Japonsko

Další cestování, tentokrát po jiném ostrově - ostrovech. Tahle cesta byla pro mě poprvé v mnoha věcech. Poprvé sám. Poprvé mimo EU. Mohl bych pokračovat samozřejmě dále.

Tenhle článek by snad mohl posloužit jako informace pro další, co by chtěli zemi vycházejícího slunce navštívit. Prosím, berte ohledy na to, že podle všeho nejsem úplně standardní turista, ani nejsem žádný velký vyznavač japonské kultury. Moje znalosti o Japonsku byly ještě dva měsíce před cestou jen velmi všeobecné. Nejvíc jsem jich asi měl z Šóguna. Vůbec nejsem fanouškem anime - to se ukázalo jako opravdu kámen úrazu, kolikrát jsem byl v konverzaci úplně mimo.

Kde jsem všude byl si můžete prohlédnout na mapě.

Zkusím nejdřív projet něco o Japonsku v bodech a poznámkách a pak dát něco o mé cestě.

Upozornění: Vím, že tenhle blog je v češtině a rád bych zachovával jazykovou integritu. Některé dny v Japonsku se ale v češtině neodehrály, proto budou některá slova v japonštině nebo angličtině. Jako revanš vám budiž to, že v článku bude hodně odkazů na navštívené atrakce.

Jazyk

Doopravdy jeden z hlavních důvodů, proč jsem do Japonska jel, byl ten, že neumím Japonsky. Je pravdou, že nijak zvlášť zcestovalý nejsem, ale v těch zemích, ve kterých jsem byl doposud, jsem se vždycky byl nějak schopný dorozumět, najít aspoň něco v textu, kde se chytit. To se vám v Japonsku moc často nestane. Chtěl jsem zažít ten pocit, že nerozumím. A - nerozuměl jsem.

Nicméně, začínal jsem v Tokyu, které je velmi přizpůsobené pro turisty. To jsou samozřejmě i další města. Na velmi mnoha místech najdete anglické nápisy, návody, menu v restauracích.

Mnoho Japonců anglicky mluví, ale musím varovat, že přízvuk není zrovna z těch nejjednodušších. Díky rozdílnostem ve fonologickém fondu Japonci velmi často zaměňují L za R, problém mají i s V. Nicméně oproti třeba Sicílii, kde jsme měli problém najít aspoň někoho, kdo anglicky rozumí, byla na všech místech, kde jsem bydlel, 100% jistota, že se domluvím anglicky. Velmi často hostely v Japonsku zaměstnávají cizojazyčné studenty/brigádníky, takže si myslím, že nebudete mít problém ani vy.

V obchodech a restauracích to samozřejmě budete mít o něco těžší, nicméně se potvrdily moje domněnky, že pokud se budu aspoň maličko snažit, lidé budou mít pochopení a dopomohou mi.

Tudíž doporučuji naučit se základní fráze jako: konichiwa, arigato gozaimas, daijoubu.

Moje obzvláště oblíbené a co doporučuji:

Betsu betsu dekimaska? - Můžeme zaplatit zvlášť? (Vystačíte si i s betsu-betsu)

Kono mama de, onegaishimas. - Bez tašky, prosím. - Je mi jasné, že tahle věta vám nedává vůbec žádný smysl, takže později tu někde bude zmínka, která ji vysvětluje.

Co vás opravdu může zachránit je Google Translator v telefonu. Funkci překladu textu pomocí foťáku jsem zkoušel poprvé, a i když není 100%, dá vám potřebnou nápovědu, abyste věděli aspoň něco.

Doprava

Já cestoval pouze pomocí vlaků a městské hromadné dopravy. V Japonsku funguje velmi mnoho dopravců, což je věc, která mě štvala na Japonsku zcela určitě nejvíc. Jelikož ty sítě navzájem příliš mnoho nespolupracují. Což třeba znamená, že když si koupíte 1-denní lístek v Tokyu, tak zjistíte, že některé trasy v něm zahrnuty nejsou a musíte je zaplatit zvlášť.

JR Pass

Japan Railway pass je určitě skvělá věc pro cestování, pokud hodláte stejně jako já projet Japonsko křížem krážem. Mě stál 14-denní pass 46390JPY, tedy asi 356 €... já platil 10 365 Kč - mám pocit, že tam spadl nějaký poplatek za platbu kartou. FedExem vám dojde poukaz, který pak v některé JR kanceláři vyměníte za skutečný JR pass. Platí podobně jako většina lístků v Japonsku na určité datum. Já si nějak naladěný na českou vlnu myslel, že bude platit X*24 hodin. Aktivovat se dá, pokud vím, i od určitého budoucího data při vyzvedávání, není tedy od věci si ho vyzvednout dopředu.

