Letadlo

Až se zblázníš
a bude z tebe letadlo
dej pozor!
ať nerozbiješ Sluníčko

Vezmu si šálu
a sváteční padák
poletíme na měsíc
nebo možná na dva

a vrátíme se až nám bude líp.

Láska v recyklaci

Vánoční

Ó saláte, saláte,
zmizíš si po půl deváté,
bohužel už o den dřív,
zda-li pak chutnal bys zítra líp?

Víry

Věřím na krásu bez násilí,
věřím na zábavu bez alkoholu,
věřím v opětovanou lásku,
avšak není jara bez zimy.

Setnuté růže

V ruce mám tři trnité stonky,
setnulas jim hlavičky,
jak jsi bouchla dveřmi,
utnula mé řečičky.

Čekám co bude dál,
je mi trochu těžce,
tobě zbyla krása květů,

mně rozdrásané ruce.

Koupím si obvazy,
místo růží měsíček,
kouknu se zas na život
a čekám další políček.

Putovní výtisk

Konečně se mi podařilo přenést své básničky do reálného hmatatelného světa papíru. Sice jsem použil dosti samizdatovou metodu, ale o formu mi teď moc nejde.

 Všem dávám na vědomí, že mi mohou pomoci!
Své první a unikátní vydání bych vám rád půjčil, za odměnu bych od vás chtěl nakreslit dovnitř nějaký obrázek, karikaturu, čmáranici... Obtiskněte rtěnku, polijte chemikálií, nechám to na vás.
Ochotně půjčím komukoliv. Myslím, že bych tak mohl získat docela osobitou věc, básničky se pokusím přidávat i nadále, časem se uvidí, co s nimi provedu. Domluva je taková, že kdo mi pomůže teď, bude časem určitě nějak odměněn!
PS: Zapůjčím klidně i tu tužku, když budete chtít.

Takže - stačí mě nějak kontaktovat - buď tady, nebo jakýmkoliv jiným internetovým, mobilním či fyzickým způsobem - a já vám básničky z blogu rád zapůjčím.
Kdo by si chtěl přečíst básničky, které jsou uvnitř, nemusí se vůbec nějak obtěžovat - najdete je na mém starém blogu, anebo i tady, ale neuvidíte ty obrázky, které uvnitř jsou.

Trable s básničkami

Když něco děláš, tak to dělej pořádně, anebo vůbec.

Celkem nevinná věta, která se mi vepsala hluboko do paměti a podvědomí po jedné hádce s mojí maminkou kvůli domácím povinnostem. Nicméně časem se spolu s vrozenými predispozicemi vyvinula v celkem ošklivou věc, která se neprojevuje často, ale přeci jen - občas ano.

V posledním příspěvku jsem vložil na internet seznam básniček z mého starého blogu. Musím přiznat, že tam nejsou úplně všechny, ale ty opravdu špatné (dle mého úsudku, podle jiného by jich určitě mělo vypadnout mnohem víc, nedělám si iluze) jsem vyřadil. Teď moje podvědomí nasadilo na tento poloprodukt matici, která je zmíněná v prvním odstavci tohoto řádku. Když už mám zálohu provedenou takto, neměl bych to ještě i vytisknout? A znovu - když už to budu tisknout, proč to neseřadit kategoricky a časově? A znovu - když už to mám seřazené, proč si neudělat obsah s očíslovanými stránkami? A proč to nevytisknout samizdatově a nenechat si to svázat u nás na kolejích jako skripta? A když už to budu mít, proč to nepůjčit zájemcům k přečtení? A proč je nenechat něco nakreslit na prázdné stránky?

A jak to vytisknout tak, aby to šlo snadno a rychle?

Mozek se přeřadil na jakési staré převody, ve vysokých otáčkách tohle všechno probral a já mám teď na disku soubor s nápovědou, jak to všechno zítra vytisknout a svázat. A asi o 3 hodiny méně na učení, ale to je jedno. *To je mi teď jedno.

