Historka na něčem jsme se domluvili a přesně tak se to stalo je samozřejmě absolutně nudná. Takže událost, která se mi stala dnes, beru opravdu jen jako rozptýlení života, který není nudný, a to je dobře.
První věc - chodím znova na florbal. Díky kamarádovi, který mě přitáhl do party hráčů-amatérů-profesionálů, synů a otců. Plán byl jasný. Hrajeme na Slovance, je tam taková branka k oválu, tak tam buď v půl osmé. Říkám - jo, tam je zastávka autobusu. Jasně, je poblíž.
Stojím si to u branky u rozsvícené tělocvičny. Spoluhráči s florbalkami nikde, z tělocvičny vycházejí ratolesti a maminky si je odvážejí. Půl osmá pryč. Telefon.
Asi stojíš jinde, obejdi školu a tam už nás potkáš.
Obcházím školu. Brzo začínám chápat, která bije.
Už jsi prošel okolo hlavního vchodu? Jo. To je divný. Hele, myslel jsi ZŠ Slovanka?
Samozřejmě to byla ta druhá škola na Slovance. Takže mě čekala o něco delší procházka, ale nakonec jsme se našli, zahráli si, a opět jsem se stal aktivně sportujícím.
Sportu zdar, berte život s lehkostí a vezměte si poučení o popisu místních bodů.
Žádné komentáře:
Okomentovat