Pišťucha je takové malé, nebezpečně roztomilé zvířátko. Víc vám o nich poví David Attenborough, bohužel video je v angličtine. Přikládám zde svoji pohádku o nich. Opětně jsem jí psal na mobilu smskou, někdy okolo jedné hodiny ranní. Zanechám proto stejnou úpravu jako u mamutů.
Původní verze se odehrávala v Alpách. Bohužel tam ale pišťuchy nežijí, proto jsem povídku místně upravil. A pokud by to někoho zajímalo, je to 13 smsek :)
Byla nebyla jedna slunna himalajska plan, na ktere se nepasl ani jeden jak, protoze tam bylo vic kamenni nez traty. Na te plani zilo hejno pistuch. Techto malych roztomilych zviratek tam bylo akorat, aby se pohodlne usadila po cele strani a navzajem si nekonkurovala ve sklizni kvetin, ale pritom aby si navzajem hlidala sva zadicka pred velkym zly jestrabem. Ten vsak lovil na velkem uzemi, takze pistuchy mely vetsinu dne klid a piskaly si spis pro radost nez pro vystrahu.
Vsechny pistuchy peclive vybiraly kvitka, ktera pak sklizela, ale byl jeden z nich na to moc nedbal. To byl pistucha Pista. Zatimco ostatni pistuchy uz meli dobre zasobeny senik, Pista ho mel sotva polovicni. Byla totiz sezona pampelisek a Pista je mel tuze rad. A tak misto aby nosil kytky do sveho seniku, ve skrytu kamenu pampelisky nadsene bastil. Takze misto seniku mu rostlo maximalne brisko.
Ostatni pistuchy o tom vedely a snazily se Pistu privest k rozumu. Jenze Pista bastil dal a kulatil se a kulatil.
Jednoho dne vsak priletel jestrab. Pistuchy si ho vcas vsimly a vypiskly varovny signal. Vsechny zmizely mezi kameny. Vsechny az na Pistu.
Ten se svym kulatym briskem sice pelasil, co mohl, ale byl hrozne pomaly. Temny stin dravce uz se nad nim zvetsoval a tmavnul. Pista byl vydeseny k smrti. Utikal, skakal, v tom ale zakopnul. To je muj konec! pomyslel si.
Nastesti behem toho zakopnuti byl jestrab jeste daleko. Pista dopadnul na kamen, a jak byl tlustoucky a kulatoucky, odrazil se jako gumovy micek a poskakoval mezi skalami, ze ho jestrab netrefil a znechucene odletel. Kdyz Pista doskakal, krome zamotane hlavy mu nic nebylo. Po tomto dramatickem zazitku se rozhodl, ze shodi a zacal trenovat beh. Pampelisky jedl stridme a vzdycky az po hlavnim jidle, na himalajskem vzduchu mu dobre travilo a zil dlouho a stastne az do smrti. A zadny jestrab ho nechytil.
Žádné komentáře:
Okomentovat