Od té doby věděla, že krása je zrazený svět. Můžeme ji potkat jen když ji pronásledovatelé někde omylem zapomněli. krása je schována za kulisou prvomájového průvodu. Chceme-li ji najít, musíme roztrhnout plátno dekorace.
Léto skončilo a z ulic nám skrze okna i do bytů pomalu prolézá podzim. Skoro se mi chce říci, že jsem toho přes léto nestihnul tolik, kolik jsem chtěl. Povedlo se mi ale objevit Milana Kunderu, takže to rozhodně za ztracené léto nepovažuji.
Možná je to až hloupé, že poslední dobou mě z české literatury oslovují spíše autoři pokleslejší literatury, a tak oslavuji spíše cizojazyčné autory. Teď ale nepochybuji, že začínám kráčet správným směrem.
Na stránkách knihy může postupně rozplétat linky čtyř postav. Tomáš je chirurg, který jednoho dne v malém městě tak trochu slepě získá Terezu, která pracuje jako servírka v místním hotelu. Tereza se do Tomáše zamiluje, a zanedlouho se objeví u něj v Praze. Tím však od základů naruší Tomášův milostný život, který vede skrze mnoho ostatních klínů. Tomáš se pokouší Terezu zařadit do armády svých milenek, tak však umíněně vystupuje z řady, až se nakonec stane Tomášovou ženou. Jenže zálety nepřestávají a Tereza se tak nepřestává trápit.
Pak přichází srpen 1968.
Sabina je jednou z Tomášových milenek. Svéhlavá výtvarnice se ocitla ve Švýcarsku už na začátku '68, po obsazení vlasti okupačními vojsky se nemá proč vracet. Také Tereza s Tomášem na krátký čas emigrují do Švýcarska, aby se zanedlouho vrátili zpět do Československa a přijali úděl pronásledovaných režimem.
Franz je Sabinin milenec. Sabina na něj zapůsobí natolik mocně, že si kvůli idejím převrátí život vzhůru nohama, jen aby pak na Sabinu, která ho opustí, do konce života dělal dojem.
Zprvu mi trvalo, než jsem se do knížky trochu vžil - úrazem pro mě byl hlavně charakter Tomáše, který přes city, které měl k Tereze, nedokázal opustit své milenky. Tohle je rozhodně těžké čtivo, ale jakmile trochu zajedete do hloubky, roztočí se vám v hlavě kolečka a je jasné, že celá kniha byla napsána s naprostou precizností. Zajímavý je i popis událostí '68 - což je vlastně věc, kterou já teď příliš nemiluji, protože ano, byla to událost, která vrhla Česko i Slovensko do bláta, ze kterého se vlastně vymotáváme možná dodnes. Ale ten nešťastný srpen je momentálně spíše obdobím, kdy si na tom chtějí různí politici uvařit nějakou kašičku, přitom je ta plotýnka pro některé z nás hodně studená.
Navíc se otevřely dveře do dalšího intelektuálního prostoru, dostal jsem vřelé doporučení i na Směšné lásky, na které si opravdu brousím oko, navíc mě to vyšvihlo do takových sfér, že jsem se chvíli vrátil k rozečtenému Zarathustrovi, abych nepřeřadil na lehčí převod příliš zprudka.
Tomáš ji stále přesvědčuje o tom, že láska a fyzické milování jsou dvě různé věci. Nechtěla tomu rozumět. Nyní je obklopena muži, k nimž necítí nejmenší sympatii. Co by to bylo milovat se s nimi?
Touží to zkusit alespoň ve formě onoho nezaručeného slibu, jemuž se říká koketerie. Aby nebylo omylu: Nechce Tomášovi nic oplácet. Chce najít východisko z bludiště. Ví, že se stala jeho přítěží: bere věci příliš vážně, ze všeho dělá tragédi, neumí pochopit lehkost a zábavnou nedůležitost fyzické lásky. Chtěla by se naučit lehkosti! Touží, aby ji někdo odnaučil být anachronická!
I když jde vlastně o knihy dvě, řekl jsem si, že v rámci úspory to sfouknu najednou, a to jak časově tak i tady. Vcelku nedávno jsem totiž četl Vyhlídku na věčnost, která na Noční klub navazuje. Což je trochu kámen úrazu. Ne snad, že by Vyhlídka prozradila děj. Můžeme sice tušit, která postava to přežije až do konce a která ne, ale to je všechno.
