Arkadij a Boris Strugačtí - Izvne, Piknik na obočine (Stalker)

Fenomenální knížka Stalker obsahuje dvě na sebe navazující povídky Zvenku a Piknik u cesty. Děj se točí okolo přistání mimozemšťanů na několika místech na planetě, konkrétně sleduje Pásmo u městečka Harmont, kam se i přes nebezpečenství vydávají mladí i staří muži a vynášejí odtud objekty, které tu po návštěvě mimozemšťanů zůstaly. Pásmo je velmi nebezpečné a vyžádá si nemálo obětí - v Pásmu je totiž mnoho anomálií, které mohou člověka připravit o život - koloidní plyny, výbuchy horka, gravikoncentrály nebo elektrické výboje. I přesto se však tito dobrodruzi, nazývaní stalkeři do Pásma vydávají, ať už kvůli peněžním odměnám, prodeji mimozemských artefaktů na černém trhu, nebo vlastně jen pro ten pocit nebezpečí. O jednom vzácném artefaktu - zlaté kouli, se dokonce tvrdí, že dokáže plnit přání.

Hlavní myšlenka knihy však tkví ve vysvětlení co je pásmo a artefakty v něm vlastně zač. Přirovnává lidstvo k lesním zvířátkům, které se dostanou na místo, kde si lidé udělali piknik a zanechali po sobě nepořádek - odhozené obaly od bonbónů, lahve, zapalovače, tranzistorové baterie. A zvířátka zkoumají, na co jednotlivé věci vlastně jsou.

Stalker se dočkal několika různých zpracování, na jeho motivy byl natočen stejnojmenný film, který popravdě není lehce stravitelný. Viděl jsem ho před přečtením knížky a asi mu zkusím dát ještě jednu šanci, když už budu chápat věci, které se na obrazovce budou dít. Mimo film byla vytvořena série her S.T.A.L.K.E.R., která se odehrává v okolí známého městečka Pripjať, nedaleko neblaze proslulé elektrárny Černobyl. Měl jsem tu čest si zahrát poslední díl s podtitulem Call of Pripyat, a je to parádní zážitek, který vám knihu dokreslí zajímavými obrazy.

Ukázka:

Pred nimi bola úžľabina. Arthur zastal a zmätene pozeral na Redricka. Dno úžľabiny bolo pokryté hnisavozelenou brečkou, mastne sa lesknúcou na slnku, nad ňou stúpal jemný opar, ktorý medzi kopcami tak zhustol, že tridsať krokov ďalej už nebolo vidieť nič. A ten smrad! Ktovie, čo hnilo v tej čvachtanici, no Redrick si pomyslel, že takto by nesmrdelo ani stotisíc rozbitých skazených vajec vyliatych na kopu spoločne so stotisíckou rybích hláv a zdochnutých mačiek. „Bude tam trochu smrdieť, Ryšavec, takže oné… nie aby si sa dal odradiť!“
Arthur si oddrhol a cúval nazad. Redrick sa prebral z meravosti, náhlivo vybral z vrecka kúsok vaty nasiaknutnej dezodorantom, zapchal si nosné dierky tampónmi a podal vatu Arthurovi.
– Ďakujem, pán Schuchardt, – slabým hlasom povedal Arthur. – A po kopci by sme nemohli…?
Redrick ho mlčky chytil za vlasy a zvrtol mu hlavu ku kope handier na kamennej sutine.
– To bol Okuliarnik, – povedal. – A na ľavom kopci, odtiaľto ho nevidieť, leží Pudel, teda taká istá kôpka handier. Jasné? Tak poďme!
Brečka bola teplá, lepkavá, odporná. Spočiatku šli vzpriamene, ponorení do nej až po pás, dno bolo, našťastie, kamenisté a dosť rovné, no onedlho Redrick počul známy bzukot. Na ľavom, slnkom osvetlenom kopci nevidel nič, ale na úbočí vpravo, v tieni, začali vyšľahovať bledé fialkasté svetielka.
– Zohni sa! – prikázal cez zuby a rýchlo sa prikrčil. – Nižšie, chumaj! – zakričal.
Arthur sa preľaknuto zohol a v tej chvíli vzduch preťal ohlušujúci výboj. Tesne nad hlavami im zúrivo zatancoval rozvetvený blesk, na jasnej oblohe ho takmer nebolo vidieť. Arthur pokrčil kolená a pohrúžil sa do brečky až po plecia. Redrickovi od rachotu zaľahlo v ušiach. Obrátil hlavu a v tieni medzi kamenným štrkom zbadal jasnočervenú, rýchlo blednúcu škvrnu. Vzápätí udrel druhý blesk.