Pokud to tu už vůbec někdo čte a má zájem o to, co by zítra mělo vzniknout... Tak se ozvěte ;)

Básničky ze starého Krunýře

Začínám to stěhování sem brát nějak vážně. Onehdá mělo bloguje.cz výpadek, a já si říkal: "Takže kdyby to teď spadlo, tak už se k těm básničkám nikdy nedostanu, protože je nemám nikde zálohované."
Ne, že bych si myslel, že případná ztráta mé poezie bude pro svět něco jako požár Alexandrijské knihovny, ale přeci jen - některé z těch básniček se mi začínaly docela libít, k některým jsem si vytvořil svá citová pouta...
Takže jsem se rozhodl věnovat energii a čas dnešního odpoledne záloze sých literárních pokusů.
Pro ty z vás, kteří by si chtěli básničky "ze starého Krunýře" stáhnout do počítače a přečíst si je někdy, až nebudete v dosahu internetu, udělal jsem spoustu práce za vás a moji tvorbu si můžete stáhnout tady.

jimpodobnosti

Toto slovo se přestěhovalo ze starého Krunýře i sem, asi by bylo vhodné jej vysvětlit:
Jedná se o speciální výplod mé fantazie. Popravdě si nemyslím, že ho bude používat někdy ještě někdo jiný. Jde vlastně o podstatné slovo, které označuje věc, která je podobná věci, která je u ní uvedená, ale přesto to tak úplně není ono. Popravdě, dalo by se často nahradit zkratkou "apod." nebo souslovím "a tak podobně", ale mám pocit, že tohle se vůbec do názvu rubriky nehodí.
Takže tu místo toho máme takovýhle novotvar, který je snad pro čechy snadno srozumitelný.

Chtěl bych napsat, že hledám děvče, opět. Měla by to být mněpodobenka, takže pokud někdo takovou dívku zná, zkuste mi napsat do komentářů. Časem přeci musí přijít zlom... nebo jemupodobnost.

Zakladatelský list

Doteď jsem bydlel na úplně jiné adrese. Ten blog jsem používal asi dva roky a popravdě doteď byl celkem fajn... ale něco se změnilo, a já si myslím, že tady to bude mnohem více user-friendly, než celkem zastaralé bloguje.cz

STARÝ KRUNÝŘ

Takže nehodlám se sem přestěhovat úplně, pokud se mi to tu nebude líbit, tak mě tu možná za čas zase nenajdete, ale pokud ano, nenajdete mě na staré adrese.

Vložil jsem sem pár básní, které považuji za ty podařenější. Svým způsobem je to záloha, svým způsobem čisté vychloubání. Naštěstí je to můj krunýř, nechlubím se žádným cizím peřím.

Vločka

Každá vločka
každá slečna
je překrásná
a jedinečná

Skládám vločkám
básně o závějích
pro záblesk smíchu
v očkách jejich

Ve vločkách
a dívkách
je však velký rozdíl
žádný polibek od dívek
mě nikdy nestudil.

Dívka za oknem

Nikdy jsem nebyl šmírák.
Nemám obočí otlačené od klíčové dírky,
nenosím v kapse dalekohled,
nekradu se v noci po chodbách.

Jen jsem vyhlédl z okna,
mohu snad za to?

Dívka se svlékala,
v protějším domě,
bez všeho studu i z podprsenky.
Snad do sprchy spěchala,
když roztaženo nechala.

Ten pohled na ta ňadra,
lemovaná vodopádem plavých vlasů,
ve mně zanechal příjemný klid.
Zítra jí asi zajdu poděkovat
a taky se jí omluvit.

Fotografie

Některé dívky jsou jako motýli -
usednou na stéblo trávy tak blízko vás,
že se zamilujete do jejich barev,
a dřív než zjistíte jejich jméno -
uletí.
Vy pak hledáte obrázek,
na kterém by jste je poznali,
a pod kterým by bylo napsáno jejich jméno.

Nikdy jsem ji neviděl.
Anonymně jsme se vídávali denně
za klávesnicemi skryti.
Všiml jsem si jí, až když odcházela,
a nucen touhou získat ji zpět,
odhodil jsem karty, vějíř anonymity,
a tvořím pár nemožných vět.
Abych vytvořil báseň, která by nahradila květ,
která by ji přiměla upustit vějíř její,
protože zdá se, že snad jen pro jednu věc žiji -
získat její fotografii.