Ludvík Souček - Cesta slepých ptáků I-III

Cesta slepých ptáků, Runa rider, Sluneční jezero

Tuhle knížku mi hrozně dlouho doporučoval k přečtení táta. Jenže není snadno k pořízení, tak trvalo, než jsem se k ní dostal. Dokonce jsem sehnal celou trilogii 3v1, takže třikrát taková sláva.

Proč to doporučení? Tohle zdařilé dílko totiž svým způsobem připomíná Kurupira zlověstné tajemství. Dle mého soudu by sneslo i srovnání s Válkou s mloky, aspoň co se způsobu psaní týče - je totiž napsaní jako soubor interview a reportáží. Srovnání s Kurupirou si ovšem získala svojí "uvěřitelností". Prosím, než se začnete ušklíbat, mluvím o uvěřitelnosti první knihy Cesta slepých ptáků a ještě do toho započítejte dětské oči. I když i mně se některé věci vcelku zamlouvaly a rozlišit fakta od fikce není vůbec snadné.

Celý příběh je vystavěn na setkání českého chirurga doktora Kameníka a islandského psychiatra doktora Bjelkeho. Pánové se při vcelku nepovedené návštěvě Prahy, ale po úspěšně odstraněném apendixu spřátelí a začne mezi nimi čilá korespondence. Dr. Kameník je mimo jiné také nadšený broučkař a od svého islandského kamaráda dostává poštou měsíčně několik zajímavých exemplářů. Při opakované návštěvě objeví společnou zálibu v životopise francouzského průkopníka sci-fi Julesa Vernea. Bjelke tvrdí, že totiž byl na Islandu, což není nikde v oficiálním životopise zaznamenáno. Přátelé se rozhodnou uskutečnit výpravu na Island, při které naleznou daleko více, než pár broučků...

První část / kniha se čte sama. Pokud máte aspoň trochu fantazie, necháte se odvézt na Island a žasnete, co se pod povrchem zemským tohoto nehostinného ostrova skrývá. Další dvě knihy už tak snadno spolknutelné nejsou, a i když jde o stále skvělé sci-fi, už je to přeci jen trochu více úsměvné.

Zajímavostí je, že obálku graficky navrhnul Libor Fára, jehož výstavu obálek a filmových plakátů jsem nedávno shlédnul v Doxu. Trochu mě potěšilo, že mám doma taky kus umění.

Maxim E. Matkin - Miluj ma ironicky

Pokud je někdo pravidelným čtenářem, a ke všemu má dobrou paměť, vzpomene si, že jednu knihu od Matkina jsem tu již zveřejňoval. Byl to jeho Polnocny dennik, a dostal jsem ho spolu s touto knihou od Majky. V každém případě se mi tato kniha líbila daleko více, než ta druhá zmíněná.

Miluj ma ironicky je spíše sbírkou krátkých, dvou až čtyřstránkových příběhů. Náplň je opětně obdobná: vztahy, sex a zase vztahy, a postavy v knize jsou opět označeny přezdívkami.
Kapitoly mají podtituly Návod, jak... Dozvíte se tedy něco o tématech:

• Je síce ženatý, ale už sa rozvádza - Návod, ako sa zmieriť s tým, že sú aj ľudia, čo sa nikdy nepoučia
• Naslepo a zase prvý raz - Návod, ako hľadať novú lásku, keď sme už na to zabudli
• Keď sa zobudíš a oblečieš, hoď kľúče do schránky - Návod, ako zo sexu najednu noc neurobiť traumu na celý život

Možná vám to zábavně nezní, ale doopravdy jde spíše o příběhy, než o nějakou příručku. Ale některé případy z okolí určitě poznáte.

Socha

Šel jsem nočním městem
s přivřenýma očima

lampy mě oslňovaly svým přebytečným svitem.

Našel jsem cigarety

ležely jen kousek od kaluže.

Pak jsem si všiml stojící sochy.
Nabídl jsem mu, neodmítl.
Vložil jsem mu cigaretu mezi rty
a připálil mu, měl ztuhlé ruce.

Párkrát potáhl a pak se rozpovídal.
Mluvil o minulosti,
sochy ostatně málokdy mluví o něčem jiném.
Když dokouřil, nedopalek mu vypadl ze rtů.
Sebral jsem ho
a spolu s několika dalšími jsem ho vyhodil

do koše opodál.

Rozloučili jsme se pevným stiskem ruky,
já se vydal domů
a on zpátky na svou cestu skrz čas.

Nevím, zda se tato báseň tady již někdy neobjevila. Hledal jsem něco ve starém počítači, a našel tohle a jednu povídku s Laudreym, o které si také nejsem jistý, zda někdy byla publikovaná. Třeba někoho potěším.

