Isaac Asimov - Prelude to Foundation (Předehra k Nadaci)

K této knize jen krátce, jelikož mám takový pocit, že jsem trošku udělal chybu. Tato kniha je součástí Asimovy série Nadace, ale ačkoliv přechází celému ději, byla napsána až jako poslední. Mám tedy takový pocit, že by bývalo bylo vhodnější ji přečíst také až jako poslední (zbytek Nadace totiž plánuji přelouskat v nejbližší době).

Takže se k této knize pravděpodobně vrátím ještě poté, co si přečtu skutečný první díl. Co je ale možno říci už teď - knížka je svižná, zajímavá sci-fárna, dobře se čte a rychle utíká. Jen má člověk tak trochu pocit, že mu uniká něco, co je napsané někde jinde. Snad si ji vychutnám později více.

Stýskání

Tak rád bych psal básně o lásce.
Můžu psát jen o stýskání.
Jak počítám dny do pátku, pak hodiny,
kdy půjdu na nádraží
 pro tebe
 nebo pro lístek.
Není divu, že mám vlaky čím dál tím radši.
Prý je po týdnu každá pusa sladší.
Považuji to za bláhovost,
i po třech minutách jsou tvá ústa
sladká dost.

Karel Čapek - Válka s mloky

Válku s mloky jsem poprvé potkal na zadních stranách abíček od dědy, kde byl tento román uveden do komiksové podoby. Naivně jsem předpokládal, že to bohatě stačí. Člověk ani netuší, kolikrát ošidí sám sebe.

Jelikož díky Městské knihovně v Praze je většina děl Karla Čapka dostupná zdarma v elektronické podobě, člověku stačí si vybrat, jestli chce rovnou pdf nebo nějaký jiný formát, a začít číst.

Teď jen trochu ke knize - román, který Čapek napsal v roce 1936, podivuhodně přesně popisuje chování národů v druhé světové válce, nastavuje stále aktuální zrcadlo tomu, jak jsou někteří schopní zaprodat vše jen pro bankovní konto, a že osudem lidstva je zničit sebe samo technologií, kterou vyvinulo.

Osobně mě překvapuje hlavně to, že jsem tuhle knížku četl až teď. Protože bez legrace, tuhle knížku já osobně z fleku řadím mezi nejlepší knížky, které se mi kdy dostaly do ruky, je skvěle a zajímavě napsaná (novinové články, zápisy z jednání, námořnická mluva kapitána Van Tocha). Člověk je nadšený, jak Čapek zasadí pracovité a zvídavé čechoslováky do malých rolí, díky kterým pak rozhýbou svět.

Irčan se poněkud urazil.
“To není žádné žvanění, Jensene. To je svatá pravda s těmi ještěry.”
“Ten v Singapuru taky říkal, že to je pravda,” brumlal Švéd. “A přece dostal po držce,” dodal vítězně.

Všechny vyzývám k tomu, aby si knížku přečetli, kdo neumí číst, pro toho by se měl příští rok objevit i film. Sice trochu trnu, jak to dopadne, ale musíme doufat v to nejlepší.

Jedna škola nestačí

Historka na něčem jsme se domluvili a přesně tak se to stalo je samozřejmě absolutně nudná. Takže událost, která se mi stala dnes, beru opravdu jen jako rozptýlení života, který není nudný, a to je dobře.

První věc - chodím znova na florbal. Díky kamarádovi, který mě přitáhl do party hráčů-amatérů-profesionálů, synů a otců. Plán byl jasný. Hrajeme na Slovance, je tam taková branka k oválu, tak tam buď v půl osmé. Říkám - jo, tam je zastávka autobusu. Jasně, je poblíž.

Stojím si to u branky u rozsvícené tělocvičny. Spoluhráči s florbalkami nikde, z tělocvičny vycházejí ratolesti a maminky si je odvážejí. Půl osmá pryč. Telefon.

Asi stojíš jinde, obejdi školu a tam už nás potkáš.

Obcházím školu. Brzo začínám chápat, která bije.

Už jsi prošel okolo hlavního vchodu? Jo. To je divný. Hele, myslel jsi ZŠ Slovanka?

Samozřejmě to byla ta druhá škola na Slovance. Takže mě čekala o něco delší procházka, ale nakonec jsme se našli, zahráli si, a opět jsem se stal aktivně sportujícím.

Sportu zdar, berte život s lehkostí a vezměte si poučení o popisu místních bodů.

Konec depresivního září

Září bylo ošklivé a podmračené, což bylo zapříčiněno jak počasím, tak i tím, že jsem se už skoro od půlky srpna učil do zblbnutí na zkoušky, přičemž jsem stejně dosáhl úspěšného zakončení jen u dvou ze tří, které jsem měl stihnout.

Proto mě těší, že říjen začal pozitivně jak nákupem kalhot na praxi, tak i zakoupením nového ovladače, díky kterému budeme moct hrát s koalou dohromady, k čemuž se teda ona zatím staví vlažně a já možná až přespříliš nadšeně. Já teda z toho mám ohromnou radost, protože už je to druhý ovladač (ukázalo se teda, že za to ten první tak úplně nemohl, ale chyba byla ve hře), a pak hlavně proto, že jsem teď strávil dobrou hodinu hledáním návodů a prográmků, které by trochu v této věci pomohly - a pomohly.

Další a neméně zanedbatelná pozitivní zpráva je, že jsem ve veřejné knihovničce v knihovně (dej knížku co nechceš, vezmi si kterou chceš) získal Piknik u cesty (tedy část Stalkera knižně), takže když se ho budu snažit někomu doporučit, můžu mu do ruky strčit přímo tu útlou knížečku a ne ho nutit k pořízení čtečky.

Takže podzim se nám začíná vybírat, houby ještě trošku rostou a sem tam svítí sluníčko, čas na pozitivní myšlení.