neděle 15. července 2018

Ludvík Souček - Cesta slepých ptáků I-III

Cesta slepých ptáků, Runa rider, Sluneční jezero

Tuhle knížku mi hrozně dlouho doporučoval k přečtení táta. Jenže není snadno k pořízení, tak trvalo, než jsem se k ní dostal. Dokonce jsem sehnal celou trilogii 3v1, takže třikrát taková sláva.
Proč to doporučení? Tohle zdařilé dílko totiž svým způsobem připomíná Kurupira zlověstné tajemství. Dle mého soudu by sneslo i srovnání s Válkou s mloky, aspoň co se způsobu psaní týče - je totiž napsaní jako soubor interview a reportáží. Srovnání s Kurupirou si ovšem získala svojí "uvěřitelností". Prosím, než se začnete ušklíbat, mluvím o uvěřitelnosti první knihy Cesta slepých ptáků a ještě do toho započítejte dětské oči. I když i mně se některé věci vcelku zamlouvaly a rozlišit fakta od fikce není vůbec snadné.
Celý příběh je vystavěn na setkání českého chirurga doktora Kameníka a islandského psychiatra doktora Bjelkeho. Pánové se při vcelku nepovedené návštěvě Prahy, ale po úspěšně odstraněném apendixu spřátelí a začne mezi nimi čilá korespondence. Dr. Kameník je mimo jiné také nadšený broučkař a od svého islandského kamaráda dostává poštou měsíčně několik zajímavých exemplářů. Při opakované návštěvě objeví společnou zálibu v životopise francouzského průkopníka sci-fi Julesa Vernea. Bjelke tvrdí, že totiž byl na Islandu, což není nikde v oficiálním životopise zaznamenáno. Přátelé se rozhodnou uskutečnit výpravu na Island, při které naleznou daleko více, než pár broučků...
První část / kniha se čte sama. Pokud máte aspoň trochu fantazie, necháte se odvézt na Island a žasnete, co se pod povrchem zemským tohoto nehostinného ostrova skrývá. Další dvě knihy už tak snadno spolknutelné nejsou, a i když jde o stále skvělé sci-fi, už je to přeci jen trochu více úsměvné.
Zajímavostí je, že obálku graficky navrhnul Libor Fára, jehož výstavu obálek a filmových plakátů jsem nedávno shlédnul v Doxu. Trochu mě potěšilo, že mám doma taky kus umění.


Žádné komentáře:

Okomentovat