Rozvodněná

Radši bych upadl ze schodů,

na jízdním kole měl nehodu,

přiklepl si prsty kladivem,

octl se chvíli pod proudem,

to všechno bych radši,

než vidět se rozvodňovat

 ty tvoje krásný oči.

English translation

I'd rather fall down the stairs,

had an bike accident,

smash with hammer my fingernails,

in pain I would bent.

I'd rather have all this sores,

than to see filling with tears

those beautiful eyes of yours.

Jan Troska - Záhadný ostrov

(18)

Dlouho mi byla tato knížka doporučována. Pamatuji si, že v knihovně byla jen kousek od regálu s mým tehdy oblíbeným Eduardem Štorchem. Teď snad lituji, že jsem ji nepřečetl dříve. Ne snad proto, že by byla tak skvělá, ale předpokládám, že ve bych jako mladší čtenář ocenil více její vcelku naivní příběh.

Ten se točí kolem továrníka Jana Falty a jeho syna Petra, kteří jsou pozváni na obchodní-rodinnou návštěvu jejich bratrem a strýcem Karlem Faltou na jeho ostrov na Fidži, kde se také potkají s jeho dcerou Vlastou. Čekají je dvě velká smrtelná dobrodružství - průzkum záhadného ostrova zvaného Kóta 12 a obrana jejich farmy před domorodými vzbouřenci.

Knížka je kratší, rozhodně ne špatná, jen jsem se k ní zřejmě dostal ve špatném čase. Přeci jen po nedávné četbě je to pro mě zábava poněkud mělčí.

Pohádka o želvičce školou povinné

Byla jednou malá želvička. Želvička musela do školy, ale občas se tam děsně nudila. To pak chtěla strašně moc ze školy pryč. Jednou o přestávce už to nevydržela a nahlas řekla: "Já chci domů, pusťte mě domů."

Přihopsal králíček, želvičky spolužák a povídá: "Ale želvičko, vždyť ty si nosíš domeček na zádech."

Želvička se na králíčka smutně podívá, a s povzdechem řekne: "Králíčku, ty jsi ale hrozný debil!"

Beránky

Podívej se na nebe,
na ty hezké beránky,
narážejí do sebe,
až jsou z toho přeháňky.
Když pak jsou z nich berani,
nejsou s nimi žádné hračky,
za hromového dunění
padají z nebe plačky.

Joe Haldeman - Forever Peace (Věčný mír)

Kniha Věčný mír není pokračováním románu Věčná válka, i když antimilitantní postoj autora je stále tentýž.

Hlavním hrdinou této knihy je seržant Julian Class, který je podobně jako William Mandella z předchozí knihy nedobrovolně odveden do armády. Jedná se ale o úplně jiný konflikt, než tomu bylo ve Věčné válce, boj se odehrává na Zemi mezi zeměmi Aliance a Ngumi, ale jde o podobně vyčerpávající a podobně nesmyslný boj.
Julian je voják mechanik - pomocí konektoru a mentálního spojení ovládá spolu s dalšími 9 lidmi ze své  čety 10 mechanických robotů vojáčků pomocí sdíleného vědomí. V civilu vyučuje fyziku na vysoké škole.