JR je největším železničním dopravcem v Japonsku, takže vám stačí zajít na stanici a chytit si vlak, který se vám zamane. Kromě Nozomi - to je nejrychlejší třída Shinkansenů. Můj původní plán byl jezdit nočními vlaky a tím ušetřit jak čas tak ubytování - nicméně v noci jezdí právě jen Nozomi... takže smůla.

Pokud už JR pass máte, jsou dvě možnosti. Buďto chcete rezervovaná místa, nebo pojedete ve voze bez rezervací. Vozy bez rezervace bývají obvykle 3 nebo 5, jsou umístěné úplně vpředu nebo úplně vzadu. Během špičky je možnost, že si ale taky nesednete, a stát hodinu mezi Osakou a Tokyem není žádná lahoda. Pokud chcete rezervaci, stačí vám jen zajít do kanceláře JR a říct si o ni - pokud zrovna není fronta na půl hodiny, podle mě se vyplácí mít místo jisté.

Mimochodem - podoba JR Passu mě překvapila úplně nejvíc. Jde totiž o papírovou kartičku, kterou musíte pokaždé ukázat zřízenci ve stanici. Když jsem si na to stěžoval Míše, řekla mi jen: Welcome to Japan, the most modern country in the world.

Shinkansen

Co se týče jízdy, vlaky v Japonsku jsou mega pohodlné. Spousta místa pro nohy, stoleček. Ve vyšší třídě je u každé sedačky zásuvka, v té bez rezervace je jedna, vždy u okna. Většinu jízd jsem prospal, o pohodlnosti japonské železnice si může ta česká nechat jen zdát.
edit 26.11.: Včera jsme jeli z Mikulova ČD. Jeden nejbližší záchod označen Mimo provoz, ten na druhou stranu doslova plaval v ošklivých tekutinách. 15 minut zpoždění. Opravdu se mi po Japonsku začalo stýskat brzy... :-/

MHD

V Japonsku se dají pořídit předplacené karty Pasmo nebo Suica, které fungují jako elektronická peněženka. Doporučuji pořídit některou z nich! V metru nebo vlacích jsou turnikety před vstupem do stanice, kde jednoduše kartu přiložíte. Na turniketu s vám ukáže, kolik vám na kartičce zbývá, vstoupíte do stanice, dojedete kam potřebujete. Při opouštění cílové stanice pak opakujete proces, přiložíte, turniket vám ukáže kolik vám odečetl a zůstatek na kartě. Dá se samozřejmě pořídit i lístek, ale pozor na přestupy. Jak jsem psal, může se vám stát, že přestupujete i z metra na metro. V Praze by vám stačil přestupní lístek, jenže v Japonsku potřebujete lístky 2 - pro každého dopravce zvlášť. Cenu potřebného lístku zjistíte podle tabule s cenami někde ve stanici - liší se podle vzdáleností, nebo pomocí aplikace (viz. níže).

Autobusy a tramvaje fungují trochu jinak, liší se město od města. Např. v Nagasaki se nastupuje zezadu. Buď přiložíte kartu, nebo mějte připravenou částku za jízdné v drobných předem. Pro vystoupení zmáčknete zvonek a řidiči vpředu dáte požadovaný obnos. Ten vás pustí dveřmi ven.

Pokud si pořizujete kartu, doporučuji nastudovat, ve kterých městech platí! Já měl Pasmo a zjistil jsem, že třeba v Nagasaki nefunguje. A jestli si myslíte, že někde byly anglické instrukce, co dělat - nebyly.

JapanTransitPlanner

Je aplikace podobná našemu Idos pro Japonsko. Zcela jednoznačně největší pomocník celého mého pobytu v Japonsku! Zdarma, jednoduchý. Google totiž umí najít spojení kamkoliv, ukáže i cenu, co ovšem neumí je pracovat s JR passem. To JTP umí! Jednoduše vlezete do Option a zatrhnete druh slevy, kterou máte (Tokyo subway ticket, JR pass...). Zadáte stanici odkud kam, JTP najde možnosti spojů, zároveň s označením F (fast), E (nejméně přestupů), L (lowest price). Díky tomu třeba zjistíte, že než platit za metro, můžete využít okružní JR Local a město objet.

Navíc jsou popisky stanic jak v japonštině, tak v anglickém přepisu, takže se bude moci orientovat i podle hlášení, pokud zrovna nevidíte na tabuli. Plus vám najde číslo nástupiště, na které se máte při přestupech přepravit. Počítá i se vzdáleností, kterou musíte ujít mezi přestupy.

Peníze

V Japonsku se platí japonskými jeny. V době mého pobytu byl kurz ke koruně cca 5 JPY = 1 CZK.