Vernon Sullivan - Elles se rendent pas compte (Boris Vian - Holky nemaj ponětí)

Boris Vian měl přeci jen záběr. Krom super fantazijních knížek, který teda moc nepobírám, napsal taky pár béčkovejch drsáren pod pseudonymem Vernon Sullivan. A ty se mi zatím líbily úplně všechny (Naplivu na vaše hroby, U mrtvých na barvě kůže nesejde, Zabte ošklivé).

Zatímco Naplivu na vaše hroby a U mrtvých na barvě kůže nesejde se točí kolem rasismu, Holky nemaj ponětí by v případě zveřejnění dnes nadzvedly mandle LGBT komunitě natolik jistě, že by tentokrát šel do vězení na delší dobu, než jen na 15 dní.

"Můžeme toho využít, abychom je začali léčit," dodá Ritchie. "Tyhle děvuchy se často zvrhly jenom proto, že jim to nikdo dobře neudělal. Narazily na nějakého hrubiána, který je porazil nebo na to šel moc zhurta. Když jim to uděláme pěkně s citem... to by bylo, aby se jim to nezalíbilo!"

Je vidět, že tenhle můj bratříček ví, co je potřeba. Najednou se nám ta rachota začíná rýsovat moc sympaticky. No a rozdat si to s lesbičkou, to mě lákalo vždycky...

Jistě, je to drsárna. Ale co si budeme povídat - začal jsem to číst ve 4 v noci, protože jsem nemohl spát, a ve 16 odpoledne knížku odkládám dočtenou. A to jsem si stihnul mezitím párkrát schrupnout i trochu protáhnout nohy.

Orosenka

Hlavu mám těžkou
 a místo s tebou
večer trávím se svou sklenkou.
Miláčku, buď tak hodná,
jestli chceš poezii,
pro inspiraci zašli fotku
s rozhalenkou.

Daniella Ferková - Láska a iné Poblázeninia

Upozornění: Tento článek bude československy

A to aj napriek tomu, že nebude o politike.

Protože jsem byl hodný, dostal jsem od kamarádky zapůjčenou knížku její kamarádky. A protože jsou obě (autorka i kamarádka) ročník '98, bude pravděpodobně celý tenhle článek o tom, že se cítím stár.

Titul knížky totiž nelže, a ta kniha je o lásce. Zpovědi, básně a příběhy, přičemž předpokládám, že některé jsou smyšlené, i když je v nadpisu oddílu napsáno (Žial, pravdivé). Nedovedu si představit proč se hlavní postava, kterou je většinou autorka, náhle přejmenuje. Dále objevíme básně, nebo citace autorů, které přišly autorce vhodné, či zajímavé. Popravdě mě hodně navnadil Prévert na jedné z prvních stránek. Takže rozhovory o mé stávající četbě vypadaly třeba takto:

Tátovi jsem napsal, že si při čtení připadám jako sova, která si čte knížku o životě lumíků. Na druhou stranu jsem si projel svoje příspěvky za poslední dobu, a tenhle to ovlivnění dívčím románem asi nezapře.

První část knihy - to bylo těžké. Přečíst si "teorie lásky", tak jak ji vidí devatenáctiletá autorka... Podle pravidla není umění pít, když ti chutná jsem to zvládl. Tady nevím, zda už je to generační propast nebo propast mezi pohlavími.

Od části druhé to začíná být nejen snesitelné, ale občas i zajímavé. Příběhy sebrané, či prožité, o lásce, chlastu, drogách, sexu. Řekl bych: Prosím ťa, dievča, toto ti ide, drž sa toho. To aby nevznikla jazyková bariéra. A ze zkušeností věřím, že ta kapitola o vášni jedné noci spoustu slečen pobouří, načež si to někdy vyzkouší. Je jistě vidno, že naše pohlaví je v tom docela nevinně.

Měl jsem založenou nějakou ukázku, ale bohužial záložka vypadla a já ztratil páru o tom, co jsem vám chtěl z knihy předvést. Naštěstí má autorka blog, byť již osiřelý, ale některé věci se objevily i v knize, tak můžete sami načerpat představu.

A vlastně úplně nejvíc by mě zajímalo, co autorka řekne vlastní knize za takových 8 let. To bychom zjistili, zda jde o rozdíl věkový nebo pohlavní.

Možná se z tebe vyklube i básník

"Možná se z tebe vyklube i básník,"
řekla mi,
a já si hned lámal hlavu větami,
bral její ruku jemně do dlaní
a s tváří, která měla skrýt, co je a není,
jí musel upozornit:
"Možná tě čeká malé překvapení..."