Thajsko

Děje se teď tak moc prima věcí, že je ani nestíhám psát.
Včera jsme u holek na bytě dělali čínu. Vařil jsem poprvé pro 7 lidí, a nejenže to bylo dobré, ale taky mě překvapilo, kolik v přepočtu jsme za jednu porci dali peněz.
Dokonce jsem od Janči dostal opravdu velkou pochvalu: "Tohle byla nejlepší čína, kterou jsem jedla od doby, kdy jsem se vrátila z Thajska."
Na tohle jsem opravdu pyšný.

Hodinky

Dobrý den, máte hodinky?
nevíte kolik je hodin?
Nemám
i kdybych měl
byly by mi ukradené.

Princ a Martinec

Vydal jsem se sám za kulturou do ementálové knihovny, na kterou mě upozornil Honza. Měl pravdu a docela se strefil i do mého vkusu. Pavel Martinec mě sice moc nezaujal, ovšem Kamil Princ (jeho internetový blog) se mi opravdu hodně líbil.

Všiml jsem si, že oba básníci sem tam zmiňují boha, toho s "B". Přišlo mi to trochu zvláštní, nikdy jsem o ničem takovém nepsal. Možná to brzy přijde.

Haruki Murakami - Noruwei no mori (Norské dřevo)

Asii všeobecně moc nerozumím. Možná i proto se tahle knížka u mě nepřiblížila hranici "super", ačkoliv ve třídě na gymplu jméno Murakami znal snad každý, kdo trochu četl. A všichni si ho chválili. Těžko říci. Možná jsem měl spíš zombie náladu.

Norské dřevo je kniha o japonském studentovi. Jeho denní život na koleji, rozbor jeho osobních vztahů. Psáno celkem záživně, knížka se četla hezky, i příběh měl vcelku spád a nedal se nijak předvídat.

Zajímavý je i styl psaní, a dle mého hlavně japonská nátura. Zatímco polovina knížky je vcelku nudná, seznamuje nás s postavami a vcelku cudně popisuje život mladého dospělého, přijde někde v polovině zlomový okamžik a v tu ránu je tak třetina knihy jen sex a sex a sex.

Naštěstí poslední soulož uskuteční hrdina s mojí nejoblíbenější postavou, tedy si to knížka na závěr vcelku vyžehlila. Nicméně jsem poněkud rozčarován a asi vám ani neřeknu, zda se mi Norské dřevo líbilo, či ne. Mimochodem název je skutečně podle stejnojmenné písničky od Beatles, ale proč autor vybral zrovna ten? Možná doopravdy začal psát, když tuhle písničku slyšel.

Ukázka:

Zadíval jsem se na ni pozorněji. Sundala si brýle, a vtom jsem si vzpomněl. Chodila do prvního ročníku a už jsem ji několikrát viděl na Dějinách dramatu II. Teď si ale naráz úplně změnila účes, a proto jsem ji nemohl poznat.

"Že ty jsi měla před prázdninami vlasy asi tak sem?" spustil jsem ruku asi deset centimetrů pod ramena.

"Jo. Pak jsem si ale nechala udělat trvalou. Dopadlo to příšerně. Skoro jsem se chtěla zastřelit. Vypadala jsem jako utopenec s chaluhama ve vlasech. Ale nakonec jsem se místo střílení radši nechala ostříhat nakrátko. Aspoň mi není vedro," řekla ona a pohladila si vlasy, už asi pět centimetrů dlouhé. Pak se na mě usmála.

"A víš, že ti to docela sedne?" poznamenal jsem mezi jídle.

"Ukaž se trochu z profilu?"

Pootočila hlavu a zůstala tak asi pět vteřin.

"Sluší ti to dokonce moc. Máš na to ideální tvar hlavy. A jsou ti hezky vidět uši," dodal jsem.