Někteří strašili, že málokde zaplatíte kartou, což podle mého není příliš pravda. Samozřejmě záleží, kde nakupujete, ve stáncích na ulici opravdu terminály nemají. Většinu ubytování jsem měl přes Booking.com, na velmi mnoho z nich se zaplatit kartou dalo. Samoobsluhy typu 7eleven, Lawson apod. platba kartou úplně bez problémů. Zde jsou i bankomaty na výběr, nicméně považuji to nejméně efektivní způsob, jelikož nějaký poplatek si vezme bankomat, nějaký poplatek zaplatíte svojí bance. Při platbě kartou na kase tenhle poplatek neplatíte, takže jsem posléze platil většinou tímto způsobem. Jen orientačně - ubytování jsem většinou platil od 400-450 Kč za noc na hostelu, okolo 600 Kč stál Cabin Hotel. V Nagoye jsme bydleli 2 noci v apartmánu asi za 5000 Kč.

Jídlo záleží samozřejmě na vaší odvaze, není problém sehnat oběd / večeři za 500 JPY. Hodně super je i fakt, že okolo 20:30 začnou v samoobsluhách a supermarketech zlevňovat připravené krabičky s takeout jídlem, takže se dá ještě ušetřit.

Vstupy do muzeí, chrámů, hradů se pohybovaly od 500-1000 JPY. Vyhlídkové věže a lanovky bývají většinou přes 1000 JPY a vyšplhají se i výš. Nicméně musím přiznat, že pokud vám přeje počasí, většinou to stojí za to.

edit 27.11.: Vzhledem k tomu, že jsem právě sečetl všechny platby - mých 17 dní v Japonsku vyšlo cca na 50 tisíc korun.

Počasí za mého pobytu

Moje návštěva vyšla na první tři týdny v listopadu, což je skvělá doba na podzimní barvy. Bylo okolo 20°C, ke konci se začalo ochlazovat. Téměř mi nepršelo, 2-3 dny trochu kráplo. Zažil jsem jeden vydatný déšť v Tokyu, kde jsem zjistil, že moje bunda už dávno voděodolná není. Vlastně bylo počasí hodně podobné tomu v Čechách měsíc před odletem.

V moři jsem se nekoupal, i když jsem chtěl - dny, kdy jsem u moře byl, byly většina velmi nevlídné. Takže o vodě vám toho moc neřeknu. Nicméně v onsenech je voda vždycky horká, takže zálohu máte.

Jídlo

Ve spoustě průvodcích najdete jako důvod č. 1 proč navštívit Japonsko právě jídlo. Nemůžu než jen souhlasit. Výběr je nepřeberný, ne všechno se jí studené, ne všude jsou ryby. Na spoustě míst si můžete dopřát vepřové, často jsou věci i smažené.

Pokud jsem byl zrovna sám, řešil jsem svou dietu obdobně jako pracující Japonci - krabička s takeout, snězená někde v parku nebo na hostelu v common room. Tyhle krabičky mají v sobě sushi, nebo různé košíčky se zeleninou, kouskem masa nebo ryby a porci rýže. Občas dostanete ještě i kalíšek se sáčkem na instantní mizu polévku. Vždy dostanete ještě i jednorázové hůlky.

Se společností jsme často zapadli do nějaké restaurace. Před restaurací bývají v Japonsku vystavené překvapivě věrné makety jídla, které uvnitř dostanete, zároveň s cenami. Někde bývají i menu v angličtině, pokud jste zapadli opravdu někam daleko od turistické části, domluvíte se rukama nohama pomocí obrázkového menu. Samozřejmostí je všude voda s ledem, kterou si můžete dolévat, nebo je vám dolévána podle libosti, někde i zelený čaj.

V Japonsku se platí většinou při odchodu na pokladně, nedává se žádné spropitné. U některých restaurací najdete automaty, kde naopak zaplatíte předem, z automatu vám vypadnou poukázky na zakoupené jídlo, které dáte obsluze.

Alkohol

Co si budeme povídat, Čechy jsou pro alkoholiky země zaslíbená. Nicméně dopřál jsem si i v Japonsku piva, saké i jiné věci. Plechovkové pivo koupíte v obchodech do 300 JPY, řada z nich je i vcelku pitelná. Určitě bych neřekl mmm, ti Japonci ale umí vařit pivo! To rozhodně ne.

Saké můžete koupit od půllitru asi za 500 JPY. Mají i velké 1,8 litrové krabice, některé je v lahvích. Co se týče průzkumu, ptal jsem se těch, co jsou v Japonsku už déle, a většinou se cena od kvality příliš neodráží. Kolikrát je levnější lepší než to drahé, ale kvalita je kolísavá. Věci, které jsem ochutnal já, nebyly většinou nijak skvělé. Nicméně jak praví jedna česká moudrost Není umění pít, co ti chutná. Na poslední párty, kde alkohol zařizoval jeden zkušený letitý Japonec, jsem naopak pil výborné krabicové saké. Naopak jeho moudrost říká, že ve správném liquer store seženete i levnou japonskou whisky.

