V diskuzích o očkování jsem vždycky handicapovaný tím, že jsem vystudoval farmaceutickou fakultu. Snad i díky tomu tuším, že mohu být vděčný za to, že jsme se o nemocích jako obrna, tetanus, černý kašel a pravé neštovice už učili jen jako o příkladech nemocí, které už tu kvůli očkování s námi nejsou. Některé názory na složení a nebezpečnost očkování mi občas přijdou stejně zábavné jako tento parodický článek: Lidé, kteří se v 18. století nechali očkovat proti neštovicím, jsou dnes všichni mrtví.
Srandičky stranou, už rok jsme v tomhle průšvihu, a omezování všeho a všech trvá a bez očkování není vyhlídka, že bychom se do normálu vůbec kdy mohli vrátit. Ad absurdum jsem slyšel větu za komunistů bylo líp, a ten člověk to měl i správně odargumentované! Za komunistů se totiž za hranice podíval jen někdo, ale do práce se muselo. Zlatý časy.
Přestože na vývoj vakcíny bylo vynaloženo nemálo úsilí, její shánění a distribuce se stala pro vládu opětně nemalým oříškem, který doprovázelo tolik skandálů, že je z toho až trapně.
Zmizené vakcíny na SZÚ
Blahuta: Jak se očkuje, když to řídí premiér
Registruj a čekej
Nad vládní strategií očkování se dá diskutovat dlouho. Koho naočkovat dřív a koho později? Kdybychom byli poprosili o radu ze země zaslíbené, asi by odpověď byla naprosto nešalamounská - naočkujte všechny co nejdříve. Taky už mají hotovo.
Ve vlně 1A měli být očkovaní lidé nad 80 let věku, ve vlně 1B zdravotnický personál. Takže první očkovaný člověk v zemi byl premiér (66 let). To máme radost!
Vlnu 1A doprovázelo padání systému. To se zřejmě stane doprovodným programem pro start jakéhokoliv státního projektu (edit Tahle část vznikla ještě před sčítáním lidu...). Perličkou u registrace do očkování je, že vláda nejdřív problém s padáním sítě hodila na operátory, ti se ozvali s tím, že kdyby byli věděli o spuštění dříve, než hodinu po tom, co začalo, nemuselo k něčemu takovému ani dojít.
My se zaregistrovali hned 26.1. Registrovali jsme se až odpoledne, to už se síť po ranním náporu zase zvládla stabilizovat. Postup je vcelku jednoduchý - půjdete na stránky ministerstva https://registrace.mzcr.cz/, kde zadáte svoje telefonní číslo. Přijde vám PIN pro vstup do registrace, kde vyplníte všechny nacionále a označíte, pokud jste některá prioritizovaná skupina. V našem případě jsme zaškrtli, že jsme zdravotníci - což se ověřuje přes evidenci vedenou ÚZIS. A pak čekáte na PIN2, který vás pustí k rezervaci. A čekáte... a čekáte...
Po měsíci takového čekání už jsme nevydrželi. Objevovaly se zprávy, jak doporučují zdravotníkům přeregistrovat do ÚVN, protože tam mají prázdné termíny. U nás v sudetech ani ťuk, natož PIN2.
Přeregistrovali jsme se do nemocnice vedlejšího města. V aplikaci byly totiž vidět volné termíny. Ani po dvou dnech stále nic, takže jsme telefonovali - bylo nám řečeno, že to je sice hezké, že máme zájem, ale nemocnice ještě nemá naočkované vlastní zaměstnance. V nechápavosti nad volnými termíny jsme dostali tip na jiné očkovací centrum, kam jsme se přeregistovali. Dokonce nám přišel i onen vysněný PIN2! Jenže volné byly jen termíny, kdy jsem měl sjednanou službu v lékárně. Do toho přišla katastrofa s karanténou, a já nevěděl kudy kam - i kdyby se na mě s termínem dostalo, kvůli karanténě na něj nebudu moci jet.
Naštěstí přišel další tip, a my udělali další přeregistraci, tentokrát do Liberce. Druhý den přišel PIN2 a my se šťastně zaregistrovali na termín po skončení mé karantény.
