čtvrtek 12. ledna 2012

Změna k nepoznání

Během letních pokusů o zkoušky jsem bydlel s jistým Vítkem. Do oka mi zrovna nepadl, hlavně a především kvůli té věci, že jediné téma, o kterém byl schopný se bavit byly ženy, přičemž téma hovoru mi nevadilo vůbec, ale styl jeho exprese a průběh celé naší komunikace se mi hnusil - každou dívku popsal pouze křestním jménem, pak barvou vlasů, přičemž v neurčitém gestu naznačení délky vlasů zamával jednou rukou přes ramenou, a pak oběma rukama naznačoval velikost ňader - načež se strašně divil, že díky těmto zevrubným informacím jsem nebyl schopen popisovanou dívku poznat.

Dnes se mi však stala zvláštní věc. Mně známí lidé, kteří proti mně šli, mě nepoznávali, nebo se divili, jak jsem se před nimi najednou ocitl.
Pak mi to došlo. Na hlavě jsem měl naraženou čepici, což obvykle nemívám, takže neviděli mé blond vlasy, a můj ošklivý obličej je asi příliš málo.

A já se bojím, že Vítek není jediný svého druhu.

1 komentář:

  1. Nám holkám je to dávno jasný, a proto si obé důkladně pěstujeme..:D A taky proto většina holek nesnáší zimu (viz čepice a kabát) :D :D

    OdpovědětVymazat