Jinak všiml jsem si, že víno není v Japonsku příliš drahé. Pokud jste teda jeli do Japonska pít levné francouzské víno, tak prosím...

Ubytování

Hostely

Já využíval ubytování na hostelu poprvé, pro vás to třeba novinka nebude. Nicméně hostel funguje tak, že dostanete postýlku, v Japonsku to byly bunkbed, tedy něco mezi palandou a velkou krabicí. Máte možnost využít uzamykatelnou skříňku na věci. V žádném z hostelů jsem nepotkal tak velkou, abych tam nacpal moji krosnu, takže jsem většinou nechal uvnitř nepotřebné věci a vyrazil s poloprázdnou krosnou na výlet. I kvůli tomu, že se nádherně nosila.

V ubytovací části se nejí a nepije, což je skvělé jak kvůli pořádku, tak kvůli tomu, že vás to donutí dojít do common room. Tam většinou najdete mikrovlnku, rychlovarku a dřez na umytí nádobí. Občas potkáte i lednici, vařič a nádobí, nebývá vždycky samozřejmostí.

V common room se potkáte s ostatními. Velká výhoda je, že cizince poznáte velmi snadno, takže pokud jste v náladě, není problém začít konverzaci a začít se kamarádit.

Přes velký počet cizinců, který jsem potkal, byli na většině hostelech majoritou vždy Japonci. Ti ovšem nikdy konverzaci nezačínali, v common roomech se i zřídka vyskytovali, takže popravdě nevím, co všichni na těch hostelech dělají. Ale jsou tiše, kromě chrápání a popotahování.

Cabin hotel

V Nagasaki jsem si vyzkoušel i cabin hotel. Vlastně není příliš jiný od hostelu, jen je bunk bed o něco větší, máte uzamykatelnou skříňku přímo ve vaší kóji. Já byl v takovém, kde poskytovali ručník, kartáček, přezůvky i pyžamo a k dispozici byl i onsen - společné lázně. Nicméně přišlo mi to takové sterilní, dával jsem posléze stejně přednost hostelům.

Elektřina

Nezapomeňte, že v Japonsku jsou jiné zásuvky.  Používají se adaptéry pro americký typ. Je i jiné napětí, naštěstí většina nových nabíječek vám fungovat bude. To neplatí pro jiné přístroje jako např. fény.

Já si adaptér koupil velmi levně na hostelu asi za 300 JPY, v obchodech jsou většinou dražší.

Internet

Co si budeme povídat, bez dat to v dnešní době už bývá komplikované. Pokud se vám nechce platit za roaming, u kterého jsem cenu nezjišťoval. Budete si patrně chtít koupit japonskou SIMku. Já jsem nakonec koupil na letišti asi za 1400 Kč s 10 GB dat, protože jsem vůbec netušil, jak to bude s wifi apod. A musím přiznat, že to byl zbytečný overkill, protože ve výsledku jsem vypotřeboval jen 1,96 GB, a to jsem to zvláště ke konci pobytu příliš nešetřil. Na hostelech byla wifi vždy, na spoustě veřejných míst najdete např. časově omezenou na 30 minut. Ale nepodařilo se mi např. připojit k wifi ve vlaku - což jsem tedy moc neřešil.

Jinak spotřeba dat bude nízká pravděpodobně i u vás. Díky časovému posunu o 8 hodin se zkrátka se svými blízkými moc online nepotkáte, není tudíž problém počkat, až budete někde připojení na wifi, kde korespondenci vyřídíte.

Pokud bych tedy cestoval znovu, asi bych volil např. Mobal, který nabízí 5 GB a jako jeden z mála i možnost volání. Porovnání můžete najít třeba v tomto článku, navíc je perfektní služba vyzvednutí na letišti, takže nemusíte nic moc řešit.

Navigace

Protože čtení názvů ulic není v Japonsku opravdu nic snadného, navigaci v telefonu opravdu oceníte a funguje skvěle. Ve městě jsem se většinou orientoval podle Google Maps a neměl jsem příliš mnoho problémů.

V přírodě ale Googlu chybí podrobnější stezky, což jsem věděl a nechal to na osvědčených mapy.cz, které navíc mají pro Japonsko i off-line mapy podle prefektur. Nicméně tady záleželo oblast od oblasti - např. na Miyajime byly mapy.cz naprosto bezkonkurenční a super přesné! Když jsme šli z Kobe na Mt. Maya, nechytaly se ani mapy.cz ani Google. Nicméně Míša vytáhla maps.me a měly stejné podklady jako mapy.cz...

Vlevo! Občas vpravo (pohyb po městě)

V Japonsku se jezdí vlevo. I po prvním týdnu jsem se ve chvílích nepozornosti díval při přecházení na špatnou stranu - není úplně od věci na to myslet. Jeden domorodec vyprávěl, jak turistu srazilo auto přímo před hostelem a věřím, že to bylo z tohohle důvodu.

