V chlapeckých sprchách jsem našel pramínek vlasů, skřípnutý v zašoupávacích dveřích uvnitř tak, že jsem ho jen těžko vysvobodil ven. Dlouhé hnědé vlasy. Dívčí, dlouhovlasý chlapec tu totiž nebydlí ani jeden.
Hlavou mi poletují myšlenky, který ze zdejších párů je tak šetrný a ekologický, že sdílí sprchu, aby šetřili vodou i časem.
Ukazuji kořist Karlovi, který si zrovna čistí zuby.
"Hele, tady žádnej kluk tak dlouhý vlasy nemá."
"A jseš si jistej, že jsou to vlasy?" odpoví Karel.
Někteří lidé prostě nechtějí myslet na krásné věci.
Žádné komentáře:
Okomentovat