"Že jo? Věděla jsem hned, že to byl dobrej nápad. Ale co bys řekl, klukům se to vůbec nelíbí. Prej vypadám jako školák ze základky, nebo jako kdybych utekla z polepšovny. To by mě zajímalo, co všichni kluci viděj na holkách s dlouhejma vlasama, troubové. Připadaj jim snad hezčí, milejší, nebo přitažlivější? Já osobně znám nejmíň dvě stě padesát holek, který maj dlouhý vlasy a jsou to přitom naprostý slepice. Fakt."

"Mně se takhle líbíš," povídám já. A vůbec jsem si nevymýšlel. Dokud měla dlouhé vlasy, byla to prostě obyčejná hezká holka. Když teď ale seděla naproti mně, úplně z ní tryskala chuť do života, jako z nějakého zvířátka, které se právě probudilo po zimním spánku a vydalo se do světa. Její oči - to byly spíš dva čilé a veselé samostatné organismy. Dokázaly se smát, ale i rozzlobit, tvářit se překvapeně i znechuceně. Už dlouho jsem nepotkal nikoho, kdo by byl tak plný života jako ona. Na chvíli jsem se na ni obdivně zadíval.

Studenti farmacie snadno propadají sociální izolaci

Podle nejnovějších výzkumů patří mezi největší problému studentů Farmaceutické fakulty Univerzity Karlovy v Hradci Králové sociální izolace. Příčiny jsou nasnadě: velká náročnost oboru, díky které si často nerozumí se studenty jiných vysokých škol, jako jsou třeba humanitní studia, ale zároveň i nepochopitelná ignorace specializace jejich oboru studenty medicíny nebo stomatologie.

Mladým, krásným a velmi inteligentním farmaceutům tak nezbývá, než vytvářet sociální vazby mezi s sebou. Podporujícími prvky při této činnosti se ukázaly: konzumace lehkých alkoholických nápojů v hepatoprotektivních dávkách, konzumace purinových sloučenin, sacharózy a hraní společenských her.

Pokud studujete farmacii, prosím, nepodceňte toto nebezpečí. Sociální izolaci si často člověk odmítá připustit, přitom jde o závažný problém, který může ovlivnit jak osobní život, tak studijní úspěchy.

Život není taková samozřejmost

Začal jsem hrát flórbal. Zdravý pohyb a zdravá parta znamená zdravou náladu. A po zápase vždycky pivo, což je prospěšné vůbec celému organismu i osobnosti. Pivo znamená pokec.

Nějak mi přijde, že si nemusím vymýšlet cizí planety, ale že vlastně poznávám a vídám a žiju dost zajímavých věcí i já sám. Zkouším si ty lepší věci zapsat.

Nadpis je z historky jednoho kamaráda, co se zúčastnil přestřelky. Volal policii, když mu střelec přiložil pistoli ke spánku.

Tak nějak si myslím, že to moje houpání v provazech je snad taková bezpečná náhražka, abych si to taky dostatečně uvědomoval.

Štěňátko

Bylo malé štěňátko,

ostříhali ho na krátko.

Teď, když vítr skučí,

kňučí,

v zimince ho zebou uši.

Všechno špatně

Je hnusně. Mlhavo, mokro, sychravo, taková ta zima, která vám vleze do bundy a hřeje si svoje studený prsty o vaši kůži. Navíc začala škola a tím i spousta stresu. Nejen, že se i letos budeme učit hodně, ale navíc už jen se sháněním učebnic to není vůbec lehký jako předchozí roky. Osobně si dokážu náladu udržet, ale jakmile ji začnou ztrácet lidi okolo mě, jsem na tom špatně.

Zjistil jsem, že vymýšlet světy, ve kterých nechávám lítat svoje hrdiny, jsou možná zbytečný, a že bych se měl zastavit a sepsat si všechny ty skvělý historky, který jsem sám zažil, a který jsou naprosto neskutečný.

Začal jsem sledovat, na co vlastně myslím, a najednou se mi v hlavě linulo pásmo, a já už si nejsem jistý ničím.

Všechno má svoje pozitiva. Obří Broskev se mi teď trefuje do nálady jako šipka do 60.