Při přesunech po ulici nebo ve stanicích MHD je však pravidlo keep left variabilní. Míša říkala něco o tom, že záleží na tom, ve které prefektuře se nacházíte. V některých stanicích MHD je tedy směr kudy kam vyznačen.

Italové na kolech

Zcela mimo systém keep left se pohybují japonští cyklisté. Tento druh dopravy je velmi oblíben. Ovšem návyky japonských pumpičkářů jsou otřesné. Proplétání v davu, samozřejmě užívání semaforů, jak jim vyhovuje, občas vlevo, občas vpravo, občas uprostřed, pěší zóny nebo cyklopruh. I něžná dívka, jakou je moje kamarádka, vyjádřila svůj postoj k uživatelům japonských bicyklů slovy, která jednoznačně slibovala použití násilí. Celý akt měl mít dohru podle zákona gravitačního.

Osobně bych Japonce označil za Italy na kolech s jedním výrazným rozdílem. Zatímco Italové excesivně využívají zvukových upozornění, v Japonsku je naopak toto chování zcela absentní.

Tudíž moje věta: Nač ten zvonek máš, když ho [vůbec] nepoužíváš?

Za [vůbec] si dosaďte vulgarismus.

Kde jsem všude byl?

Nebudu se rozepisovat příliš, protože si myslím, že bych nebyl žádný ideální průvodce. Musím přiznat, že velkou část názvů budu muset dohledávat, protože řadu z nich jsem nebyl schopen pobrat kvůli absenci znalosti japonštiny. Pokud chcete tipy na výlety, doporučuji stránky Japan Guide, kde mimo ty najdete i spoustu dalších informací o Japonsku. Z mé kamarádky, kterou jsem v Japonsku navštívil, jsem měl maličko pocit, že podle ní tu turistiku dost flákám. Jezdím si, kam se mi zamane, nejím místní speciality, ale sushi a sandwiche z convenience storů, nenavštěvuji top atrakce, nechodím večer do gamesu. Myslím, že to myslela moc dobře, ale jsem prostě jiný typ člověka. Kolikrát jsem se těšil, že si budu ve vlaku číst knížku. Četl bych si v parku, ale už bylo přeci jen poněkud chladněji.

Zdaleka nejvíce mě bavilo se toulat jen tak náhodně ulicemi. Tedy ne až tak náhodně, zasvěcení by si všimli, že je to od kešky ke kešce. Taky jsem měl už po týdnu pocit, že jsem viděl už příliš mnoho svatyní, příliš mnoho lidí a měst a strašně moc jsem se těšil, až vypadnu někam do přírody.

Jen bych rád, abyste věděli, jaký typ cestovatele asi jsem, a nezlobili se, že jsem vám některá skvělá místa zamlčel. Nicméně nebojte se, žasnout budete na každém kroku.

Den I.-III.

Protože jsem v Japonsku byl celkem 17 dní, plánoval jsem využít 14 denní JR pass až o 3 dny později. V Miláně jsem se skamarádil s Jorem z Bulharska, který letěl do Tokya na kurz přípravy sushi. Jorovi se povedlo v letadle nabalit jednu Japonku, takže jsme měli průvodkyni a překladatelku. Nicméně při její asistenci jsem začínal mít velmi intenzivní dojem jako u filmu Ztraceno v překladu. S její pomocí jsme nakonec pořídili SIMku i lístky na Skyliner do Shinjuku, kde jsme já i Joro měli první ubytování. Cesta z letiště do Tokya trvá vlakem asi hodinu a půl, lístek se dá pořídit od 1030-1460 JPY.

Z nádraží Shinjuku jsem šel pěšky asi na 30 minut vzdálený hostel a začal žasnout. Po cestě jsem si koupil onigiri, bohužel s něčím sladkým, co mi strašně nechutná. Ubytoval jsem se, dal si sprchu, udělal krátkou procházku po okolí a vrátil se na hostel s tím, že si dám pivo ve společné místnosti a zkusím se seznámit. Jsem tam ale sám až do doby, kdy se vrátí nějaký Australan. Dáváme se do řeči, on mi prozradí, že večer chodí blízko na zlevněné sushi, já ho pozvu druhý den na procházku, kterou jsem naplánoval ke svatyni Meiji a ke hradu Edo.

To druhý den také uskutečníme, což je prima. Na oběd se zastavujeme v nějaké malé restauraci, k večeři je zase sushi.

Třetí den si vyzvedávám JR pass, přemýšlím, co ještě v Tokyu podniknout, než vyrazím do Kóbe za Míšou. Vzhledem k hezkému počasí se rozhoduju pro Skytree a nelituju.