Když nemůže hora mimo okres
Když jsme očkování v Liberci plánovali, bylo potřeba zahrnout také to, že už nejedeme jenom dva, ale tři, a toho nejmenšího do očkovacího centra brát nechceme. Registrace proběhla ještě na konci února, registrovali jsme se na 7.3. Plán byl snadný - výlet do Liberce i s babičkou, která nám bude vozit kočárek před centrem, pak rychlý nákup a trajdy domů.
Jenže do toho vláda ohlásila lockdown. Na hranicích každého okresu namátkové kontroly a najednou není tak úplně jasné, jestli nám babičku na hlídání pustí do vedlejšího nejen okresu, ba i kraje!
Takže jsme se jali přemýšlet, jak to uděláme, když nám export babičky nějaký důsledný příslušník nepovolí. Žena začala vymýšlet co nejlepší prohlášení, jenže ve volném čase našla případ, kdy policie kvůli péči o dítě přes hlídku chůvu zkrátka nepustila.
Já přehodil myšlenky o jeden kvalt a naštěstí začal přemýšlet outside the box - pokud nemůžeme nikoho provézt do Liberce, je potřeba kontaktovat někoho v Liberci. Naštěstí mám víc přátel než rozumu a tak stačil jeden šťastný telefonát a sehnal jsem nám půvabnou chůvu na místě a mohli jsme šťastně vyjet pro injekci.
Jinak co se týče očkovacího centra v Liberci, mám samou chválu. Chvíli jsme čekali před vstupem, abychom dodrželi správný čas vstupu, sotva 5 minut po vstupu jsme oba měli v rameni injekci a drželi povinných 30 minut na zkoumání.
Kojení
Vcelku dlouho jsme přemýšleli, zda se nechá naočkovat i moje polovička. Studie v té době ještě nebyly, a tak ohledně očkování kojících bylo uvedeno klasické alibistické poraďte se se svým lékařem. Očkování jsme se nakonec rozhodli podstoupit (dostali jsme Pfizer) a ukazuje se to jako dobrá volba.
Druhá dávka
Když jsme jeli na druhé očkování, lockdown ještě stále platil. Po cestě nás potkala historicky první kontrola na hranici okresu. Všechno se to vyřešilo do jedné minuty, důvod proč a kam jedeme jsem sdělil jen ústně, byť pravda, že mi potvrzení o první dávce vypadlo z peněženky při vyndávání OP. Štastnou cestu a pěkný den! Dokonce ani dítko vzadu v sedačce nevzbudilo žádné otázky.
V Liberci jsme se tentokrát obešli bez hlídání, ze zkušenosti jsme věděli, že se zkrátka necháme oočkovat paralelně, místo každý zvlášť a vystřídáme se u kočárku. O pár dní na to jsem se dozvěděl, že kdybych to byl zkoušel, tentokrát by to nevyšlo. Naše chůvička už ležela doma s covidem.
Oproti první dávce jsem na druhou dávku v očkovacím centru relativně dlouho čekal. Rozhodně to nešlo tak na drátkách jako prve. Nevím, jak moc to bylo tím, že jsem vešel o něco dříve (byť čas měl být přibližně stejný jako u první dávky, nicméně orientační), ale hlavně bylo vidět, že centrum jede pouze na polovinu registračních i očkovacích boxů. Nicméně vakcinace byla úspěšně zakončena.
I tentokrát jsem se odpoledne po očkování cítil hodně ospalý. Je sice otázka, zda to nebylo jen zápřahem předcházejících dní, ale v každým případě jsme si se synáčkem s chutí schrupli po obědě.
Druhý den ovšem přišlo něco, co by se odborně označilo za flu-like syndrom, bolesti kloubů, celková únava. Nicméně ještě ten den k večeru bylo relativně dobře a druhý den už jsem byl relativně svěží. Jestli nám to pomůže vyhnout se vlastní nemoci, tak to za to rozhodně stálo.
Máme málo? Prodloužit!
Ke všemu jsem moc rád, že jsme to stihli takhle mezi prvními. Protože chybí vakcíny, vláda se rozhodla prodloužit interval mezi dávkami, aby se do systému dostalo více lidí.
Za mě je ten krok v pořádku, i po té první vakcinaci by případný průběh měl být lepší. Co tedy v pořádku není je to, že nejsou ty vakcíny, ale to je asi jasné úplně všem.
Žádné komentáře:
Okomentovat