Richard Adams - Watership down (Daleká cesta za domovem)

Kniha 24. z 35. Trochu příliš dětská, zdá se mi.Napíšu vám takový přepis rozhovoru, který jsem měl s někým když jsem byl asi v poslední třetině knihy.

Co čteš?

Dalekou cestu za domovem od Richarda Adamse.

O čem to je?

Hele, je to o králících.

O králících?

No jo. Parta králíků zdrhla ze starý kolonie a založili novou. A teď řeší věci do budoucna.

Co jako řešej?

Třeba teď hlavně řeší to, že si s sebou nevzali žádný ramlice. A bez toho se budoucnost podniká docela těžko.

Aha. A jaký to je?

Není to úplně špatný. Ten spisovatel se hodně držel jedný podrobný věděcký příručky o králících, takže se třeba dozvíš, že ramlice umí vstřebat zárodky mláďat, když není vhodné prostředí nebo jsou v kolonii přemnožený.

Jinak je to taky trochu divný, protože teď je tam třeba králík, kterej je děsně zlej. Ten jim asi zadělá na problémy. Jmenuje se generál Čistec.

To zní divně.

Trochu je no.

Popravdě moc netuším, proč to někdo zařadil do té stále zmiňované 35. Tuhle bych osobně nevybral, ale to je vždycky subjektivní.

Fú Inlé znamená „po východu měsíce“.

Králíci samozřejmě nemají představu o přesném čase a neznají pojem dochvilnost. V tomto ohledu se velmi podobají primitivním národům, kterým trvá mnohdy celé dny, než se za nějakým účelem shromáždí, a pak další dny, než s činností začnou. Aby se takoví lidé dokázali do něčeho společně pustit, musí napřed navázat jakýsi telepatický kontakt, a ten musí dozrát až k okamžiku, kdy všichni vědí, že nadešel čas. Kdokoli někdy pozoroval jiřičky a vlaštovky, jak se v září shlukují na telegrafních drátech, švitoří, jednotlivě i v malých skupinkách poletují nad holými strništi, znovu se vracejí a usedají ve stále delších a delších řadách nad žloutnoucími okraji cest, jak se stovky ptačích jedinců v rostoucím vzrušení shromažďují a spojují do shluků a tyto shluky pak volně a neuspořádaně splývají, až vytvoří obrovské neorganizované hejno, husté u středu a rozptýlené při okrajích, hejno, které se ustavičně trhá a znovu formuje jako mračna na obloze či vlny na moři až do okamžiku, kdy převážná část ptáků (nikoli však všichni) ví, že nadešla chvíle k odletu: a pak vyrazí na svůj každoroční tah k jihu, daleký let, který mnozí z nich nepřežijí; kdokoli tohle někdy pozoroval, viděl v činnosti proud, jenž propojuje tvory, kteří o sobě uvažují na prvém místě jako o součásti celku a teprve druhotně, pokud vůbec, jako o jednotlivcích, který je spojuje a pohání k činnosti bez vědomého záměru či vůle: uviděl v činnosti anděla, který hnal první křížovou výpravu do Antiochie a který žene lumíky do moře.