Přesun shinkansenem do Kóbe je v pohodě, s Míšou se stavujeme na večeři a já jsem rád, že si můžu lehnout a spát, protože moje noha začíná těžce nést nachozené kilometry předchozích dnů.

Den IV. a V.

Kóbe

Míša musí do školy, já musím chytit vlaky směrem na Nagasaki. Cesta mi zabere 5 hodin, ale nespěchám. Jdu na nádraží pěšky a po cestě keškuju, dokud nenarazím na keš pojmenovanou Carpentry museum. Japonské tesařství je kupodivu jedna z věcí, které skutečně obdivuji a i trochu znám, takže se rozhodnu chvíli počkat než otevřou. Jsem jedním z prvních návštěvníků, za celou moji návštěvu jsem neviděl jiného Evropana. Díky tomu, že v angličtině jsou pouze popisky předmětů, vysvětlivky jsou jen v angličtině, je tempo mé prohlídky o něco rychlejší než u ostatních. V muzeu je spousta interaktivních exponátů, kde si můžete sáhnout na dřevo opracované různými nástroji, zkusit si sestavit některé spoje trámů apod. Z prohlídky jsem nadšený.

Nagasaki

Chytám vlak do Nagasaki a většinu cesty se mi podaří prospat. Přestup díky JTP úplně v pohodě, ukazuje správně nástupiště na které přijedu, i z kterého mám odjet.

V Nagasaki keším cestou na hotel. Vzhledem k tomu, že jsem přijel pozdě odpoledne, a v pět už je zase tma, rozhoduji se, že se podívám na vyhlídku z Mt. Inasa, kterou doporučuje Japan Guide. Rád bych našel cestu nahoru sám, ale nejsem si vůbec jistý, kde cesta začíná, ani jak je osvětlená, vyhodnocuji riziko sražení autem za věc, kterou podstupovat nemusím a kupuji lístek na lanovku. Myslím, že cestu seshora byste našli úplně pohodě, takže kdybych jel příště, koupil bych jen lístek nahoru. Výhled je opravdu dechberoucí, v průvodci ho přirovnávají k pohledu na Mléčnou dráhu a asi bych jim úplně neodporoval.

Po cestě dolů se stavuji na jídlo v bentó obchodu. Vybírám si nějakou porci v krabičce a ptám se posunky, zda je v pohodě, když si to s ním v obchodě u stolku, který tu mají očividně pro to připravený. Paní mi naznačuje, že samozřejmě můžu. Sedám, chystám se pustit se do jídla, když paní přijde a naznačuje, zda to chci ohřát. Což kvituji s velkým díky, protože jsem samozřejmě ani netušil, že se zrovna tahle věc jí teplá. Jídlo je dobré a ryba, která v něm je, je tak dobrá, že málem pláču radostí, jak moc mi chutná. Když dojím, jdu se zeptat, jak se ryba jmenuje, což je opravdu zábavná scénka, protože paní nerozumí vůbec anglicky a myslí si, že chci další s sebou. Nakonec zbaběle rezignuji na Google Translator, a dozvídám se, že ryba se jmenuje saba.

Šťastný jdu na hotel, kde si dám lázeň a jdu spát.

Ráno se jdu podívat na Peace park a Atomic bomb monument. Musím přiznat, že i díky tomu krátkému pobytu v Japonsku mi teprve tady nějak dochází, jak strašná rána to pro tenhle národ musela být. Všude jsou školáci, i když jsou to puberťáci, vyprávění průvodců berou velmi vážně.

Jo, je to tíživý, takže jdu chytit vlak do Hiroshimy...

Hiroshima

Do Hiroshimy dojíždím ještě za světla. Hostel jsem si vybral kousíček od centra a sotva dvě ulice od místního Peace Park a Atomic Bomb monument. Po cestě potkávám hrad, který si stihnu projít, a jednu krásnou malou zahradu uprostřed ulice, kde jsem úplně sám.

Hostel je jeden z nejmenších, které jsem zatím navštívil a panuje tu vyloženě domácká atmosféra. Večer se rýsuje jako herní. Já si stihnu ještě vyrazit pro něco k jídlu a prohlédnout místní Ground zero. Panuje tu podobně tísnivá atmosféra jako v Nagasaki, ale není to tolik znát. Možná je to tím, že v Nagasaki bylo velmi málo turistů, v Hiroshimě naopak cizinci převládají.

Večer byl opravdu velmi veselý, i když všude visí cedulky This is not a party hostel. Jdu spát dřív, protože se chystám na ostrov Miyajima.

VI. Miyajima

Miyajima je malý ostrov nedaleko Hiroshimy, a pokud vlastníte JR pass, dostanete se k němu pouze s jeho pomocí - chytíte místní lokálku, necháte se s ní přepravit na Miyajimaguchi. Tady odsud se vydáte kousek na přívoz, který je taktéž provozován JR. Jste na ostrově!

