Proč?

Protože je pozdě, a protože vám chci nabídnout mě poznat z jiné stránky, než jako amatérského pisálka básniček.

Přichází zkouškové. Nejen po špičkách, dupe a za dveřmi nahlas trhá papír a napíná naše nervy. Zatím jen pruží.

A teď něco, co každého studenta děsí. Kdo ještě neví, děsit by ho to mělo.

Zkoušející pokládá otázku.
Vy odpovídáte. Zkoušející lehce přimhuřuje oči, odpověď není špatně, ale nezdá se mu stoprocentní.

Ano, máte naprostou pravdu. Ale proč?

Ha. Pokud nezazmatkujete ihned, snad vyplodíte zákon, kterým se vaše odpověď řídila. Středoškolský student by zde u maturity končil, s pocitem dobře odvedené práce a lehkého pocitu geniality by byl zkoušejícím odveden k další otázce. Na vysokoškolské půdě se nám bohužel proces zacyklí.

Ano, i to je správně, ale mě zajímá proč?

Jestli vám do teď mozek nejel na plný výkon, teď se už na něj nejspíš dostanete. Možná už jste dávno na březích svých vědomostí a koukáte, zda někde v oceánu ničeho neuvidíte ostrůvek s nápovědou, lodičku s tušením, delfína naděje. Žraloci nervozity si právě přidělávají nožičky, aby se z nich stali skutečně problémoví krokodýli, před kterými neutečete. Risknete přetížení a vyplodíte ze sebe podezření, proč a jak předchozí zákon funguje, za jakým účelem byla sepsána smlouva, jak bylo pravidlo z praxe odvozeno.

To je správná úvaha, ale vaše odpověď není ještě úplná. Proč tomu tak je?

Je to tu. Pokud jste se nenarodili v 16. století, váš pradědeček nebyl ten slavný vědec, podle kterého se zákon jmenuje, vaše první a nejoblíbenější knížka, kterou jste přečetli, bylo stěžejní dílo autora, nebo nejlepší z vašich přátel nejsou delokalizovaní elektroni - končíte.

Pokud není zkoušející bezcitný, hodí vám záchranný kruh nápovědy, řekne vám, jakou definici z té a té stránky učebnice chce slyšet, vynadá vám, že jste na přednáškách nebyli/spali a konečně vás nechá plavat.

Nebo taky ne. Studená sprcha. Proč zrovna já?

Četli jste to až sem?

S čím se budíte vy?

A proč?