protože s odhalením identity vraha končí celý příběh. Už není dále co zjišťovat, protože všechna tajemství jsou již pryč. Každé tajemství, každá hádanka v sobě skrývá určitou krásu, ale s jejím vyluštěním krása mizí. I já mám ráda detektivky a ráda se snažím přijít na to, kdo je "vrah" ale někdy je to taková nevděčná záležitost...
OdpovědětVymazatPromiň mi za ten sloh a trochu hloupého filozofování. A promiň, že tentokrát neskrývám svá slova za verše, ale tak trochu se musím vyrovnat s kritikou, kterou sice ráda přijímám, ale nerada slyším. Někdy si prostě člověk těžko zvyká na to, že není v něčem tak dobrý jak se mu zdálo.
Tak zatím hezké svátky, tedy alespoň jejich zbytek a já se snad brzy vrátím i se svými nejhoršími rýmy ;-)
Já bych to vědět chtěl, ale překrásně mi zatím unikáš :)
OdpovědětVymazatSloh je taky fajn :) Mně rýmy vůbec zlé nepřišly, každému se líbí něco jiného.
Až přijdeš s něčím opravdu strašlivě špatným, aby přítomnému kritikovi šly slzy do očí takovým způsobem, že nebude schopen vůbec svůj názor přenést do psané formy, tak můžeš klidně zase napsat, abych měl hlavu celou popletenou. Do té doby se těším.
Žádná stránka není temná,
OdpovědětVymazatjak zdá se samotnému básníku.
Kde on sám své chyby hledá,
jiní vidí štěstí kus.
Nelze hledat zlo na místě,
odkud přicházejí slova útěchy.
To jediné ti mohu sdělit jistě
a snad tím dopřát trochu potěchy.
A zvědavost?
Ta hříchem nikdy není.
Když dokážeš ji ovládnout
a v dobré obrátit,
tak dokonce se cení.
:) Snad ano, drahá anonymní :)
VymazatUž jsem vyslechnul,
vyzkoušel a obešel
podle mě všechny,
kterými jsi mohla být,
ale stále unikáš.
Snad někdy časem...
Ráda bych ti dala nějaká vodítka, ale to bych tak trochu šla proti sobě. Musím říct, že mně ta anonymita naprosto vyhovuje. A když nepřijdeš na to kdo jsem, nic se nestane, svět se nezmění...a já nadále zůstanu ve stínu ;-)
OdpovědětVymazatVe stínu bývá chlad, je lepší se jít čas od času ohřát na sluníčko. :)
VymazatKdo jméno zná,
Vymazatten o dívce nic neví.
Kdo skutečně pozná ji,
pro toho jméno není.
Jsem dívka z minulosti
a mým krunýřem je pancíř z tajemství,
které když odhalíš, nosí jen neštěstí.
Jsem dívka z minulosti
a mým krunýřem je ztráta identity.
Kým jsem, to vím jen já a to víš i ty.
Miluju slunce, které mé srdce rozehřeje,
ve stínu na tebe nikdo se neusměje.
Mám ráda teplo, paprsky co roztávají duši,
ve stínu ale málokdo co tuší.
Skrytá ve tmě,
skrytá v minulosti,
to je to místo kde být má
a kam patří.
Kdo jsi stále nevím,
OdpovědětVymazatv paměti lovím
kdo můžeš být
Každý básník
má svoji záhadu mít.
Tímto děkuji.