Na ostrově můžete obdivovat vesničku Itsukushima se svatyněmi a pagodami, jeleny, kteří jsou tak uvyklí lidem, že žerou z ruky, nebo zdolat vrchol ostrova Mt. Misen. Protože já už byl měst, lidí a svatyní opravdu plný, stalo se mým cílem zdolání právě této hory. Což byla jednoznačně nádhera. Začátek cesty ještě lemují svatyně Itsukushimy, pak už jste jen v lese a stoupáte po schodech lesem vzhůru. I nahoře potkáte svatyně, např. svatyni s ohněm, který hoří asi 1500 let v kuse - tedy nejsem si tím plně jistý. Získal jsem při stoupání dvě japonské průvodkyně na výletě, takže tento výlet byl i s výkladem, byť jazyková bariéra stála v cestě lepšího poznávání kultur. Nicméně jsem např. zjistil, že obě holky jsou fanynky filmů Wese Andersona. Mimo jiné jeho film s japonskou tématikou Isle of Dogs doporučuji i vám. Stejně jako návštěvu Miyajimy.

VII. Himeji

Na sedmý den jsem měl v plánu přesun do Kóbe a po cestě se stavit v blízkém Himeji s velmi známým hradem. Leč zkazilo se otřesně počasí a mě začala šíleně bolet pravá noha kvůli puchýřům. Ke všemu se mi na hrad vůbec nechtělo, takže jsem se prošel zahradami v podhradí a pak lovil kešky po okolí.

VIII. Mt. Maya

Osmý den jsme se v rámci odpoledního programu vydali na Mt. Maya. Nahoru vede lanovka, ale cesta je velmi pohodlná i po schodech. Musím přiznat, že cestu na stezku nám nakonec poradil nějaký starší pán s dobrým srdcem, neboť zde selhaly všechny naše navigační aplikace a není vůbec snadné cestu najít.

Výhledy shora rozhodně stojí za to, jelikož Kóbe se zástavbou potkává až s Ósakou. Věřím, že v noci je výhled ještě o to efektnější, když vám samozřejmě vyjde počasí bez oparu. Pokud byste šli, tak čelovku s sebou!

IX. Nara

Návštěva Nary připadla na neděli, a popravdě když se mě pak na některém z dalších hostelů někdo ptal, co by neměl vynechat, říkal jsem mu vždycky o tomto městě. Ať už jde o chrám Todaiji s obřím Buddhou, nebo starý dřevěný chrám Horyuji, přípravu mochi na jedné z ulic nebo všudypřítomné jelínky, Nara si vás třeba získá i tím, že to není taková metropole, a že se budete cítit v blízkosti přírody.

X.-XI. Kyōto

Pokud budete v Kyotu, doporučuji všemi deseti svatyni Fushimi Inari. Jde o vcelku fotograficky profláknuté místo s "tunely" tisíců oranžových torii. Mimo jiné si můžete prohlédnout bambusový les a po cestě k nádraží je vcelku sympatická ulička, kde nabízí bezpočet druhů různých streetfood sladkých i slaných. Možná není dobré si tam dát oběd, jako jsme to udělali my, protože se nám pak už sladkosti do bříška nevešly.

V Kyotu najdete taky hrad Nijo nebo císařský palác. Tip pro vás: Zjistěte si, kdy má palác otevřeno. Já byl v Kyotu zrovna dva dny v týdnu, kdy byl zavřený...

XII. Osaka

Popravdě Osaka mi k srdci příliš nepřirostla. V Japonsku jsem byl už téměř dva týdny a počet různých svatyní a hradů, které jsem viděl, byl příliš vysoký na to, abych dokázal odlišovat rozdíly.

Co se mi ale líbilo byl noční život v Osace, hlavně ve čtvrti Namba - zdánlivě nekonečná ulice plná obchodů, restaurací a světel, která je i v devět večer plná lidí, určitě stojí za shlédnutí.

Přes den jsme navštívili akvárium, které je taky vcelku působivé. Navíc si můžete pohladit žraloka nebo rejnoka. Což mi původně přišlo trochu jako trápení, ale někteří rejnoci opravdu vypadali, jako že se jim to líbí :)

XIII.  Hakone

Tenhle výlet byl tak trochu píchnutím do mapy, kdy jsem vybral náhodně ubytování a pak začal řešit, jak se tam ksakru dostanu. Ke všemu to bylo z Osaky asi 4 hodiny cesty a dorazil jsem hodně pozdě. Navíc tam jezdí zubačka. V noci jsem tak dorazil na hostel, který vůbec nevypadal tak, jak jsem si ho představoval... Vždycky mě překvapí, jak dobře jsou schopni lidé ubytování nafotit tak, aby vypadalo 3x větší, než je tomu ve skutečnosti.