Většina knihy se zabývá hlavně sdílením vědomí, a společného prociťování myšlenkových pochodů jednotlivce skupinou. Nakonec se ovšem zjistí, že válka s Ngumi není tak úplně to hlavní, a Julian bude muset zachraňovat mnohem víc, než jen sebe.

Vysokoškolský večer

Dnešní vysokoškolský večer měl všechno! Tak akorát alkoholu, tak akorát dvojsmyslů, opileckou výpravu do nonstop Tesca (kam jsme se vydali po opuštění nonstop bowlingu), whiskey, Coca-colu, která nikdy nepřekoná chuť Kofoly, hlubokou rozpravu na téma vztahy muž-žena(-vesmír a vůbec), opečování/zasvěcení nové švestky (nebo-li spolužačky), zkrátka všechno, co bychom si od vysokoškolského života mohli přát.
A cokoliv se může stát zítra, bude vlastně jen pokračování. Chybělo jen to odlovení té kešky, která byla zrovna na úplně opačnou stranu, než to Tesco!

Neil Gaiman - Neverwhere (Nikdykde)

Máte rádi metro?

Já tedy rozhodně. Tato knížka je inspirována prostory a názvy londýnských stanic podzemky, ze kterých si různými slovními hříčkami nebo doslovnými překlady autor vybudoval říši Podlondýna. V Podlondýně totiž žijí tak trochu magické bytosti, kteří nejsou tak úplně nepodobní nadlondýňanům (také dost zvláštním lidem, kteří mají různé zvláštní koníčky, jako např. trmácet se naleštěnými prostorami a prohlížet si kusy plátna pomatlané barevnými oleji, celý den, a navíc tam mají v kavárně vždycky špatnou kávu a zbytečně drahé sendviče).

Hlavními protagonisty jsou Richard Mayhew - původně obyčejný nadlondýňan, který jednoho dne vykoná velmi dobrý skutek, který se mu neskutečně vymstí, lady Dvířka - dcera rodu Portiků, velmi významná aristokratka Podlondýna, a markýz de Carabas - člověk, který všechny zná, a kterému každý něco dluží, všeobecně považovaný za šejdíře a lháře, těžko říci na kolik oprávněně. O jejich ochranu se stará karamelová strážkyně Hunter, nejlepší lovec vůbec.

Protože je všeobecně známo, že hrdinové se nepoměřují podle vlastních kladů, ale podle záporností jejich nepřátel, tuto knihu dělají skvělou především dvojice elegantně slizkých zabijáků Croup a Vandemar - pan Croup má rád slova, pan Vandemar stále rád něco jí, oba se vyžívají v zabíjení, ubližování a mučení.

Knížka, která vznikla zároveň se scénářem pro stejnojmenný seriál, na který se asi taky někdy mrknu, je prvním samostatným románem Neila Gaimana. Vzhledem k tomu, že jeho kniha Američtí bohové patří k mým nejoblíbenějším, ani tentokrát jsem nebyl zklamaný, byť příběh mi přijde hodně podobný, možná ale spíš stavbou a stylem děje.

Krátká ukázka - reakce každého správného britského hrdiny* po překonání smrtelného nebezpečí

Nastalo ticho.
“Myslím… myslím, že si teď dám ten šálek čaje, jestli vám to nevadí,” požádal Richard.

* výjimkou je James Bond, který si dá Martini (anebo Heinekena?)

Platón - Apologia Sókratus (Obrana Sókratova)

Sókrates

Platónovo dílo, ve kterém žák vkládá svému učiteli do úst obhajobu takovou, jaká podle něj býti měla.

To, že nakonec Sókratovi soud nepřál, a byť již věkem pokročilý, byl nakonec shledán vinným, je věc známá.

Dílo není dlouhé, ale určitě je na něj potřeba mít správnou náladu a náturu. V každém případě je jisté, že to byl král všech rejpalů.