Taxus

Dozrávající bobulky tisu v Hradci
připomněly mi jak jsem bloudil

po hřbitově v Žitavě s Janou jsme

hledali východ z bludiště pomníků

Myslel jsem že zase držím

prst na tepně života

ale náhle nestojím na štaflích

ale na neopřeném žebříku

a místo hořící louče

mám dlaně plné popela.

Ernest Hemingway: The Snows of Kilimanjaro

Knížku jsem si vypůjčil od kamaráda, který má Hemingwaye docela rád. Když jsme se o tom bavili, myslím si o něm, že je trochu nenáročný čtenář. Knihu jsem četl v originále, tudíž to bylo o něco ztíženější. S dobrým pocitem zjišťuji, že na tom s angličtinou nejsem zas tak hrozně, slov, kterým jsem opravdu nerozuměl, nebylo příliš mnoho.

Od Hemingwaye jsem četl již několik knížek, a popravdě jsem jím vždycky trochu rozčarován, pokaždé přemýšlím, zda si od tohoto velikána přečtu něco dalšího, nebo ne.

Povídky v tomto souboru byly pro mě na jednu stranu docela příjemným překvapením. Hlavní postavy celý den jen nepijí a nelelkují někde uprostřed Paříže, odkud jedou lelkovat do Španělska, ale sem tam se chovají jako opravdoví lidé s problémy. Stále mě ovšem překvapuje, že je Hemingway schopen napsat povídku bez jakékoliv pointy a zápletky. Neříkám, že je to tak pravidlem u všech povídek v tomto souboru.

Kniha obsahuje povídky:

• The Snows of Kilimanjaro
• Up in Michigan
• On the Quai at Smyrna
• Indian Camp
• The Doctor and the Doctor's Wife
• The End of Something
• The Three-day Blow
• The Battler
• A Very Short Story
• Soldier's Home
• The Revolutionist
• Mr and Mrs Elliot
• Cat in the Rain
• Out of Season
• Cross-country Snow
• My Old Man
• Big Two-hearted River: Part I
• Big Two-hearted River: Part II

Poslední dvojpovídka je o rybaření a je třeba moc krásná. Někdy si člověk přeje být na místě postav a jen si tak užívat poklidného života, a řešit jen, že je někde zakázané lovit ryby.

A Hemingway pro mě stále zůstává rozporuplným autorem.

Králíček a kravička

Králíček si hopsá v trávě,

směje se pasoucí krávě.

"Nezkoušej žádnou vytáčku

a dej mi taky žvýkačku."

Kravička nedá se rušit od jídla,

dožvýká, polkne a potom povídá.

"Místo žvýkačky si čisti zoubky,

když k večeři baštíš své vlastní bobky."

Koncentrace

Veškeré mé soustředění

je jen marná snaha,

když mi v mozku na učení

ležíš ty a nahá.

Frigidní skříňka

Sine loculi algorae vitae studiorosum non potest.

Pro většinu neznámé přísloví, jež se stává realitou. V okamžiku, kdy mi bylo z kolejní lednice ukradeno jídlo na dva dny, rozhodl jsem se jednat. Díky kamarádce jsem se dozvěděl o volně adoptovatelné Adamově lednici, kterému jsem ihned napsal. Jeho cena nebyla vysoká - báseň. Zapojil jsem střevo a obě hemisféry a brzy splatil Adamovi jeho skromnou cenu.

Samotné dostání k ní nebylo snadné. Bylo potřeba přemlouvání, nesmlouvavého postoje, trpělivosti (kde jsem ji našel, je mi stále podivem), a pak hrubé síly. Cenu nejvyšší zaplatila má nejoblíbenější košile, která se roztrhla během přenášení cizí lednice během velkého stěhování.

Nicméně stojí tu. Občasné mručení prokládá seriózním a dlouhým tichem. Velká a s mrazákem. Chladná a bezcitná žena, která vás ale nikdy nenechá hladové. Moje nová lednička.