Další z tenkých knížek poezie. Popravdě zřejmě škoda, že Brandejsovi předcházel Středa, protože ač
nejde ani v tomto případě o špatné básně, ve srovnání s předchozí sbírkou trochu blednou.
Tematicky jsou Horké lijáky totiž Časovým znamením trochu podobné. I zde se píše o domově, o krajině v přirovnání k milované ženě. Ale nemá to tu (kromě výjimek) tu ohromnou dvojsmyslnou nestydatost, kterou měl Středa. Jenže je to smůla, chtě nechtě porovnávám.
U KÁVY
Z matných
kontru dne
vystupuje dívka
v černém svetru.
Krajina jejího obličeje
úsměvem odráží
nápor oblaků,
již mírně clonících slunce.
Leccos utlumeno,
i pohyby,
v nichž na svůj zenit
vyčkávají živly.
Odkud
až kam
ponornou řekou
mohou se plavit slova?
kontru dne
vystupuje dívka
v černém svetru.
Krajina jejího obličeje
úsměvem odráží
nápor oblaků,
již mírně clonících slunce.
Leccos utlumeno,
i pohyby,
v nichž na svůj zenit
vyčkávají živly.
Odkud
až kam
ponornou řekou
mohou se plavit slova?
PROUD
Rozběhla ses potokem,
zula ho ze stínů.
Vrby se narovnaly,
břehy sblížily.
Proud se dral
mezi tvými lýtky,
podle boků se ti smýkli pstruzi.
Déšť
stoupal od hladiny
k bezmračné obloze.
Žádné komentáře:
Okomentovat