Ukázka:

Nuže, občané athénští, že nejsem vinen podle Melétovy žaloby, k tomu není potřebí, jak se mi zdá, dlouhé obhajoby, nýbrž stačí i toto; co však jsem říkal již napřed ve své řeči, že mi totiž vzniklo velké nepřátelství a u mnoha lidí, dobře vězte, že to je pravda. A to je to, co způsobí mé odsouzení, jestliže k tomu dojde, a nikoli Melétos ani Anytos, nýbrž to špatné mínění a nenávist mnohých lidí. Tyto věci zahubily již mnoho jiných dobrých mužů a myslím, že ještě zahubí; neboť není třeba se obávat, že se u mne zastaví. A kdybyste mě nyní chtěli osvobodit a neuvěřili Anytovi, který řekl, že j sem buď vůbec neměl sem přijíti, nebo když už jsem přišel, že není možno mě neusmrtit; budu-li totiž osvobozen - tak vám vykládal -, budou všichni vaši synové docela zkaženi a budou provádět ty věci, který m Sókratés učí. Na to byste mi snad řekli: “Sókrate, my nyní Anyta neposlechneme, nýbrž tě osvobozujeme, avšak pod tou podmínkou, že se už nebudeš zabývat tímto zkoumáním ani filosofovat; pakli však budeš přistižen, že to ještě děláš, zemřeš.” Kdybyste mě tedy, opakuji, chtěli za těchto podmínek osvobodit, řekl bych vám: “Děkuji vám, občané athénští, a jste hodní, ale budu poslouchat více boha nežli vás, a pokud budu dýchati a budu schopen, buďte jisti, že nepřestanu filosofovat a domlouvat vám a vykládat každému, s kýmkoli z vás se kdy potkám, po svém obvyklém způsobu: Ty, výborný muži, jsi Athéňan, občan obce, která je největší a nejproslulejší svou moudrostí a mocí, a ty se nestydíš starat se o peníze, abys jich měl co nejvíce, i o pověst a čest, avšak o rozum a pravdu a o duši, aby byla co nejlepší, o to se nestaráš ani nepečuješ?` A jestliže to někdo z vás popře a bude tvrdit, že se stará, nepustím ho hned a neodejdu, nýbrž budu se ho dotazovat a budu ho zkoušet i usvědčovat, a jestliže se mi bude zdát, že nedosáhl dokonalosti, ale říká, že ano, budu ho kárat, že si nejcennějších věcí váží nejméně, a malichernějších více. To udělám na potkání i mladému i starému, i cizinci i domácímu, avšak více vám domácím, protože jste mi rodem blíže. Neboť to přikazuje bůh, rozumějte, a já se domnívám že se vám ještě nedostalo v obci žádného většího dobra nežli je to mé sloužení bohu.

Roger Zelazny - The Hand of Oberon (Oberonova paže)

Čtvrtý (nebo třetí) díl Zelaznyho série o Amberu, jehož stíny uvnitř časoprostoru jsou celé světy - jeden z nich má například jméno Země.
V knize pokračujeme příběhu prince Corwina, který začíná rozplétat okolnosti nedávných příhod v říši, a jeho příbuzných princů a princezen, jejichž postoje a vlastní pohnutky jsou zhruba stejně nevypočitatelné, jako jejich počet.
Série Kroniky Amberu je dozajista skvělým fantasy, ovšem je dost náročná na čtenáře - se svými deseti (devíti? zdroje se mi nějak rozcházejí) knihami, v nichž se zdá, že záhady a otázky během série  jen přibývají.
První pětina této knihy například shrnuje jen události knih předchozích, což je otravné, pokud sérii čtete v kuse, ale opravdu potřebné, pokud se k sérii vracíte po delší době. Ale rozhodně nesáhnete vedle, pokud vás fantasy baví.
O příběhu série někdy později, u dalšího dílu.