Ráno jsem vstal brzy a čekal mě pohled na hory. Rychle jsem se nasnídal a krátce po osmé jsem vyrazil na hike směrem vzhůru. Výlet vyšel nad očekávání, proto vám sem věnuji i mapu, u které bohužel musím říci, že není příliš přesná, zvláště v oblasti bodu č. 2,  vodopádů Chisuji no Taki. Část cesty nahoru jsem musel po silnici, protože jsem nebyl schopný nalézt lesní cestičky, ale nahoru to nebylo ráno vůbec hrozné. Z bodu č. 4 jsem pak pokračoval lanovkou na Owakudani. Původně jsem chtěl na Owakudani jít pěšky a lanovkou jet zpátky, což od roku 2015 není možné, kvůli zvýšené vulkanické činnosti. Takže musíte koupit zpáteční, ani vás z Owakudani dolů nepustí pěšky. Výhled shora je impozantní, a to jak díky krásnému výhledu na Fuji, ale i díky přejezdu lanovky nad kráterem, ze kterého stoupá obrovský oblak vodní páry se sirovodíkem. Dolů jsem se vydal podél lanovky do Gory a pokračoval dolů po silnici. Vy skončete už v Myanoshitě, já sestoupil ještě níž, ale pouze jsem litoval.

Zajímavé bylo, že během mého sestupu jsem potkával pouze lidi mířící nahoru. Auta jedoucí v koloně do kopce, narvané vlaky směrem vzhůru. Takže jsem poděkoval vlastní spontánnosti a nasedl na vlak vezoucí mě do Nagoyi.

XIV.-XVI.

Dny v Nagoye jsme strávili spíše odpočinkově. Z navštívených atrakcí můžu tedy doporučit muzeum vlaků, které je opravdu super! Jen si dejte pozor, jak se k němu dostanete. My si naivně koupili 1-day Nagoya ticket, který zrovna neplatí na tu železnici, která vede k muzeu. Dá se tam dostat i autobusem, ale tady zklamal jak JTP tak Google Maps.

Navštívili jsme i Nagoya Castle. Nicméně jak podotkl můj půvabný doprovod It's all fake. Nagoyský hrad byl totiž během druhé světové války kompletně zničen, tudíž byl vystavěn znovu v roce 1959. Ne snad, že by interiéry nebyly působivé, ale působí díky novotě tak trochu sterilně a neměl jsem pocit dotyku historie.

XVII.-XIX. Tokyo - Akihabara

Za centrum posledních dní v Tokyu i Japonsku vůbec jsem vybral čtvrť Akihabara, která je proslavená právě kulturním vlivem manga a nákupním domem s elektronikou. Ke všemu jsem si vybral vcelku dobrý hostel s výhodnou pozicí, takže jsem se obešel téměř bez MHD, kromě večeru, kdy jsem si zajel do centra na pivo a večeři s Jorem.

Doplnil jsem resty a navštívil Sensoji shrine. Blízko potkáte i uličku plnou obchodů s kuchyňskými potřeba a nožířstvími, kde jsem nakoupil některé věci, které jsem chtěl dovézt domů.

Další den jsem se odpoledne vydal do Tokyo National Museum, které leží nedaleko stanice Ueno. Leč velká chyba navigátora - nikoliv navigace. Pro lidi před budovou jsem se spokojil se shlédnutím nápisu Tokyo National M..., bezmyšlenkovitě zakoupil lístek a podnikl prohlídku Tokyo National Museum of Western Art. Ne, že by se mi to nelíbilo. Konečně jsem si vyzkoušel, že obrazárny nejsou tak úplně pro mě, na druhou stranu je tu klidná atmosféra a můžete si věci v klidu promyslet.

Původní cíl jsem našel posléze, a jelikož vstupné nebylo nijak výrazně vysoké, vstoupil jsem dovnitř i na 40 minut, které zbývaly do konce zavírací doby - zavírá se v 17 hodin. Všem je asi jasné, že prohlídku jsem opravdu jen proběhl a nemůžu proto zhodnotit plně, zda bych návštěvu doporučil, či ne. Ale všichni píšou, abyste si nechali více času. Aspoň 45 minut...

Akihabara měla díky pozici další výhodu, a to tu, že jsem ráno pohodlně došel na Ueno Keisei, odkud jezdí vlak na Narita Airport.

Co se týče letu zpět:

Jednou z největších zajímavostí na Japonsku je to, že hlasité smrkání je neslušné. Hlasité popotahování je naopak úplně v pořádku.
Jako někdo, kdo seděl, kurva, 12 hodin v letadle vedle nachlazeného Japonce to musím vědět.

Pokud se chcete na cokoliv zeptat, nebojte se tak učinit do diskuze.
さようなら。